S šéfredaktory populárních serverů nad populárními tématy 3.

Rozhovor s šéfredaktory serverů Slunečnice, Emag, Připojte se a Info-koktejl jde do finále a i nyní na vás čekají různorodé a zajímavé otázky z různých oborů lidských zájmů...

V prvním a druhém dílu jste si mohli přečíst celkem osm otázek které dnes završíme finální čtveřicí. Takže, pojďme na to!

Jak se díváte na neustálé peripetie kolem odstávek/zdražování ropy a zemního plynu? Jak vy osobně vidíte hospodaření s vyčerpatelnými zdroji do budoucna a jaká jsou podle vás východiska z těchto mnohdy svízelných situací?

O. Š. - Přerušení dodávek je věc velice nepříjemná. Nedávný případ dobře ukazuje na skutečnost, jak moc jsme zranitelní, pokud si Rusko „postaví hlavu“ a uzavře nám přívod plynu. To samé platí samozřejmě o ropě. S vyčerpatelnými zdroji by se mělo začít více šetřit. Zároveň bychom měli hledat další východiska, neboť vyčerpatelné zdroje jednou zcela vytěžíme. Osobně se těším, až začnou automobily masivněji jezdit na vodíkový pohon. Taktéž bychom se měli více obracet k obnovitelným zdrojům energií ze slunce, biopaliv a podobně.

S. D. - Dívám se na ně se zaujetím. Do budoucna je určitě nutné více využívat obnovitelné zdroje, i když to není z hlediska investic zrovna levná záležitost.

V. Z. - Je to byznys, ve kterém se točí obrovské peníze. Ropné společnosti se (z jejich hlediska pochopitelně) snaží udržet co nejvyšší zisky a vydržet s dostupnými ložisky co nejdéle. Dřív nebo později se zásoby ropy a zemního plynu vyčerpají, resp. sníží se jejich množství a ztíží se dostupnost natolik, že začnou být příliš drahé. Nestane se to ale najednou a ropu postupně začne nahrazovat jiný zdroj energie. Jestli to bude vodík nebo něco jiného, ukáže až budoucnost.

J. Š. - Já osobně to vidím tak, že z téhle energetické závislosti na ropě a zemním plynu bychom se měli snažit co nejdřív vymanit. Je totiž nanejvýš znepokojující, že téměř celý svět je odkázán na rozmary a vrtochy Ruska a arabských šejků, kteří mohou své ropovody uzavřít, prakticky kdy se jim zachce. Přijde mi špatné, že profitují na něčem, co by mělo patřit všem, i když to zní trochu jako klišé, vystřižené z učebnice komunismu. Ropa je ale surovina, kterou potřebuje k životu každý stát a potažmo každý člověk, protože zapadá do koloběhu i těch nejzákladnějších služeb. Proto bychom se měli zaměřit na alternativní zdroje, které je možné nízkonákladově vyrábět. Rovněž by se vědci měli zaměřit na formu levné výroby pitné vody z vody mořské, protože zásoby sladké vody se tenčí…

Relativně nedávno byla v Národním muzeu k vidění trojice originálů Mnichovské dohody. Nepřijde vám trochu paradoxní, že se lidé chodili v tak hojném počtu dívat na tento „ortel smrti“ a jakousi symbolickou „kudlu v zádech“ z rukou západních mocností?

O. Š. - To že byla Mnichovská dohoda vystavena je, myslím si, správné. Měli bychom si připomínat historické kruté skutečnosti, abychom nezapomněli na bezpráví a nespravedlnost, které byly na našem národu páchány. Rozhodně by ale neměla být Mnichovská dohoda využita k propagaci těchto minulých dob. Měli bychom se z ní hlasvně poučit pro budoucnost.

S. D. - Ne, naopak si myslím, že je to naprosto pochopitelné – chtít vidět něco, co takovým zásadním způsobem ovlivnilo naši historii a budoucnost.

V. Z. - Z historického hlediska je Mnichovská dohoda dokument jako každý jiný. Pravda, pro nás má hořkou příchuť, ale to ještě neznamená, že bychom se na ni nemohli jít podívat. Ten „papír“ za to nemůže. A proč myslíte, že v bulvárních zprávách věnují víc prostoru nehodám a neštěstím, než úspěchům a pozitivním zprávám?

J. Š. - Osobně si myslím, že je to sice po historické stránce dokument zajímavý, nicméně si nemyslím, že by ho někdo mimo historiků dokázal plně „docenit“. Přišlo mi také trochu zvláštní, že Národní muzeum mělo zájem o vystavování něčeho, na co bychom se měli raději snažit zapomenout, jelikož se jednalo o jedno z největších ponížení českého národa.

Jak jste na tom se sportem? Který sport máte rádi a který sport provozujete? K tomu ještě doplňující otázka, která ke zdraví také patří a sice – vy a fastfoody: ano, či ne a jaký na ně máte názor?

O. Š. - Ze sportů mám nejraději lední hokej. Ten jsem také v mládí hrával na pozici obránce. Tento sport mne velice baví a rád si jej vždy v zimě zahraji s přáteli na rybníku. Přes rok jinak výrazněji nesportuji. Je to jistě škoda, avšak časové možnosti mi sportování ve větším rozsahu nedovolují.

