Řecko-římský zápas

V angličtině se tento druh sportu označuje jako wrestling. Avšak většina lidí si pod tímto výrazem vybaví spíše exhibicionistické show v kleci, takže si wrestling jako férový sport nedokáže představit. My si ho zde proto společně přiblížíme.

Zápas je kontaktní. I když je cílem skolit protivníka, je to sport nenásilný, svižný a zajímavý. Není ani tak o síle, jako o technice a správném provedení chvatu. Zápasí muži, ženy, obézní lidé i hubení.

Průběh utkání

Před tím, než se protivníci utkají na žíněnce, se musí nechat zvážit. Váhových kategorií je hodně, většinou v rozmezí šesti, sedmi kilo. Věkové kategorie jsou určené mezinárodní federací FILA. Dělí se na žáky (14 - 15 let), kadety (16 - 17 let), juniory (18 - 20 let) a seniory (od 20 let). U nás existují ještě dvě neoficiální kategorie, a to přípravka a mladší žáci. A samozřejmě jsou zápasníci také rozděleni podle pohlaví.

Jak už jsem se zmínila, místem boje je žíněnka. Podle mezinárodních pravidel má 12 x 12 m, ale zápasiště je ohraničeno červeným kruhem, nazývaným pásmo aktivity. Tento kruh má průměr 7 metrů. Samotný kruh je metr široký a nazývá se pásmem pasivity. Jednoduše řečeno se zápasníci mohou nacházet jen v kruhu. Po vytlačení ven rozhodčí píská a začíná se opět ze středu. Střed je ohraničen metrovým kruhem.

Při nástupu na žíněnku musí mít zápasníci oblečeny speciální dresy. Tento dres je upnutý a jednodílný, od ramen až do půlky stehen. Každý ze soupeřů musí mít jinou barvu - modrou a červenou. Volba barvy probíhá většinou losováním. Pro tento sport se také vyrábí kotníkové boty s měkkou podrážkou. Někteří zápasníci si chrání uši chráničem, ale není to povinné.

Utkání začíná podáním rukou zápasníků a písknutím rozhodčího. Celý jeden zápas je rozdělen na tři periody, přičemž každá trvá dvě minuty. Nikdy se nemůže stát, že by utkání skončilo nerozhodně. Nejlepší je porazit protivníka tím, že jej dostane útočník na lopatky. Pokud se tak ale nestane, rozhodují body, které dostávají zápasníci za provedené chvaty. Po skončení utkání se rozhodčí postaví mezi soupeře, chytne je za ruce a zvedne ruku vítěze.

Volný styl

V tomto sportu můžeme narazit ještě na výraz „volný styl". Tím se rozumí odvětví zápasu, přičemž od řecko-římského se liší zejména větší volností při boji. Zatímco v řecko-římském zápasu se může útočit pouze od pasu nahoru, ve volném stylu jsou dovoleny i záběry na nohy. Muži si mohou vybrat z obou stylů, ale ženy se uplatňují pouze ve stylu volném.

Počátky v antice

Nejstarší informace o zápasu máme ze starověkého Řecka. Tam se provozoval v rámci vojenského výcviku. O tomto sportovním odvětví se zmiňuje dokonce i Epos o Gilgamešovi. V roce 708 př. n. l. se stal součástí Olympijských her. V Římě se objevoval od druhého století př. n. l. do čtvrtého století našeho letopočtu. Pořádně se ale znovu ujal až v Anglii a Francii ve středověku a byl velice oblíbený mezi šlechtou. V novodobých Olympijských hrách se objevil již na první Olympiádě v roce 1896. Ženská kategorie je na Olympiádě od roku 2004.

Legenda

Nejznámějším zápasníkem u nás, ne-li vůbec, je bezpochyby Gustav Frištenský. Žil na přelomu 19. a 20. století v Rakousku-Uhersku a První republice. První zápas vyhrál v roce 1900 a o tři roky později se stal amatérským mistrem Evropy. Profesionálním mistrem Evropy se stal v roce 1929. Obdržel titul Zasloužilý mistr sportu.

Kluby

V České republice je klubů, ve kterých můžete zápas trénovat, mnoho. Ale jen pár z nich je opravdu dobrých. Za zmínku určitě stojí TJ Sokol Vítkovice, TJ Olymp Praha či TJ Glaverbel Czech Teplice. Z vlastní zkušenosti však mohu mluvit jen o jednom z klubů, a to o TJ TAK Hellas Brno. Kvalitní zápasníky už odchovává přes sto let a to vede k nemalým úspěchům.

Na závěr je třeba napsat, že je to sport opravdu pro každého. Zápasník nemusí mít vždy jen svalovou hmotu, ale také musí umět taktizovat, klidnit se a přemýšlet. I já mám vlastní zkušenosti s tímto sportem, proto můžu potvrdit, že zápas není pouze pro muže, ale i pro ženy.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také