O světě sportu s Ondřejem Zamazalem - díl I.

Ondřeje Zamazala znají televizní diváci jako hokejového a florbalového komentátora, ale málokdo o něm už ví, že florbal hraje také aktivně za jeden pražský tým. Sešli jsme se po utkání jeho mužstva, a ačkoliv byl jistě unavený, přišel v dobré náladě a byl velmi vstřícný.

Lidé vás znají z hokejových a florbalových přenosů na sportovním kanálu ČT4. Chtěl jste profesi komentátora vykonávat odjakživa?

Ano, chtěl. Někdy v páté třídě na základní škole jsem v sobě při hodině slohu „objevil" jisté nadání a řekl si, že přesně tohle bych chtěl dělat. Pocházím ze severních Čech, takže jsem se na žurnalistiku hlásil do Prahy. Měl jsem samozřejmě i jiné alternativy, jako například historii nebo práva, další byla i Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. Labem, což je v mém rodném regionu jakási „únikovka." Nakonec jsem se ale dostal na odvolání na pražskou FSV, takže to vlastně dopadlo nejlépe, jak mohlo.


Co je na vaší práci nejtěžší?

To je velmi složitá otázka, samozřejmě...


Předpokládám, že asi příprava. Ale dobře, zeptám se jinak. Napadá mě, jestli například laická veřejnost pozná, pokud je komentátor nepřipraven?

Laická veřejnost to nepozná. Ale ta jenom trošku odbornější, která ten sport sleduje, podle mého názoru určitě ano. Postřehne, že komentátor omílá pořád ty stejné věci. Příprava je jedna věc. Ale já si myslím, že je to potřeba rozdělit do nějakých rovin. Určitě je nejtěžší udržet v sobě pokoru. Pokoru k profesi, ke sportu, k divákům. To je velmi důležitá věc. Já vím, že se to trošku tluče. Pak je samozřejmě také důležitá sebedůvěra, víra ve vlastní schopnosti, že jsem dostatečně připraven, o sportu něco vím, jsem schopen to podat takovým způsobem, aby to bylo zajímavé. Samozřejmě neříkáme to a ani si to nemyslíme, ale teoreticky by to mělo být tak, že bychom měli být v Česku nejlepší v tomhle oboru. Kdybychom to necítili, tak si pak můžeme položit otázku: „Proč to teda děláme? Proč to nedělá nějakých dalších sto lidí?"


Váš kolega ze sportovní redakce Robert Záruba je znám svou precizní přípravou, takovými těmi „šuplíčky" se stovkami papírů s údaji o hráčích...Máte něco podobného?

(směje se) Já to mám všechno v počítači, většinou v excelových souborech. Samozřejmě jsem už nastoupil v době, kdy takové ty sešity, co měl třeba Robert, nebyly potřeba. Postupem doby jsem na tom pracoval a to ještě když jsem nekomentoval, kdy jsem nedělal reportéra a ani tak často nejezdil na extraligová utkání. Prostě jsem sbíral data. Dnes mám velmi rozsáhlý soubor, především statistik. Troufám si tvrdit, že v jejich množství jsem jediný v republice, kdo to má. Strávil jsem na tom desítky, možná stovky hodin času. Takže statistiky jsou jedna věc. Potom personálie, to znamená osobní život daného hráče, rodinné zajímavosti...Nechci tady suplovat Roberta, který to vyučuje na fakultě (FSV UK, pozn. red.). Ale všichni to tímhle způsobem děláme. Samozřejmě někdo na přípravu dbá více, jiný naopak méně. Každý komentátor je jiný.

Ondřej Zamazal (vpravo) na snímku s Milanem Antošem.

Četl jsem, že při samotném zápase své statistiky využijete zhruba na 40 procent.

Nikdy jsem to nepočítal, ale je to zhruba tak. Někdy využiju více, někdy méně, záleží na průběhu zápasu. Je ale pravda, že příprava je z mé strany vždycky hodně důkladná.


A kolik vám zabere času připravit se na komentování zápasu, například extraligy ledního hokeje?

To záleží na tom, jestli jsem už ten klub v sezóně či v minulých letech komentoval nebo ne. Samozřejmě kádry mužstev se zas tak neobměňují. Například v minulé sezóně jsem komentoval všech čtrnáct týmů, takže ten základ už mám. Na samotný zápas se začínám připravovat dva dny předem a zabere mi to zhruba osm hodin.


A máte nějaké oblíbené komentátorské prostředí? Stadion či město, kde rád komentujete? Předpokládám, že Ostrava to s ohledem na vzdálenost asi nebude...

Mně ta vzdálenost ani nevadí. Já například při florbalu jezdím do Ostravy velmi rád. Samozřejmě je výhoda komentovat v Praze, kde cesta zabere 20 - 30 minut. Ale mně prostě nevadí cestovat. Do Ostravy jsou to dneska vlakem 3 hodiny, připravuji se třeba po cestě. Když vezmu hokejovou extraligu, tak já bych to takhle asi nerozlišoval. Samozřejmě komfortněji se všichni cítíme v nových halách, kde je teplo, kde nemrzneme. Ne prostě stará „plech aréna" V Karlových Varech, kde byla nesnesitelná zima od října do února a kde se pomalu nedalo vydržet ani s termoprádlem. (směje se) Důležité je také umístění komentátorského stanoviště, což je největší slabinou všech starých hal, kde pak koukáme přes diváky a pořádně nevidíme, co se na hřišti odehrává.

Dokončení rozhovoru v příštím díle...

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také