Poezie dnešní doby - konec, nebo začátek?

Petrarca, Shakespeare, Baudelaire, Mácha, Seifert, Vrchlický – jména básníků, kteří svými verši vnesli nejen do literatury bohatství a změnu. Jejich díla se často stala manifestem, dnes jsou stěžejními body školních osnov. Hra se slovy, rýmy, délkou verše či rytmem po dlouhou dobu převyšovala věty v próze a odkrývala skutečné umění v době, kdy autoři poezie nepotřebovali k vytváření básní ani slovníky, ani znalost poetiky.

Hodnota a kvalita poezie výše zmíněných je jistě nezpochybnitelná. Jak je na tom ovšem současná poezie? Kdo ji píše? Existuje? Známe jména dnešních básníků? Mají šanci změnit školní osnovy?

Pokud pomineme celkový úpadek zájmu o literaturu, tedy fakt, že se obecně čte méně než dřív, můžeme se zaměřit na básnickou tvorbu jako takovou. Tu pak lze rozdělit do několika skupin – zveřejněnou a nezveřejněnou, kvalitní a nekvalitní. Básně současných (a doslova) prokletých básníků jsou k mání většinou na internetových serverech, díla těch méně prokletých se dostanou i na papír a na (nebo spíš pod) pulty v knihkupectví.  V obou kategoriích lze najít verše více či méně hodnotné, otázkou však zůstává, zda některé vyvolají o poezii již dávno ztracený zájem nebo zda způsobí převrat jako Máchův Máj.

Jak tedy vypadá tvorba dnešního mladého básníka? Hned v počátku vyvraťme tvrzení, že dnešní tvorba nemůže přinést nic nového, převratného či revolučního, protože mládež dnes provádí kde co. Pokud si vezmeme jako příklad českého básníka Jiřího Wolkera či Francouze Charlese Baudelaira, nezbývá nám nic jiného, než přiznat, že velké myšlenky poezie a nápady se rodí v mládí. To, co by se mohlo zdát další překážkou, je dnešní slovní zásoba. Často ji shledáváme modernizovanou a kvůli slovům jako LOL pro poezii nevhodnou. Z toho mnohdy vyplývá zcela mylná představa, že verše současných tvůrců by nemohly být krásné. Jako by se zapomnělo na vývoj jazyka, slovní zásoby a zejména na inteligenci studentů – jejich slovník a vyjadřování si totiž s třípísmenými zkratkami opravdu nevystačí. Pokud tedy máme dostatečné množství mladých básníků s bohatou slovní zásobou a talentem, proč nevychází jejich díla?

Viník nese jméno poetika. Věda, opírající se mimo jiné o tvrzení, že kvalitní dílo může vzniknout jen tehdy, pokud dodržíme pravidla pro jeho výstavbu. V praxi by to pak mělo znamenat, že současný poeta si vybere z nabídky již objevených forem básní – alexandrín, hexametr, oktosylab, blankvers a bude se jim snažit přiblížit. Počítat slabiky a hledat nespontánně slova jen proto, aby to odpovídalo jedné z výše uvedených forem - jsou  přece považovány za kvalitní. A tak jsou nejednou publikovány verše kostrbaté, vyumělkované, odpovídající sice formám psaných světově uznávanými básníky, ale zato neoriginální, opakované a okoukané. Možná, že žijeme v éře nových Šrámků, Shakespearů nebo Verlainů, ale nejspíš to je důvod, proč jména těchto autorů neznáme a ani je nenajdeme v učebnicích, jejich básně jsou pouze věrnými kopiemi. Vždyť  i samotný Rimbaud prohlásil: „Il faut être absolument moderne.“  - Je třeba být úplně moderní, nový.

A právě tady vzniká začarovaný kruh, a to hned v několika směrech. Krásná, nová, lehká, uhrančivá báseň. Má co říct, má ojedinělou formu, měla by mít budoucnost. Skončí však buď  zahanbeně v šuplíku, bez většího povšimnutí veřejnosti na internetu nebo negativně ohodnocena kritiky kvůli své formě.

Spoře oděná a oděná spoře

Tak jako je při úplňku nahé moře

Tak krásná s tím výrazem ve tváři

Tak že pro ni i měsíc zazáří

Tak, jako další zkoušky osud

Tak jiná, jako žádná dosud

Tak těžká, jako cesta k hoře

Spoře oděná a oděná spoře

Jindřich Havelka

Básně, verše a rýmy byly vždy odrazem ať už vnějšího či vnitřního světa. Probouzely smutek, radost, lásku, odpor, vzdor i nadšení. Dokázaly promluvit, když se muselo mlčet. Teď mlčí, i když by měly mluvit. A nebo jen neposloucháme?

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také