O tom, jak je dnes složité sehnat rozumnou práci

Vlastní příbeh o tom, jak je dnes i se slušnou kvalifikací problém sehnat slušné a naplňující zaměstnání...

Touto úvahou se jistě zabývalo mnoho mladých lidí jako jsem já, avšak ne každý je schopen své trápení a znechucení dostat na papír, aby i ti ostatní konečně věděli, čím si musí každý den projít.
Je tomu opět už více než jeden rok co jsem byl naposledy zaměstnán. Bylo to ve výrobním podniku, kde jsem se učil na provozního elektrikáře. Vzhledem k tomu, že jsem měl jen vzdělání pro slaboproud a po škole se spíše věnoval výpočetní technice, to bylo pro mě celkem obtížné. Nicméně se zdálo, že to půjde, že nejde o tak těžké zaměstnání, abych jej nějaký ten pátek nemohl dělat, přestože mé ambice byly ve skutečnosti jiné.

Vše docela klapalo, dokonce můj Mistr vyvěsil na nástěnku rozpis odpoledních služeb na příští měsíce a mé jméno tam bylo také. To již byl konec ledna 2009 a krize plně udeřila na podnik. Vzpomínám si živě na páteční schůzi všech pracovníků v servisu, kde nám vysoký představitel sdělil, že propouštět se určitě nebude, že nás podnik podrží. Tím však všechno haslo. Já byl těsně před koncem třetího zkušebního měsíce. Zbýval poslední den, když si mě Mistr povolal a sdělil mi, že se mnou rozvazuje pracovní poměr. Blesk z nebes, jak tomu dnes všichni mladí s podobnou zkušeností říkají.

Nu což, vedení se vzpírat nedá a tak jsme se stal opět nezaměstnaným. Následoval hluchý půlrok, na pracovním úřadě nebyly žádné přijatelné pracovní nabídky pro můj obor. Vlastně se tak moc příčili mému zaměření, že pokus se přihlásit na některou z nich by byl jen zbytečnou ztrátou času.

Co dál? Našel jsme si brigádu, kterou jsem mohl dělat měsíc, pak již pro mě práce nebyla, to mi tenkrát nevadilo, protože jsem s přihlásil na rekvalifikaci a měl do ní nastoupit. Po ní jsem však zjistil, že ani jako správce sítě si najednou práci nenajdu, když se podobná nabídka vůbec objevila, hned byla zase pryč a nebo pro vysokoškolský titul. I přihlásil jsem se do dalšího kurzu, tentokrát na PC Grafika. Ještě si živě vzpomínám, jak se po této pozici po brněnsku hodně poptávalo, ale po absolvování kurzu jsem opět narazil. Byl už leden a po volání po graficích se slehla zem.

Naštěstí se objevilo pár slibných možností zaměstnání v jiném oboru. Tentokráte šlo o tvorbu bezdrátových sítí pro jednu firmu v místě bydliště. Tato nabídka se navíc kryla s dalšími dvěma, ve kterých jsem měl své želízko v ohni. Tou jednou byl nějaký technik odpadních vod. Absolvoval jsem společně se sedmdesáti uchazeči vstupní test, jež obsahoval otázky pro primitivní myšlení, ale také pro vysokoškolské premianty. Bylo mi jasné, že postoupit dál nemám moc šancí, přeci jen nejsem chemik, ale když už, tak jsem to zkusil. Bylo sice pro mě překvapením, že jsem postoupil do druhé kola, avšak to se podobalo hodně tomu prvnímu a tudíž jsem to vlastně celé odepsal. Soustředil jsem se hlavně na třetí kolo výběrového řízení ve firmě v místě bydliště.

Předvedl jsem skvělý výkon, ukázal jsem jim nadstandardní znalosti v oboru, popisoval bohaté zkušenosti v podpoře uživatelů, no zkrátka jsem je ohromil. Bylo mi slíbeno, že se určitě ozvou a vzhledem k tomu, že jsme zbyli všehovšudy tři, jsem věřil, že konečně uspěji.

Pár týdnů se nedělo nic a pak mi šéf firmy zavolal a sdělil, že ve výběrovém řízení uspěl místo mě člověk, který přišel až jako úplně na poslední chvíli a upřednostnili jeho, protože měl zkušenosti tam, kde jsem měl já ještě rezervy. Přesto můj výkon ohodnotil velice kladně a nabídl možnost brigády, a že se mi ozve, až ta možnost bude reálná.

Přiznám se, že se mi zhroutil svět. Kdyby uspěl nějaký jiný uchazeč, který se mnou byl po celou dobu výběrového řízení, nebyl by to problém, ale to, že vám jistou pozici ukradne člověk, který se přihlásí na poslední chvíli, se prostě jen tak překousnout nedá.

Jak dále? Opět stejné kolečko: přihlásit se na nějakou pozici, doufat, že se vám vůbec ozvou, aby ve vás vyvolali malinkou naději, že nejste pro společnost přítěží, že má smysl se dále snažit, pokoušet se nabízet zaměstnavatelům své schopnosti, které si zlepšujete.

Dnes to má mladý člověk s uplatněním velice těžké. Nezáleží přitom ani na vzdělání, jak by se mohlo zdát, ale na praxi. Ale kde ji vzít? Podniky mají často plné stavy a soukromník potřebuje pracovníka zkušeného, aby vůbec přežil. Do toho ještě přicházejí volby a plané sliby politiků rvoucích se o naše hlasy. Znechucení tím jen podporují.

Nehodlám tu rozvíjet politickou debatu, lidi jsou už prostě takoví. Důležité je říci svůj příběh, pokusit se vysvětlit těm starším, že i my mladí bez kontaktů jsme schopni zastávat povinnosti a dělat dobrou práci a to i přes neustálé neúspěchy ve snaze zařadit se do společnosti a být její dobrou součástí.

Průměrná známka : 9.5

Hodnotilo 2 uživatelů

čtěte také