Šachy - figury

Tentokrát se podíváme zvlášť důkladně na každou figuru ve hře. Jak obecně postupovat a na co se zaměřit. Jen připomínám, že to není návod, kterého se musíte strojově držet.

Dáma

Dáma je na šachovnici nejsilnější. Má obrovský akční rádius. Nejlíp se s ní vede matový útok. Ve vzájemné kombinaci však často líp působí víc různých figur. S dámou by se nemělo táhnout hned na začátku, je výhodnější nejdřív rozvinout lehké figury a dáma je může krýt nebo podporovat ze svého základního postavení. Naopak ve střední hře a v koncovce je dáma velice důležitá. Silná bývá její kombinace s věží. Při tahu dámou je dobré hledat různé možné vidličky a zároveň se vyvarovat těm soupeřovým, protože dáma je pro ně nejlákavější cíl. Pozor je třeba si dávat hlavně na záludné jezdce. Dámské koncovky bývají zdlouhavé a často končí remízou. S pomocí dámy může slabší strana mnohdy vynutit remízu (věčný šach).

Věž

Věž je po dámě druhá nejsilnější figura, ale potřebuje prostor, na kterém může své síly využít. V počátečních fázích partie jí tento prostor chybí a přichází na řadu až později. Výhodně ji do hry dostane rošáda. S věží bychom se měli snažit obsazovat otevřené nebo polootevřené sloupce. Věže by spolu měli spolupracovat. Např. podporovat se na sloupci - zdvojení věží (vytvoří pak mocnou útočnou sílu; místo jedné věže lze použít dámu) nebo ovládat řadu (nejčastěji první respektive osmou). K tomu je nutné, aby mezi nimi nebyla žádná jiná figura. Velice časté jsou věžové koncovky.

Střelec

Střelcova síla závisí na jeho postavení - na které diagonále se nachází. V zahájení se do hry obvykle zapojuje po jezdci. Střelec je podobně jako věž silný v otevřených pozicích a na nejdelších diagonálách. Snažíme se ho umísťovat na tyto diagonály nebo tak, aby ohrožoval strategické pole a figury popřípadě je dostal do vazby. V koncovce se jeho síla ještě zvýší, ale záleží jaké figury zbyly soupeři. Nestejnopolní střelci (jeden hráč má v koncovce bělopolného střelce a druhý černopolného) vedou obvykle k remíze - bez dalších figur se jen těžko podpoří postup pěšců k povýšení a král může vyčkávat na polích bezpečné barvy, kde ho soupeřův střelec neohrozí. Zbude-li hráči pouze jediný střelec a král, mat není možný. Naopak matování dvěma střelci je relativně snadné.

Jezdec 

Na rozdíl od ostatních figur je jeho síla obrovsky závislá na jeho pozici a dalších okolnostech. Nejdůležitější věc, kterou si je třeba u jezdce zapamatovat, je jeho schopnost přeskakovat ostatní figury. Z toho vyplývá, že je silnější v uzavřených pozicích. Velice dobře s ním také můžeme udělit vidličku. Jezdec, který stojí uprostřed šachovnice, kontroluje celkem 8 polí, ale jezdec umístěný v rohu šachovnice má pod svou kontrolou pouhá dvě pole. Při tahu s jezdcem vyhledáváme tzv. opěrné body (anglicky outpost). Jsou to bezpečná místa pro jezdce, jak je vidět na obrázku níže. Nebezpečí představuje jezdec také pro příliš opevněného krále. Pokud krále blokují figury v pohybu, může mu jezdec udělit tzv. dušený mat, kdy opět využívá své schopnosti přeskakovat figury, kterou král bohužel nemá.

Pěšec

Pěšec je nejslabší ve vaší armádě, ale nenechte se zmást - pečlivě vystavěná pěšcová struktura tvoří kostru vašeho postupu a v koncovce má volný pěšec cenu zlata. Uspořádání pěšců je oproti uspořádání ostatních figur relativně statické a neměnné (pěšec nemůže dozadu, pohybuje se pomalu a je lehké ho zablokovat), proto si vrcholoví šachisté dávají pozor na jakékoliv tahy pěšci. Je vhodné, aby se pěšci kryli navzájem. Tak mohou vytvořit řetěz, který se musí likvidovat odzadu, což nebývá tak jednoduché jak by se mohlo zdát. Naopak izolovaní pěšci představují snadnou kořist. Pěšec, který postoupil na poslední pole desky (osmou, resp. první řadu), je ve stejném tahu odstraněn z desky a nahrazen na tomto poli dámou, věží, střelcem nebo jezdcem podle okamžité volby hráče. V drtivé většině případů si asi každý zvolí dámu. Existují, ale i jiné situace. Asi nejjednodušším příkladem je přeměna v jezdce s následnou vidličkou. V šachu na nejvyšší úrovni jsou proměny poměrně vzácné. Hráč se vzdá, když vidí, že nemůže soupeřově proměně v koncovce zabránit a nezbývá mu dostatek materiálu. Proměna je v takových koncovkách rozhodující. Lze ale najít i několik kuriozit. Například partii, ve které došlo k proměně pěšce v dámu celkem šestkrát! Současně se na šachovnici hrálo nejvíce s pěti dámami, a to nejméně v šesti turnajových partiích. Nejdéle se s pěti dámami hrálo v partii Mačkić-Maksimenko v roce 1994, kdy bílý se dvěma dámami odolával třem černým dámám a po 8 půltazích vzdal.

Král

U krále je zásadní bezpečnost jeho pozice. Do hry začne aktivně zasahovat nejspíš až v koncovce. Král je na své první respektive osmé řadě za určitých okolností zranitelný. Na pohled pevná hradba pěšců před ním se mu může stát smrtící pastí bránící mu v útěku. Proto krále většinou hlídá věž a pěšce se snažíme vhodně rozmístit. Na následujícím obrázku je jasně vidět rozdíl v postavení bílého a černého krále. Černý král je na své řadě zranitelný. Může ho na ní matovat dáma nebo věž - nemá kam ustupovat.

Rošáda

Nezapomínejte na význam rošády. Její potenciál je obrovský. Cílem je přesunout krále na bezpečnější pozici a zároveň vyvinout svou věž. Středoví pěšci jsou v zahájení vysunuti vpřed a král je bez jejich ochrany v nebezpečí. Věže bývají uvězněny na okraji šachovnice a jejich zapojení do hry by stálo obvykle více tahů. Rošáda je výborný způsob, jak se vypořádat s těmito problémy. Jediným tahem lze krále skrýt na kompaktní řadu pěšců na okraji šachovnice a zároveň dostat do hry jednu z věží. Mimoto může vézt k zajímavým situacím. Na (už konečně) posledním obrázku je bílý na tahu. Zkuste přijít na ten nejlepší tah, po kterém sebere černému věž. (Nápověda: bílý ještě nepohnul s králem ani s žádnou svou věží...)

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také