Šachy - základy taktiky

Už jste se seznámili s pravidly, ale stejně nevíte, co si počít? Soupeř vítězí během pár tahů? Než se pustíte do další bitvy, měli byste věnovat trochu času obecným zásadám taktiky.

Hodně lidí se ptá, jak hrát dobře šachy, jakým způsobem se zlepšit, jak vyhrávat, nebo dokonce jak se stát šachovým velmistrem. Podle jedné statistiky zná pravidla šachu asi 605 milionů lidí. To představuje teoreticky stamiliony pravidelných hráčů, což činí tuto hru jednou z nejpopulárnějších na světě. Můžeme hrát pro zábavu nebo na vrcholné úrovni. I přes obrovské masy hráčů se nejlepším stane pouze jeden a kdybych věděl jak na to, byl bych velmistrem já. Stejně tak nedokážu poradit ani jakou taktikou dosáhnout jisté výhry. To je krásou této hry. Můžete si připravit strategii a hrát bezchybně, ale soupeři stačí jeden (z vašeho pohledu možná nelogický) tah a vývoj celé partie se obrátí úplně jiným směrem. Pár rad jak svou hru zlepšit ovšem nabídnout můžu. Začneme základy taktiky pro začátečníky. Možná se to bude tentokrát zdát až moc obecné, ale příště se zaměříme na každou figuru zvlášť.

Zahájení

Šachy jsou analogií k bitvě dvou armád. Nejdřív je třeba prozkoumat terén, poté rozmístit jednotky, krýt svůj tábor a naplánovat útok. Šachové partie se obvykle dělí na 3 fáze:

• Zahájení
• Střední hra 
• Koncovka

Délka (počet tahů) jednotlivých fází není určena přesně. Zahájení představuje počáteční fázi, během níž se obě strany snaží před bojem co nejlépe rozmístit figury. To znamená ohrožovat strategická pole, bránit krále atd. Jako zahájení se označuje několik prvních tahů, po kterých vznikne určité postavení. Jak asi každého napadne, takovýchto postupů a kombinací bude velké množství. Jednotlivých zahajovacích systémů dělených na varianty a subvarianty je opravdu mnoho. Za dlouhou historii šachu byla řada z nich pojmenována a byl dokonce vypracován systém jejich kódových označení ECO. Můžeme zaslechnout pojmy jako Sicilská obrana, Hra tří jezdců atd. Tím se ale určitě není potřeba ze začátku zatěžovat. Nejen při zahájení si musíme pamatovat, že z pohybových vlastností figur vyplývá jejich největší síla v okolí středu šachovnice. Tam pokryjí nejvíce políček. Tento prostor (d4, e4, d5, e5) je tedy klíčový a jeho obsazení by mělo být cílem našeho počátečního snažení.

Konečně se dostáváme k prvnímu tahu bílého, který mohu doporučit všem začátečníkům. To samozřejmě neznamená, abyste se za takový tah styděli. Jde totiž o nejčastější úvodní tah v šachu vůbec. Je to pěšec na e4. Tento tah je oblíbený z více důvodů. Pěšec se dostává do středu a pokrývá pole d5 f5, čímž brzdí černého. Odkryly se diagonály pro střelce a dámu. O krále se bát zatím nemusíme. Navíc lze provézt krátkou rošádu již ve 4. tahu.

Podíváme se na další možný vývoj. Nejčastější odpovědí černého je symetrický tah pěšec na e5. Zastaví tak postup bílého pěšce a sobě přinese stejné výhody. Pro bílého je nyní možností více. Velice častým tahem bývá jezdec na f3, který ohrožuje černého pěšce a kontroluje tak střed. Navíc se bílý hráč přiblížil k možnosti provedení krátké rošády (stačí ještě přemístit střelce z pole f1). Černý nejspíš odpoví pokrytím svého pěšce. Buď pěšcem nebo jako bílý jezdcem (tentokrát na c6).

To by mohla být jedna z možností vývoje hry. Začátečník by měl napřed dobře pochopit zahájení pěšcem na e4, než se bude pouštět do jiných. Jednoduše proto, že tímto tahem nic nezkazí a má velké možnosti jak pokračovat dál. Bylo by dobré si zapamatovat, že při zahájení je nevýhodné táhnout dvakrát po sobě stejnou figurou - zbrzdí vás to v rozvoji figur. To si stanovte jako pravidlo svého rozvoje. Všechny aspekty zahájení a různé varianty by vydaly na mnoho dalších článků.

Slabiny 

Pořád musíme pamatovat na vlastní i soupeřovi slabiny. Například v základním postavení je pro bílého nejslabší pole f2 a pro černého symetricky f7, protože toto pole kryje pouze král. Tato pole je dobré při rozestavování svých figur u soupeře ohrožovat a své lépe pokrýt. Přes toto pole lze velmi rychle dosáhnout matu. Uspějete tak, ale pouze u začátečníka, který bude chybovat. V šachu se snažte vždy počítat s bezchybnou hrou soupeře. Nelze se spoléhat, že něco přehlédne a udělá chybu! Takováto slabá pole vznikají různě během hry a je potřeba se je naučit objevit a využít.

