Dom Pierre Pérignon - příběh mnicha

Víte, co má společného pravé šampaňské a řád benediktýnů ve Francii 17.století? Jednoho člověka jménem Pierre Pérignon. Po tomto mnichu je pojmenováno jedno z nejkvalitnějších a nejslavnějších šampaňských vín - Dom Pérignon.

Léta Páně 1638, se v rodině úředníka, ve francouzském městě Sainte-Menehould, v regionu Champagne, narodil Pierre Pérignon. Nechtěl jít v úřednických šlépějích svého otce, ani ho nezlákalo řemeslo. Místo toho poslechl hlas Boží a v devatenácti letech vstoupil do benediktýnského řádu. Pravda, nestal se opatem, ale jen sklepmistrem, ale zaplaťpánbůh za to. Lidstvu tak totiž přinesl více, než kterýkoliv opat. Dne 4.srpna 1693 se totiž napil ze zapomenuté láhve vína, načež zvolal „Pojďte rychle sem, piji hvězdy!“ a pro svět tak objevil šampaňské, které bylo na jeho počest pojmenováno po něm - Dom Pérignon.

Mělo se tak stát v opatství Hautvillers, poblíž města Épernay, kde mnich Pérignon pracoval jako sklepmistr. Za jeho správcovství se opatství nadmíru dařilo. Dom neúnavně a úspěšně zlepšoval kvalitu a proslulost vín ze Champagne, takže není divu, že po smrti bylo jeho tělo uloženo v místech, kam se jinak pohřbívali pouze opati.

Tři roky po jeho smrti, v roce 1718, byl zveřejněn soubor pravidel pro výrobce vína, které údajně sepsal. Tato pravidla, mimo jiné, doporučovala agresivní řez vinné révy, aby keř nebyl vyšší než 90cm, aby měl méně hroznů, které by pak obsahovaly více cukrů. Sklizeň se měla konat za chladných a vlhkých podmínek – například brzy ráno. Tato opatření měla zajistit, aby hrozny nebyly pomačkané a popraskané. Shnilé a příliš velké hrozny se vyhazovaly.

Pérignon rovněž nechtěl, aby se ve šťávě louhovala lidská kůže, což se dělo při tehdy běžném způsobu „lisování“ hroznů. Sklizené hrozny se totiž zpracovávaly tak, že se nasypaly do velkých kádí, kde se po nich šlapalo bosýma nohama, aby se z nich dostala šťáva. A tak, aby se lidská kůže nedostala do dlouhodobého styku s hroznovou šťávou, upřednostňoval Pérignon několikanásobné šetrné lisování.

Benediktýn byl také – už tehdy - zastáncem „bio-výroby“ vína. Podle něj se měly používat pouze přirozené procesy, bez jakýchkoliv cizích přísad.

Sklepmistr Pérignon prý také radil, aby se k výrobě kvalitního šampaňského vína používala hlavně tmavá odrůda vinné révy jménem Pinot Noir. Její hrozny se mají lisovat tak, aby se z nich neuvolnilo červené barvivo. Pérignon doporučoval tuto tmavou odrůdu révy, protože neměl bílé odrůdy rád, kvůli jejich tendenci k druhotnému kvašení.

V jeho době bylo druhotné kvašení velkým problémem. Pokud byl chladný podzim, mohlo dojít k pozastavení kvašení cukrů, které měnily hroznovou šťávu na alkohol. A jestliže se víno v takovém stavu stočilo do lahví, stalo se doslova časovanou bombou. Když se totiž na jaře oteplilo, víno začalo znovu kvasit a produkovat oxid uhličitý. Ten v nejlepším případě pouze vyrazil z hrdla láhve zátku, v tom nejhorším láhev explodovala, startujíc přitom řetězovou reakci. Vedlejší láhve, rovněž pod tlakem, totiž mohly vlivem otřesu z prvního výbuchu explodovat také. Čemuž chtěl benediktýnský sklepmistr zabránit…

Z toho všeho plyne, že Dom Pérignon nebyl „otcem“ pěnivého šampaňského, protože proces vytvářející bublinky šumivých vín považoval za chybu.

A podle všeho se zdá, že víno s bublinkami nespatřilo světlo světa ani v žádné z francouzských vinic, ale na laboratorním stole Angličana, vědce a fyzika Christophera Merreta.

Za to, že je Dom Pérignon označován za objevitele pěnivého šampaňského, může jeden z jeho nástupců, Dom Groussard, jenž se tímto a jinými přehnanými příběhy, snažil v 19. století dodat polozapomenutému opatství Hautvillers na historické důležitosti. Dalšími populárními mýty, pravděpodobně také z jeho pera, je to, že Pérignon byl první, kdo na uzavírání lahví s vínem použil korkovou zátku, či to, že se zavřenýma očima, pouze podle chuti jednoho zrnka vína, dokázal poznat, ze které vinice pochází. Tato zkazka pochází s největší pravděpodobností z mylného přesvědčení, že Pérignon byl slepý.

Takže podtrženo a sečteno – benediktýnský sklepmistr Dom Pérignon skutečně existoval a pravdou je rovněž to, že významně přispěl ke dnešnímu věhlasu vín ze Champagne. Začal například  s mísením různých odrůd vinné révy, čímž se kvalita vín zlepšila.  Sice šlo o nešumivá vína, a šampaňské tak jak ho známe dnes, nad nimi nabylo vrchu až v polovině 19.století, ale jeho zásluhy to nijak nesnižuje.

Takže tu čest, že je jeho jméno na etiketách nejprestižnějšího výrobce šampaňského vína, tu si rozhodně zaslouží.

 FOTO: redbubble.com, cigaronline.livejournal.com, ermourmag.gr

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také