Fastfoody navštěvuji jen zřídka. Raději si dám klasické jídlo v restauraci, které obsahuje v dostatečné míře živiny, které tělo potřebuje. Nejrůznější hamburgery z fastfoodů jsou jako bagety, zasytí vás, ale to je vše. Tělu nedodají žádné živiny.

S. D. - V poslední době se ke sportu dostávám bohužel stále méně. Mezi mé oblíbené patří squash a turistika.

Fastfoody nepovažuji za nějakou metlu lidstva, nicméně nesmíme sklouznout k tomu, abychom se do nich chodili najíst denně.

V. Z. - Při mém sedavém zaměstnání je pro mě sport odpočinkem, relaxací i způsobem jak se udržet v kondici a neproměnit se v hroudu sádla. Sportovní přenosy moc nesleduji, když už tak fotbal nebo hokej. To fotbálek si radši zajdu zahrát aktivně, občas posilovna, kolo, squash, plavání. A taky „odpočinkové“ sporty jako bowling nebo kulečník. Co mě nebaví, je běhání, jít si jen tak zaběhat, to pro mě není.

Do fast foodů chodím jen výjimečně, když mám chuť na změnu nebo nemám dost času na pořádné jídlo. Naštěstí to nemusím dělat často, ono se to rychle přejí. Před několika lety jsem asi dva měsíce docela často chodil do jednoho nejmenovaného fast foodu, protože mi jejich jídlo opravdu chutnalo. Pak se mi ale jejich jídlo omrzelo (cca po deseti návštěvách, nechodil jsem tam každý den) a dnes do onoho fast foodu nejdu ani omylem.

J. Š. - Sport mám rád, i když se žádnému nevěnuji závodně. Rád plavu, zahraju si fotbal nebo stolní tenis a taky si rád zajdu protáhnout tělo do posilovny. Hlavně ale miluji zimní sporty, konkrétně lyžování a snowboarding.

Co se týče fastfoodů, tak ty rozhodně neodsuzuji. Je sice pravdou, že stravování v těchto zařízeních není vesměs vůbec zdravé, ale dají si najít i výjimky. Navíc si myslím, že občas je jídlo z fastfoodu takovou jistotou, například když cestujete do jiných kulturních oblastí, jako je třeba Turecko. Když nevíte, co si dát, je fastfood mnohdy takovou záchranou, protože franchisingový systém zajišťuje stejné postupy výroby i suroviny ve všech zemích, kde je konkrétní fastfoodový řetězec provozován.

Na závěr opět trochu odlehčíme – hrajete hry? Jaké jsou vaše oblíbené tituly/žánry a jak vidíte vývoj herního průmyslu do budoucna? Jaká je podle vás nejlepší hra všech dob? (jsem si vědom složitosti otázky:) )

O. Š. - Hry hraji spíše sporadicky. Nejraději mám herní sérii automobilových závodů Need for Speed. Tuto hru jsem začal hrát, když byl na trhu její druhý díl. Nejraději pak mám konkrétně Need for Speed: Hot pursuit 2. Pojí mě s nimi velké množství zážitků.

Nejlepší hra všech dob? Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná. Za nejlepší hru, která mne skutečně nadchla, považuji titul Mafia. Ta mne doslova pohltila svým příběhem.

S. D. - K počítačovým hrám se už bohužel moc nedostanu, mezi mé oblíbené žánry u nich patří RPG, strategie a FPS – podle nálady. Budoucnost počítačového herního průmyslu podle mne leží v konzolích a klasické počítače budou stále více jen alternativní herní platformou.

Nejlepší hra všech dob? To je opravdu poněkud zapeklité. Pokud vynechám Člověče, nezlob se, tak bych asi vyzdvihl na pomyslný stupeň vítězů Civilizaci.

V. Z. - Nehraji. Nějak mě to nebaví a nemám na to ani čas. Radši se podívám na zajímavý film nebo si jdu zasportovat. Poslední hrou, kterou jsem před mnoha lety dohrál až do konce, byl Duke Nukem 3D. Ještě pořád chcete vědět, jaká je podle mě nejlepší hra všech dob? :-)

Vývoj v této oblasti ani moc nesleduji, ale myslím, že hry se stále víc budou snažit přiblížit realitě. Jednak dokonalostí a prostorovostí obrazu a jednak interakcí s hráčem, tj. realističtějšími ovladači a přenesením výstupu ze hry na hráče. Už teď jsou běžné volanty se zpětnými rázy a možná se jednou dočkáme doby, že převrácení závodního auta na střechu poznáme nejen podle nápisu „Game over“.

J. Š. - Počítačové hry mám velmi rád, i když už postupem doby mizí čas a slábne chuť. Proto si vybírám především ty kvalitní a už zdaleka nehraji všechno. Mám rád téměř cokoliv, kromě vesmírných simulátorů. Nejvíce asi středověké strategie, kvalitní RPG, inovativní FPS, ale také adventury, či závodní tituly. Poslední dobou se stále častěji vracím ke klasikám, které jsem už mnohokrát hrál, takže hraji například Theme Hospital, Deus Ex, Stronghold, ale bavil mě třeba i Posel Smrti, Zaklínač, Riddick – Escape from Butcher Bay a mojí srdeční záležitostí je Age of Empires II.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také