Hlášky Zdeňka Pohlreicha z pořadu Ano, šéfe! - díl II.

14.07.2010 - Jan Švehla
Přečteno : 1994x
Počet komentářů : 0
Zábava / Vtipy

Druhý díl hlášek Zdeňka Pohlreicha z pořadu Ano, šéfe. I tentokrát určitě stojí za to si je přečíst:-)

Zdeněk Pohlreich se vyučil kuchařem vlastně proti své vůli. V prvním ročníku vaření nenáviděl a teprve postupně přicházel řemeslu na chuť, i když během patnácti let si ošklivých kuchyní za „totáče“ užil dost a dost a nijak rád na ta léta nevzpomíná. Co si o té době myslí, je patrné i z jeho s despektem trousených poznámek na téma minulost v kuchyních. Těsně před revolucí požádali manželé Pohlreichovi v Holandsku o azyl. Přišel listopad, oni se ale nechtěli vracet. Zdeněk toužil poznat cizí prostředí, naučit se něco víc a minimálně sám sobě „dokázat, že to dokáže“. Odjel tedy se ženou do Austrálie, kde měl vzdálené příbuzné. Tady si poměrně těžko hledal práci, jeho odhodlání se však vyplatilo. Začínal od píky ve francouzské restauraci a časem se vypracoval. Po návratu do vlasti prošel hotelovými restauracemi zvučných jmen a byla to dobrá škola.

Pohlreichovo dokola omílané, ale zásadní pravidlo zní: Vezmi co nejkvalitnější suroviny a udělej s nimi co nejméně, protože nejlepší kuchařka bude stejně vždycky matka příroda…

Pohlreichovy zásady:

Dobrou restauraci dělá kvalitní jídlo, super servis, čistota a vůně (šéfovo osobní kritérium).
Rád vaří z nenáročných surovin, které ale ve výsledku chutnají skvěle. Taková jsou např. jeho vyhlášená telecí líčka – obdoba burgundského hovězího.
Nejlepší restaurace poznal ve Francii, Itálii, Belgii a ve Španělsku.
Fastfoody obdivuje jako podnikatelský záměr, sám si ale žaludek podobnými věcmi neplní.
Doma byste měli mít vždycky dobré máslo, olej a ocet, kvalitní těstoviny, kvalitní rajčata (klidně i v plechovce), mořskou sůl, čerstvě namletý pepř. Máte-li čerstvé bylinky, je to jen a jen prima. A pak už jen zajít pro čerstvé suroviny a můžete začít vařit.
Za nedělní oběd považuje českou klasiku: svíčkovou, kachnu, řízek, jak si to pamatuje z dětství.

Školní jídelna Bílá, Praha 6 (11)

„Ty vole, já nemám přezůvky. To bych se měl schovat před školníkem.“
„Vařená kukuřice s bramborem. Chudáci malý…“
„Nejhorší bylo, když jsem já chodil do školy a plata smrděly jak psí kšíry.“
„Nečeká na mě někdo v kuchyni s válečkem za dveřma?“
„Máme první den natáčení a ještě jsem neřekl jediný sprostý slovo. Když jsem chodil do školy já, tak jsem řekl víc sprostých slov než dnes.“
„Počkejte, až spolu půjdem na Oscary po těch červenejch kobercích.“ (Pochvala kuchařce.)

Šéf: Co máš rád?
Žák: Těstoviny s kečupem.
Šéf: Tělesný tresty jsou už zakázaný?

„Dostat se ze školy nebylo tak jednoduchý. Připadal jsem si jak slavná herečka.“ (Podepisuje památníčky.)
„Už vím, kam půjdem na oběd! Já vůbec nevím, proč jste nás sem zvaly?“ (Když ochutnal koprovku.)
„Tohle je normálně dobrý. Za dvacet pět korun nikdo nemůže ani pípnout.“
„Konečně jsem dokonale pochopil, proč nechci zaměstnat ženský.“
„Nejhodnější na mě není nikdo, ale relativně hodná je paní šéfová i paní šéfová tý kuchyně. Paní ředitelka hodná není, protože ona asi nechce bejt hodná.“
„Příliš mnoho kuchařů zkazí polívku a to je možná něco podobnýho jako tady.“
„Držte mi palce, ať mě kuchařka nevezme mokrým hadrem.“
„Udělej si ten život hezčí, než zjistíš, že se na to, aby byl hezčí, strašně nadřeš.“ (Když dává ochutnat učni pravý parmazán.)
„Je šokující, že dneska tady krmíme svoje děti za cenu jedný plechovky žrádla pro kočky.“

Šéf: Ta když se vám zakutálí pod auto, tak už si dneska ani nekleknete. ( O dvacetikoruně.)
Kuchařka: Já bych ji teda vyrvala z betonu.
Šéf: Já bych to auto odtlačil taky, protože jsem lakomej.

