Stolní tenis - hra pro širokou veřejnost

Co je vlastně stolní tenis? Jak je z názvu patrné, jde o stolní verzi tenisu. Možná někoho z vás překvapí zjištění, že se vyvíjel souběžně s běžným tenisem ve staré Anglii. No spíše nepřekvapí, když vezmeme v potaz, že na tomto ostrůvku vzniklo mnohem více sportů. Ale co nás hlavně zajímá je právě toto sportovní odvětví. Stolní tenis, běžně označován původně hovorovým jménem Ping Pong, byl stvořen jako společenská hra. Populární byla obzvláště u dívek, které ji mohly hrát, aniž by jim v tom bránil dobový oděv. Jak její obliba postupně rostla, začalo hromadné zakládání klubů, které se stolním tenisem zabývaly. Pár let na to se spojili do jediného společenství, které řídilo soutěže, diktovalo pravidla, ale hlavně se z něj stal odrazový můstek pro rozšíření do světa.

Možná vás bude zajímat jaké náčiní to tenkrát na přelomu 19. a 20. století používali. Nuže vězte, šlo o klasické tenisové rakety, jež byly postupně zmenšovány až do současných rozměrů. Nyní jsou už sice dřevěné s vrstvou gumových potahů, ale tehdy se vyráběly s obyčejným výpletem. Jako médium létající přes síť sem a tam byl zvolen korkový míček. Ten disponoval dostatečným odrazem. Nyní však používáme míčky pouze z celuloidu.

V našich končinách se stolní tenis rozšiřoval spolu s ostatními sporty. Jeho dynamický rozvoj a početná hráčská základna se bez bázně mohla srovnávat s největšími konkurenty fotbalem a hokejem. V minulosti se však lidé zaměřovali na více sportů, než je tomu dnes, takže nebylo divu, že byl ping pong také oblíbenou variantou odpočinku. V současnosti se na něj však pohlíží jen ve smyslu rekreačním či profesionálním. Tím jeho obliba trochu opadla, avšak své skalní příznivce si stále drží.

Nyní si prozradíme pár technických údajů, to pro případ, že by jste chtěli být hyperaktivní tak jako já a postavit si vlastní stůl se vším co k němu patří. Stůl má tvar obdélníka s délkou 274cm, šířkou 152,5cm a musí být ve výšce 76cm nad podlahou. Hrací povrch musí mít matnou tmavou barvu, preferovaná je zelená nebo modrá. Krajní (autové) čáry jsou 2cm široké a ohraničují celý stůl, kromě místa nad který se nachází síťka. Lze ještě přidat jednu středovou čáru. Ta se sice využívá jen ve čtyř hrách, ale k pingpongovému stolu tak nějak patří, takže doporučuji ji udělat, její šířka je cca 3mm. Pokud jde o materiál, lze použít prakticky cokoliv, avšak v případě výběru vhodného povrchu by měl mít pružnost na takové úrovni, aby se míček puštěný z výšky 30cm odrazil do výše cca 23cm. Nyní zbývá už jen síťka, její výška by měla být 15,25cm. To by bylo prozatím z technických údajů vše.

Pokud máte svůj stůl připraven, lze vzít do ruky jakoukoliv raketu (raketou lze označit prakticky cokoliv, na základní škole jsme používali i staré učebnice přírodopisu :-)), sehnat si nějakého protihráče a vesele se oddávat radovánkám, které ping pong nabízí. Ale pozor, začátky nejsou jednoduché, naučit se správný úder do míčku vyžaduje spousty trpělivosti a dřiny. Tento fakt často způsobí, že spousta začínajících amatérů velice rychle zahodí raketu mezi dříví na podpal. Každopádně, jestli to se stolním tenisem myslíte vážně, tak vás tato situace nezaskočí. Ze svého pohledu mohu jen dodat, že když setrváte a budete trpělivě nacvičovat údery, dostane se vám za to také patřičné odměny a to nejen po herní stránce. Tento sport totiž rozvijí prostorovou orientaci, postřeh a hlavně obratnost s vysokým důrazem na nohy.

V příštím díle si řekneme nutné minimum o raketách, pravidlech a možná prozradím pár triků, jak překvapit svého soupeře.