Speed date: Rande za tři minuty

Všichni hledáme lásku. Někomu se poštěstí a najde ji, aniž by se musel snažit. Ale co ti ostatní? Internet nás seznámí většinou jen s lháři, na diskotékách se to hemží nedospělými dětmi a v dnešní přepracované době má málokdo čas chodit po ulicích a oslovovat eventuální protějšky. Speed dating neboli rychloseznamka může být řešením.

O co jde?

Rychlé rande je novodobý trend v seznamování. U vzniku stál americký rabín Yaacov Deyo, který chtěl tímto způsobem zvýšit počet židovských svateb, a tak zorganizoval roku 1998 první seznamovací večer. Od té chvíle se nápad jako epidemie šířil po celé Americe a zanedlouho se dostal také k nám. A jak to tedy vlastně pobíhá? Ženy se posadí ke stolům a muži se u nich po třech minutách střídají. Mají tedy jen chvilku na to, aby o sobě zjistili to nejdůležitější a mohli si zaznamenat, jestli daný protějšek chtějí vidět znovu, či ne. Pokud dojde ke shodě a oba si navzájem zaškrtnou „ano“, dostanou na sebe kontakt a pak se děj vůle boží.


Na vlastní kůži

Rozhodla jsem se, že zkusit se má všechno, a tak jsem se se zvědavosti zaregistrovala. Na internetu mi naskočilo hned několik agentur, a tak jsem vybrala tu, která vypadala nejprestižněji. Setkání jsou rozdělena do věkových kategorií, v té mé budou ženy od 18 do 26 a muži od 18 do 28. Všimla jsem si, že zaregistrovaných mužů bylo dvakrát více než žen, od čehož se také odvíjela cena, která pro mě byla o polovinu menší.


Den D

Přišla jsem jako poslední, jak je mým neblahým zvykem. Ženy už obsadily stolečky a muži v druhé části místnosti netrpělivě čekali, až budou vpuštěni mezi ně. Organizátor, pan Jaroslav, byl štěstím bez sebe, že jsem dorazila, protože prý má dnes mnohonásobně vyšší počet mužů než žen (což mi zvedlo náladu). Rozdal nám desky s patřičnými papíry a upozornil všechny přítomné, že setkání bude snímáno kamerou, kterou přes její velikost nemohl nikdo z příchozích přehlédnout. Z důvodu diskrétnosti byly všem rozdány přezdívky – mužům názvy stromů a ženám květin. Rázem jsem se změnila v bleduli, což mi poněkud ubralo na atraktivitě.

Sedla jsem si k poslednímu volnému stolu do rohu místnosti. Prostředí kavárny dokonale podporovalo seznamovací náladu – stěny v teplých tmavých barvách, tlumená světla, elegantní dřevěný nábytek. Usrkávala jsem ze svého nealkoholického drinku, započítaného v ceně, když vtom zazněl zvuk trubky ohlašující začátek tříminutového seznamování s prvním protějškem.





Maraton začíná

První naproti mně usedl hubený Jalovec. Ruku mi podal jako leklá ryba, což okamžitě rozhodlo o tom, že si zapíši „ne“. „Čím se živíš?“, zeptala jsem se. „Jsem programátor“. „Kolik je ti let?“ „26“ „Co rád děláš?“ „Turistiku.“ Pochopila jsem, že konverzaci budu muset udržovat já a tak jsem děkovala nebesům, když se ozval zvuk trubky ukončující mé trápení.

