Úvahy na téma - Škola a vzdělávání - díl I.

Uplynulo pár týdnů a jsme tu zpátky s naším cyklem "Úvahy na téma", které se tentokrát budou věnovat škole a vzdělávání. V dnešním a příštím článků si přečtete názory z obou táborů, tedy jak názory studenta, tak názory učitele. Mým kolegou v tomto tématu bude Petr Sedláček, učitel a zároveň zástupce šéfredaktora našeho serveru.

Jak se díváš na aktuální situaci v českém školství?

JŠ: Upřímně řečeno, je to poměrně těžce zhodnotitelná věc. Sám jsem si prošel školami dobrými, skvělými i horšími, ale obecně se domnívám, že školství v dnešní době v České republice není na takové úrovni, aby poskytovalo takové vzdělání, jaké si valná většina studentů přeje a jaké očekává.

PS: Situace v českém školství mi přijde minimálně nedobrá. Zavedení rámcových a školních vzdělávacích programů mělo sice dobrou myšlenku, avšak praxe je odlišná. Došlo podle mne spíše k chaosu. Učitelé si sami musí vytvářet učební plány, tudíž obsah výuky jednotlivých předmětů je na různých školách odlišný. Má-li škola svůj ŠVP vypracován jen velice málo podrobně, mohou být rozdíly striktní. Myslím, že i platové ohodnocení učitelů není ve srovnání s jinými profesemi ideální. Myslím, že nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného člověka 16.020,- hrubého je dost málo. A podívám-li se na příjmy, které dostávají někteří, kterým se nechce pracovat, od „sociálky“, je to o to horší…



Jaký je tvůj názor na soukromé školy?

JŠ: V konkrétních prvcích, které využívají soukromé školy vidím budoucnost. Jde především o zábavnější a zajímavější formu výuky, odbourání zkostnatělých osnov a zavedení větší interaktivity do vzdělávání.

PS: Velmi negativní. Ve svém okolí mám několik známých, kteří těmito školami prošli a mnozí se sami vyjádřili, že tuto školu nelze neukončit. Prospěch se tam prostě platí. Proč by škola také vyhazovala žáka, jehož rodič je vlastně sponzorem? Samozřejmě, že i na soukromé škole se najdou kvalitní vyučující, ovšem srovnání kvalit žáků soukromých a státních škol vychází podle mne jednoznačně ve prospěch státních škol.



Jaké východisko by podle tebe vedlo k lepšímu stavu českého školního systému?

JŠ: Kdysi jsem četl názor na jedné diskusi, se kterým se plně ztotožňuji. Dotyčný napsal, že si lidé neváží toho, co je zadarmo, což je naprostá pravda, takže bych první stupeň nechal standardně povinný pro všechny a od 6. třídy výš bych zavedl školné, samozřejmě s prospěchovými a kázeňskými stipendii. V rámci základních škol by nešlo o nic markantního, mechanismus výpočtu by byl spíše otázkou pro kompetentní ekonomy, či lidi z oblasti sociálního zabezpečení, ale jde o to, že pokud by rodiče za studium platili, tak už by si svoje nezbedná, až rozjívená dítka srovnali. Lidé si totiž neváží toho, že základní vzdělání je zdarma, takže bych byl pro to, aby se studovalo bez poplatků pouze na prvním stupni, kde by se dotyční naučili běžné znalosti, nutné pro život, jako je čtení, psaní, počítání… Dále už za poplatky. Samozřejmostí by mělo být vylučování žáků, či studentů za narušování hodin a nerespektování pokynů vyučujících. Znalosti by měly být pro každého určitým privilegiem a nikoliv nutným zlem. Tohle je přístup, který je nutno změnit, jinak se nic zásadního nebude dít.

PS: Jiný způsob finančního hodnocení kantorů. A co hlavně? Pomohlo by to, kdyby se rodiče opět stavěli na stranu učitelů, jak tomu bylo před desítkami let. V současnosti však spíše rodiče podkopávají autoritu vyučujících a často tak napomáhají negativnímu pohledu žáka na vyučujícího. Dále určitě přísnější dohled na kvalitu výuky. Rozhodně nelze hodnotit jen podle délky praxe.



Co jsou podle tebe největší negativa dnešních škol?

JŠ: Nedostatek financí a s tím spojený značný počet nekompetentních učitelů se syndromem vyhoření. Nelíbí se mi, že na většině škol učí (nejlepší pojmenování je „zapšklé báby“), které jejich práce evidentně nenaplňuje, unavuje a dělají ji jen kvůli výplatě. Učitelské povolání by mělo být určité naplnění poslání a měla by v něm být určitá touha něco studentům předat. Je ovšem pravdou, že dokud nebude možné studenty vylučovat a nepřiteče do školství více peněz, je tato myšlenka na hranici science fiction.

Další věcí, která mi v českém školství dělá značný problém skutečnost, že zde není pokrytý segment pro humanitně zaměřené studenty, kteří se chystají na střední školu. Jsem si jistý, že dobrou volbou by byla škola náročností na pomezí mezi gymnáziem a střední ekonomickou. Osobně bych tedy byl pro zřizování škol, které by vyučovaly klidně více do podrobnosti, ale čistě humanitní předměty. Je totiž nezpochybnitelným faktem, že o humanitní obory je velký zájem, tak proč více na této škole nerozšířit výuku jazyků, historie, společenských věd apod.?

PS: V mnohém se budu opakovat. Ale rozhodně sem patří kázeň žáků, přístup mnohých rodičů, platové hodnocení pracovníků škol, časté střídání ministrů a tím i střídání názorů a následný chaos v prosazování nových zákonů či vyhlášek.



Co je naopak pozitivního na českých školách?

JŠ: Těžko říci, ale osobně si myslím, že v rámci základních škol je možné získat celkem slušný všeobecný přehled. Nějaká zásadní pozitiva na českém školství neshledávám. Osobně vidím budoucnost v prohloubení vztahu mezi studentem a učitelem, aby byl vyučující spíš takový mentor, či rádce a ne jen nenáviděná osoba, která neustále něco vyžaduje. Tento stav je nicméně možné zakusit již na některých soukromých školách.

PS: Je těžké obecně hodnotit, ale myslím si, že velké pozitivum má kořeny mimo školství. Je jím podle mne vstup ČR do EU, který přinesl obrovské možnosti čerpání financí z evropských fondů, které tak umožňují školám výrazně zlepšit materiálně-technické zázemí a tím určitě i zlepšovat výuku. Vyučující jsou motivováni finančně, což je, přiznejme si, nejlepší motivací pro každého. Je dobré, že většina škol se do projektů aktivně zapojuje. Dalším pozitivem, i když jen z části, je zavedení státních maturit.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také