„Já s tím jenom zamíchám, aby se nám to nelepilo jak pot na košili.“
„Čuchni, jak sviňa. Trošku parmazánu a je vyhráno.“
„Zdá se, že bramborová kaše je velký téma.“ (Na schůzi.)

Pohlreichovy hlášky ze Slepé koleje:

Tak se podíváme, kde pan řezník říznul vedle…
No, jednoho spasitele už tady mají… (když se dívá na foto Lenina, výzdobu lokálu)
Hm, plnej popelník jako předkrm.
Tak chlapci, snad vám to na ledě půjde jako s tou flaškou kečupu…
To nejsou ovocný knedlíky, to jsou amarouny s borůvkami…
Vem si gumu a vygumuj si tohle jídlo z hlavy…
Omáčka je silná jako noha od kulečníku.
To je studený, jak tělo starý ženy.

Pohlreichovy hlášky z Hejtmanského dvora:

Mám to tady otevřít, nebo vyrazit! (problematický vchod)
Tady je uvítací výbor, už se nemůžu dočkat…
Už mě nenávidíte?
Na otázku: „A proč i vy máte na jídelníčku v zimě rajčatový salát?“ Pohlreich odpověděl: „Protože jsem debil.“
To je doktror Jekyll a Mr. Hyde český gastronomie…
Rakovina na pochodu…
Já jsem nasranej jak starej chlap…
Jídelní lístek je napsanej jako Vojna a mír.
Byl jsem zarostlej jak rezervní Kristus.
Nahřejem jim talíře na 90 stupňů a holky s nima půjdou aspoň rychlejc.

Pohlreichovy hlášky z Blue Pointu:

Ten dekor je šokující! Asi zabiju provozního!
Titanic – tam se to stalo aspoň neočekávaně…
To je říše pohádek. Přál jsem si k Ježíškovi létající plášť.
To je návrat o dvacet let zpátky. To bude šichta, přátelé!
Váš kuchař bydlí ve Slaným a navrchu těch těstovin zpívá Petr Spálený.
Je to tak blbý, že to bude celkem jednoduchý zlepšit.
Tady brzo někoho zabijete, jestli to tu konečně neumejete.
Tisknem se tady k sobě jak dva homosexuálové (při výrobě kaše).
Nahatá bába na zdi, aby se tu líp jedlo – já chci domů!
Takhle se dělá v Rusku…
Ty lednice jsou časovaná bomba…
Pomoc! Ženy a děti do člunů, muži k pumpám. Loď se potápí!
Váš dodavatel masa by zasloužil nakopat do prdele. Jel s tím do zoo a udělal si odbočku sem k vám…
Dejte těm lidem něco k jídlu. Drůbeží pokušení. Oni si sem nechodí číst. To není knihovna, taková pí…
Kateřino, mé srdce vzlétá jako jestřáb… (potom, co dostal od produkční šťouchadlo na brambory)
On o tu hospodu chce normálně přijít!
Aby toho nebylo málo, ve strašidelném zámku ještě vypadl proud.

Pohlreichovy hlášky z Lesního zátiší:

Jedu rozdávat radost a smích…
To je ten pajzl u tý pumpy?!
To není lesní, ale spíš bolševický zátiší…
Uprostřed plzeňských hvozdů servírujeme hrdě čínské nudle!
Co na mě tak koukáte, vy jste nikdy neviděla živýho chlapa?
Sem bych šel, jen kdyby na mě někdo mířil pistolí…
Kdo uteče, ten vyhraje…
Ten losos si zaplaval ve friťáku?
Děti se pozvracej v dětským koutku, protože se jim tam kouří…
Ta vaše hospoda je tak ošklivá, až je hezká.
Největším nepřítelem českých kuchařů je jejich fantazie.