Na řadu přišel vysoký, usměvavý Smrk, který mi zlepšil náladu. Pracuje jako novinář a scénárista , povídalo se mi s ním hezky a od jeho krásných očí jsem se nemohla odtrhnout ani po uplynutí tří minut, čímž si u mě vysloužil jednoznačné „ano“. Další byl Platan, který pracuje v bance a nejvíc ho prý baví jezdit na kancelářské židli. Jasan měl prohlubeň na čele, kterou vysvětloval tím, že na něj nedávno spadl strom (chtěla jsem se zeptat, jestli to náhodou nebyl jasan). Topol měl tak mužně hluboký hlas, že mu ani pořádně nebylo rozumět a Cedr prý většinu času věnuje historickému šermu. Tis byl muž s vlasy obarvenými na oranžovo a Eben byl asi o půl metru menší než já. U právníka Buka jsem si nebyla jistá, co zaškrtnout, ale jakmile jsem vstala od stolu a všimla si jeho do očí bijící plešky, bylo rozhodnuto. Už jsem si vůbec nepamatovala, kdo u mě seděl jako první, takže jsem byla ráda, že přišel poslední adept Tis - moc hezký, inteligentně vypadající mladík. „Chci vědět, čím se živíš,“ vystřelila jsem na něj neslušně, protože jsem tu otázku opakovala už mnohokrát. „Jsi asi hodně rázná,viď?“ odpověděl s úsměvem a pak jsme tři minuty mluvili úplně nenuceně o všem možném. Mé druhé „ano“ jsem věnovala právě jemu.


Cítila jsem se trochu namyšleně, že jsem označila jen dva muže. „To je úplně normální,“ řekl mi na to organizátor, pan Jaroslav. „Nejhorší pro mě je, když nějaký muž označí úplně všechny přítomné dámy a ani jedna neoznačí jeho. To se mi potom to vyhodnocení ani nechce posílat. “ Proběhlo mi myslí, že to pravděpodobně bude případ nesmělé „leklé ryby“.

Po skončení seznamovacího maratonu se vytvořilo pár dvojic, které pokračovaly ve sdělování osobních informací u baru, ale já jsem raději unikla, protože jsem si všimla blížícího se Jasanu se zjevným úmyslem pozvat mě na něco s vysokým obsahem alkoholu.




Názor, že do seznamek se přihlašují jen zoufalci, je velkým předsudkem a já sama mohu dosvědčit, že si ke mně ten večer přisedali samí elegantní pánové s prestižními zaměstnáními. Tři minuty navíc úplně stačí ke zjištění, zda mezi dvěma funguje ta správná chemie a jsou si sympatičtí. A představte si ten ušetřený čas – za jak dlouho bych se v běžném životě seznámila se sedmnácti muži? Za půl roku? Je pravda,že celá akce působí trochu jako tržnice – nabídka /poptávka. Ale v běžném životě to v podstatě funguje úplně stejně, tak proč to neurychlit?


A ještě jedna věc – s krásným Tisem jdu za týden na večeři.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 2 uživatelů

čtěte také

J  (1 komentářů)

06.09.2010  20:29:37

Zajímavý článek. Líbil se mi. Lidé jsou různí a seznamují se různými způsoby. Musim říci, že když mi bylo jako Mysakovi (21), měla jsem naprosto stejný názor na seznamování. A hlavně jsem neměla žádný problém se seznámit. Jak lidé stárnou, vytrácí se nějak ta bezprostřednost, nebojácnost s odmítnutí a naopak příbívají obavy a stud. Nemyslím si, že jsem stará, je mi 32, ale když půjdu na diskotéku, najdu tam snad někoho v mém věku? Speed date je dobrý nápad :)

Johny.freezing  (18 komentářů)	12.06.2010  13:28:30
Podle mýho to záleží na tom, co komu vyhovuje. Mě osobně to přijde zajímavý, diskotéky moc nežeru:)

Mysak  (2 komentářů)	(martin.gren[at...) 11.06.2010  20:18:25
No jasne, ale mi treba neprijde (mam 21 let), ze by podobne stari (teda spise mladi :-) ) lide chodili na seznamku. Nejakou logiku to ma, ale spis bych byl vice vystresovany a nic kloudneho by ze me nevypadlo :)

Johny.freezing  (18 komentářů)	11.06.2010  16:14:25
Mě se taky článek líbil a osobně si nemyslím, že diskotéka je pro každého. Mě naopak tahle varianta přijde dobře vymyšlená. Během tří minut si člověk dokáže udělat dobrou představu, jestli by s tím druhým vydržel komunikovat dalších několik hodin:)

Mysak  (2 komentářů)	(martin.gren[at...) 11.06.2010  16:06:58
Pekny clanek, zajimave tema. Ale nemyslis si, ze treba takova diskoteka je prece jen lepsi na seznameni, nez sup a honem vychrlit ze sebe naucene vety? :-)