Hodnota figur

Velice brzy zjistíte, že brát soupeřovu figuru bez vlastních ztrát není jednoduché. Často budete muset některou figuru obětovat. V šachu je oběť takový tah, ve kterém se jedna strana vzdá své figury, druhá strana si na určitou dobu ponechá materiální výhodu a první strana doufá v kompenzaci za ni (často přichází v následujícím tahu). Oběť v zahájení se nazývá gambit. Nejčastější je oběť pěšce, obětována však může být jakákoliv figura kromě krále. Jako obecný návod byste měli vycházet z hodnoty figur. Všechny figury si totiž nejsou rovny. Je vám určitě jasné, že obětovat dámu za pěšce není moc výhodné (aspoň v drtivé většině situací). Nejslabší figurou je zcela jistě pěšec, následuje střelec a jezdec - oba na stejné úrovni. O něco líp je na tom věž (větší akční rádius) a samozřejmě nejsilnější je dáma. Co se síly krále týče, svým pohybem by zapadl mezi pěšce a střelce s koněm, jeho hodnota je však absolutní, protože jej samozřejmě obětovat nemůžete. Z toho vyplývá, že se nám vyplatí např. obětovat střelce za soupeřovu věž. Ne vždy je ale nutné se řídit těmito pravidly, protože na šachovnici rozhoduje o výhodě nejen počet figur, ale taky jejich rozestavení. Např. když se rozhodneme obětovat střelce za soupeřova jezdce, měli bychom zvážit, jak nám bude vzniklá situace prospěšná. Někdy bude výhodné obětovat i silnou figuru, abychom odstranili obranu důležitého pole a měli volnou cestu k matu soupeře. Začátečníkům bych určitě doporučoval hlídat si vlastní dámu, protože s ní se vám jistě bude hrát nejlíp. V zahájení je lepší s dámou vyčkávat na vývoj hry. Časem přijdete na to, že i ostatní figury mohou být velice mocné, pokud správně spolupracují.

Vidlička

Vidlička je označení situace, při níž je jedna figura použita k napadení dvou nebo více soupeřových figur s cílem jednu z nich brát v dalším tahu, protože soupeř může odrazit pouze jednu z těchto hrozeb. Nejčastější jsou vidličky jezdcem a dámou. Vidlička je nejsilnější, pokud je jednou z ohrožených figur král. Na obrázcích níže je pár takových pozic. Zejména při tahu koněm bychom měli taková postavení vyhledávat. Zároveň je potřeba hlídat soupeřovy figury, abychom se sami do takové nemilé situace nedostali. Chce to trochu cviku a jistě podobné pozice ve svých partiích hravě objevíte.

Vazba

Výraz vazba označuje situaci, ve které se některá napadená figura nemůže pohnout ze svého místa, protože po jejím ústupu by byla napadena jiná, hodnotnější figura (figura ve vazbě kryje hodnotnější figuru). Na obrázku níže je příklad relativní vazby. Černý by neměl přemístit svého střelce - bílý mu vezme dámu. Ukázkový příklad ale není ideální. Bílý si zřejmě přečetl pouze odstavec o vazbě a chyboval. Černý je na tahu. S už nabytými vědomostmi můžete zkusit najít nejlepší tah pro černého. Jistě to pro vás nebude problém.

Je-li krytou figurou sám král, jde o absolutní vazbu - ústup krycí figury je v rozporu s pravidly (krále by soupeř mohl brát dalším tahem). Pokud se ovšem krytá hodnotná figura (král) přesune na bezpečné pole, vazba končí. Vazba je pro útočníka výhodná, protože odstaví z boje soupeřovu figuru (na obrázku níže se bílý nemusí bát o svého střelce; jezdec ho brát nemůže). Vazba má nespočet variant. Vázat může dáma, střelec a věž. Vždy si ale pamatujte, že vazba nebývá věčná! Za pár tahů může být vše jinak.

Trochu komplexnější příklad. Na obrázku níže je na tahu bílý. Nabízí se možnost vzít jezdcem nijak nechráněného střelce. To ale není moc dobrý nápad jak je vidět dál (1.Jxd5 Vb1+ 2.Ke2 Vxh1). Uvolní tak černé věži sloupec B a ta může šachovat krále, který se musí přesunout na pole d2 nebo e2, a tak se černému otevře cesta k sebrání bílé věže a černý míří k vítězství. Jezdec je i v tomto případě ve vazbě (relativní vazba). Této situaci by se dalo snadno zabránit, například kdyby bílý místo braní střelce přesunul krále na druhou řadu, nebo pokud budeme předpokládat, že král ani věž se v naší příkladové partii ještě nepohnuli, je možné provézt rošádu.

Šachové problémy

Kompoziční šach je šachové odvětví, týkající se skládání a řešení šachových skladeb (zvaných též šachové problémy nebo kompozice). Taková skladba je obvykle tvořena umělou pozicí a výzvou. Proč o tom tady vlastně píšu? Řešení takovýchto skladeb je velice dobrým tréninkem. Představuje skvělou cestu jak se zlepšovat. Jde o hlavní myšlenku a o hledání řešení. I když nebude pozice ve vaší partii stejná jako v problému, princip řešení stejný být může. V řešení takovýchto problémů se dokonce pořádají turnaje. Dobrou internetovou stránku věnovanou šachovým problémům najdete na adrese http://www.chessproblems.com/. Jeden takový problém jsem si připravil na závěr. Využijete v něm některé taktické prvky z tohoto článku. Pozice je na obrázku níže. Bílý je na tahu a dá mat druhým tahem (samozřejmě se předpokládá bezchybná hra černého).

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také