Pohlreichovy hlášky z Panského dvora:

Každýho, kdo se u mě v kuchyni dotkne hovězího masa paličkou, čeká trest smrti…
Tady si někdo myslí, že mám hlavu jenom na klobouk…
Instantní zázraky - moje parketa. Zdravíme doktorku Cajthamlovou!
Nenazývej se šéfkuhařem, když neumíš vařit!
Nic neochutí jídlo tak stejně jako vegeta!
Já mám žízeň, že bych mohl lemtat ve dvou hospodách najednou…
To má 250 gramů? Tenhle utrápenej Bohoušek má 19 deka – budete učit starýho orla lítat!
Tady není žádnej spací vagon, bude to černý jako rakev.
Co ten alsaskej koláč? Nejsou z toho náhodou Černošice?
Vařit bez myčky, to jako mise na Antarktidě.
To jsou brambory, že je budou vysílat v rádiu.
Tímhle tempem, byste mohli tak maximálně dělat tak svačináře v hladomorně…

Pohlreichovy hlášky z Arteru:

Máme tady šnitlíkové kopí…
Máte záchody jak v Alcronu…
Omáčky vaříte, nebo přáškujete?
Na place každej kouří jak sádrovej ježek!
Jestli tohle je vývar, já jsem svatá Panna orleánská…
Kuchař je poloviční lékař. Musí dbát o zdraví národa.
Zaměstnej si tady osmirukou chobotnici, když to chceš takhle stihnout.
To je přehlídka zbytečných pohybů.
Člověk by chtěl vařit, ale místo toho jede slalom mezi těma všema možnejma sračkami.
Lucciano jdi do toho a neber žádný zajatce!
Nejsme v restauraci, jsme ve spořitelně času.
Když se vzbudíte dřív, než zazvoní budík, je jasný, že je to láska.
Všechno vždycky funovalo, než tam vlezlo to plašatý hovado.
Jako CIA si už asi takhle provařenej nevydělám.

Pohlreichovy hlášky z Mlýnského domova:

50 svateb do roka, kdy ty lidi dostanou rozum?
Tenhle tuňák vypadá, jako kdyby nešel ze solárka, ale z krematoria…
Tady už chybí okolo tý ryby akorát plechovka.
Tohle je ta sušárna na tuňáka?
Pane, chcete oblohu? Tak se podívejte z okna…
Pánové, přece nejste žádný křováci, abyste se báli, že vám kamera sebere ducha.
Maminko, ty to vidíš, kam jsem to zase vlezl.
Přijel soudruh Ježíšek.
Tady máme masa jak u rasa.
Vypadám jak ožralej Mozart (reakce na pokus o první převlek s parukou a knírem).
Já mám hlavu jak doplňovací velitelství.
Vypadám jak úplnej debil, jako kdybych přijel rychlíkem z Drážďan před dvanácti lety. Alles gute.
„Ty budeš hrát moji partnerku a já budu hrát Helmuta“ (kostymérce)

Pohlreichovy hlášky z Pí localu:

Tak tady se to mrská (vaří)?
Až sem přijde hygienik, tak ho na férovku jebne!
Vypadám jako Mickey Mouse? Jak ho poznáte? Já mám pět prstů a on jen čtyři…
Moje bába by řekla: „Hlava napomádovaná a nohy smrděj!“
Teď jsi z toho udělal michellinskou hvězdu, ty nádhero…
To je hnus fialovej, co tenhle národ sežere, to je k nevíře!
Blbě se mi to říká, ale chutná mi to!
Ten kuchař bude dobrej, ten dojde jak brambor v páře.
Jsem králík nějakej přiblblej?
Jedině že by se zkřížily brambory s filckama a samy se škrábaly.
To je dobrý jak prase, ta klobása, pane šéf…
Tu pozvi, ta málo sní…
Zalij to vývarem! Ale voda stačí, aby ty lidi z toho tady neměli úplnej šok…
Byl jsem v kuchyních, kde občas něco chybělo. Ale ještě jsem nebyl v kuchyních, kde chybělo úplně všechno!
Nemůžeme lítat pro maso furt dozadu jako parta mongoloidů.
Ale co, na doživotí to tady nemám.
Myslíte si, že mě venku vysadil dědeček automobil?
Za chvilinku tam vlítnem jak vandrák do putyky.
Ten steak jsi umučil k smrti…

Pohlreichovy hlášky z Fregatty:

Ať nevaří to, co vaří každej vožralej blbec v umatlanym tričku, ale předvede, co umí…
Já už jsem jak inspektor Colombo.
Nová doba, v Čechách už lidi nechtějí jíst zadarmo!?
Ta holčina se potí už teď…
Restaurace je jako cirkus. Jsem nemocnej, bolej mě zuby, host to nikdy nesmí poznat…
Ta vaše princezna by měla vědět, že tenhle mejdan platíte vy…
Salát je suchej, jak dědečkův skalp…
V těch okolních špeluňkách bych nenechal najíst ani svýho psa.
Jak to, že se mnou souhlasíte, včera jsme se tak krásně hádali?
Copak, že je to zdravý... Na to lidi kašlou, hlavně, že je to dobrý…