Realita dneška? Jsme závislí na technické komunikaci!

Nosíte mobilní telefon neustále u sebe? Desetkrát denně kontrolujete, zda vám někdo neposlal „životně“ důležitý e-mail? Trávíte hodiny na Facebooku či ICQ? Nejraději si povídáte s kamarády přes Skype? A co osobní kontakt?

Nosíte mobilní telefon neustále u sebe? Desetkrát denně kontrolujete, zda vám někdo neposlal „životně“ důležitý e-mail? Trávíte hodiny na Facebooku či ICQ? Nejraději si povídáte s kamarády přes Skype? A co osobní kontakt?

Již od dávných dob měli lidé potřebu vzájemně mezi sebou komunikovat. Jsme tvorové, kteří si potřebují spolu popovídat, probrat aktuální dění, nebo „zdrbnout“ ostatní. Nejpřirozenějším způsobem komunikace s ostatními je osobní kontakt tváří v tvář. Můžeme přitom jen tak prohodit pár slov, nebo si celý večer u piva „poklábosit“ o všem možném či nemožném. Dnešní uspěchaná doba však mění pohled lidí na vzájemnou komunikaci. Je až s podivem, jak málo času na sebe máme, respektive kolik času na sebe chceme mít. Snažíme se být ve svém vyjadřování co nejvíce struční a výstižní, abychom toho co možná nejvíce stihli. To je, myslím si, veliká škoda. Možná by bylo dobré na chvilku se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe. A v klidu si s ostatními popovídat…

Je pravdou, že moderní technika nám dává mnoho nástrojů, díky nimž je naše vzájemná komunikace ještě snazší. Můžeme tak být neustále na blízku své rodině nebo přátelům. Lze si díky ní na dálku povídat třeba i s kamarády na druhé polokouli naší planety, ihned všem přes blog či sociální síť sdělit, že jsme dosáhli velikého životního úspěchu, nebo nechat sousedovi vzkaz, že jsme odjeli na chalupu, aby nám nezapomněl vyzvedávat poštu ze schránky. To je sice všechno velice pěkné. Ovšem komunikace prostřednictvím moderní techniky nám bere jednu zásadní věc, vzájemný kontakt. To je opravdová škoda, vždyť přeci daleko příjemnější je setkat se osobně, než si desetkrát zavolat. Samozřejmě pokud je to možné. Nejde se pravidelně setkávat s člověkem, který bydlí v jiném státě, nebo na jiném kontinentu. Mám teď na mysli spíše osobní kontakt v rámci jednoho místa. Tak například v nedávné době nejmenovaná americká společnost zavedla „pátky bez e-mailů a telefonů“, lidé musí v tento den vše vyřizovat osobně. V praxi to vypadá tak, že místo toho, abyste dokument kolegyni, sídlící na konci chodby poslali e-mailem, pěkně jí ho zanesete osobně do kanceláře a při té příležitosti se s ní i možná lépe poznáte. Je to jakýsi nový druh vzájemné komunikace mezi zaměstnanci jedné společnosti. Myslím si, že je dobře, aby se lidé takto setkávali, ať už je to v rámci zaměstnání, nebo třeba jednoho činžovního domu (odmyslíme-li situaci, kdy se nemůžete se sousedy ani „vystát“).

Pak je tu ještě jeden aspekt, který se vzájemné komunikace úzce dotýká. Je to „závislost na komunikaci s ostatními“. Někteří z nás se snaží být neustále „na příjmu“, neustále v kontaktu s ostatními. Až je v tom cosi nezdravého. Lidé mohou, dle mého názoru, občas podlehnout zcela falešnému pocitu, že právě oni musí být neustále k dispozici pro ostatní. Stává se tak, že nakonec mnohokrát denně „prohlubují“ své elektronické vztahy a kontaktují virtuální přátele. Toto pouto pro ně pak začíná být pomalu daleko důležitější, než přátelství v reálném světě. Není výjimkou, že takový člověk si nechává komunikační prostředky (ICQ, mobil, apod.) zapnuté i v době, kdy je to nejméně vhodné. Neustále pak odpovídá na příchozí podněty a „utíká“ mu svět okolo.

Moderní technologie nám umožňují být neustále v kontaktu s ostatními, to je jistě správné. Neměli bychom však zapomínat na to, že na druhé straně za komunikačním přístrojem (mobilem, počítačem, apod.) se nachází člověk, se kterým se můžeme setkat osobně. Schválně, kdy jste byli naposledy na kafi se svým nejlepším kamarádem ze střední školy?

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také