Zápisky ze školních lavic po 20ti letech - díl I.

Prodlužující se dny prozrazují, že léto už je za dveřmi a s ním přicházejí prázdniny. Těší se na ně celá naše třída. A že nejsme jen tak ledajaká třída.

Na tom, že se těšíme na prázdniny by ostatně nebylo vůbec nic neobvyklého... Snad jen to, že až budu maturovat, bude mi 37let a věkový průměr naší třídy je 30 let. Naše důvody pro večerní studium byly různé, ale cíl jeden: maturita.

Vzpomínám si přesně na první školní den, kdy jsem celá rozechvělá vstupovala po 20letech do třídy a usedla do školní lavice jako žákyně. Třídu zaplnily maminy v nejlepších letech, mladé holky a čtyři chlapi, kteří oživili babinec na kolektiv smíšený. A škola začala. Počáteční nadšení postupně odpadávalo, zato učení a písemek přibývalo. Samozřejmě, že dospělí studenti neopisují, nepodvádějí, notabene když studují dobrovolně - to jsme si mysleli taky. Postupně jsme oprášili osvědčené triky našich dětí - klasicky popsané lavice a židle se osvědčily, opisování od souseda taky, pokud ovšem na tom s vědomostmi nebyl úplně stejně. Hitem se stala „taháková propiska“ (pro neznalé - průhledný obal šikovně schová pružinku s namotaným tahákem - odmotávání dle potřeby, nenápadně a v dlani). Spousta vědomostí nám utkvěla v paměti, takže už víme, že Smil Flaška z Pardubic nebyl hospodský povaleč, nýbrž středověký český autor, úspěšně jsme se prokousali lomenými výrazy a kvadratickými funkcemi a můžeme směle konkurovat svým dětem. O tom, jak si vedeme, svědčí náš studijní průkaz. Známky nám sice nekontrolují rodiče, ale obhájit nebo omluvit špatnou známku před svými  rodinami a zvláště pubertálními potomky, není jen tak. Naučili jsme se s nimi kooperovat  a typické otázky "Jak to, že máš pětku? Ty neumíš česky?" u nás nepadaly. Museli jsme skloubit  zaměstnání, rodiny a školu. Někdy se nám dařilo líp, jindy  hůř. Říká se, že nejhorší je začátek, ale ten máme za sebou. A před námi jsou prázdniny…

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také