Vladařské, státnické, církevní a šlechtické tituly - přehled

Už jsme tady měli clánky s přehledy nejčastějších jmen a příjmení, stejně jako přehledy akademických, vědeckých a dalších titulů. V tomto článku si představíme tituly vladařské, státnické, církevní a šlechtické.

Titulů jako takových je celá řada a nemusí jít pouze o jakousi certifikaci o ukončení vysoké čkoly, nicméně se jedná i o titulaturu vladařů, či panovníků. Pokud vás toto téma zaujalo, čtěte dál!

Vladařské a státnické tituly

• prezident - hlava státu v republice
• císař - vládce císařství
• sultán - vládce sultanátu
• král - vládce království
• car - vládce carství (císařství resp. království - Ruska resp. Bulharska)
• chalífa - vládce chalífátu
• šáh - perský vládce
• vévoda - vládce vévodství
• velkovévoda - vládce velkovévodství
• arcivévoda - vládce arcivévodství, specifický rakouský titul
• kníže - vládce knížectví, ale také generický název jakéhokoli suverenního panovníka bez ohledu na oficiální titul
• velkokníže - vládce velkoknížectví
• kagan - vládce kaganátu
• emír - vládce emirátu
• chán - vládce chanátu
• velmistr - hlava rytířského řádu (viz. templáři, maltézští rytíři (johanité), němečtí rytíři...)
• princ - potomek panovníka (viz. výše) a následník trůnu
• korunní princ - následník trůnu
• infant a infantka - tituly potomků královského páru, používané zejména ve Španělsku

• Excelence - oslovení státních funkcionářů resp. hlav států a vlád v mezinárodním styku
• P.P., Pater Patriae (česky otec vlasti) - čestný titul římských císařů, uváděn na konci výčtu jejich titulatury

Církevní tituly

• papež Svatý otec, Jeho Svatost - nejvyšší katolický hierarcha
• Eminence - oficiální oslovení kardinála
• Excelence - oficiální oslovení biskupa
• kardinál - nejvyšší hodnostář po papeži, označení se klade až před příjmení (např. Miloslav kardinál Vlk)
• biskup - správce diecéze; slavnostní oslovení: Monsignore
• arcibiskup - biskup – metropolita církevní provincie (v Česku Praha a Olomouc)
• P. - Pater - řeholní kněz – v praxi se však užívá i jako titul diecézního kněze
• R. D. - Reverendus Dominus – dosl. „důstojný pán“, kněz (v praxi se často zaměňuje s Pater)
• Msgre./Mons. - Monsignore

Šlechtické tituly

Nižší šlechta

• Šlechtic, dříve vladyka (vladyctví znamená česky totéž co šlechtictví), s odkazem na pozemkovou držbu též nazýván zemanem - venkovský šlechtic - obvykle jen statek nebo menší tvrz na vesnici
• Rytíř - obvykle měl od panovníka propůjčenou zemi (léno), na níž směl podle svého nejlepšího vědomí i svědomí vládnout, na oplátku ale musel v případě válečného konfliktu poskytnout vojsko

Vyšší šlechta

• Svobodný pán, neoficiálně zkráceně baron - nejnižší možný titul vyšší šlechty, v českém prostředí nazýván dříve pán, vládl v baronství (panství) - obvykle pár vesnic, což ovšem neplatilo pro české Rožmberky
• Vikomt - první z hraběcích titulů, ve Francké říši stál v čele části hrabství (vikomt znamená místohrabě), jde ale o titul nejdříve úřednický, později údělný - dostal ho pouze jeden určitý člen rodu. Vikomti se vyskytovali především ve Španělsku, Francii, Anglii. V Německu a Českých zemích nebyl užíván.
• Hrabě - další z dědičných titulů, nositelé tohoto titulu z dřívějších dob patří k aristokracii, některá hrabata již ve středověku patřila do stavu říšských knížat, například hrabě Tyrolský, podobně po zániku Svaté říše římské náležela dříve panujícím hraběcím rodům, důstojnost rodů knížecích, což symbolizuje knížecí koruna v jejich erbech. Hraběcí titul je tedy též nejnižším panovnickým titulem.
• Markýz - v kontextu říše markrabě, neboli hrabě marky, jako šlechtický titul byl udělován v zemích románského jazyka a ve Velké Británii
• Kníže - nebo princ již velice významný šlechtic, vládl většímu územnímu celku, někdy i státu jako bylo na území říše Kraňsko, Meklenbursko. V Rakouském císařství byl titul knížete nejvyšším šlechtickým titulem.
• Vévoda - v královstvích nejvýznamnější hned po králi, většinou měl velkou poradní moc. Podobně jako kníže vládl většímu území, někdy i státu. V Rakousku jsme tento titul neznali, kromě italských území říše, kde byl ovšem pokládán za nižší, než byl titul kníže neboli princ. Benátská republika v jistých časech prodávala titul vévody tak levně, že pak skoro každá vesnice mohla být nazývána vévodstvím. Některým byl titul vévody uznán, a pro Benátsko byly zavedeny čtyři stupně vyšší šlechty.

Další tituly

• Kurfiřt - říšský kníže s právem volit císaře Svaté říše římské
• Markrabě - za krále vládl v pohraniční provincii říše. V zemích Koruny české a Svaté říše římské byly nejznámější markrabě moravský a markrabě braniborský
• Lord, Lady - není na rozdíl od výše uvedených šlechtický titul, ale pouze titul užívaný k oslovení britského peera (od barona až po vévodu) a jeho manželky.

Mezi středověké tituly patřily i majordomus - staral se o hrad v době vládcovy nepřítomnosti, říšský číšník - tuto výsadu měl český král - směl nalévat císaři víno, vrchní lovčí a podobně.

V České republice je užívání šlechtických titulů na základě zákona č. 61/1918 Sb. z 18. prosince 1918 zakázáno.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také