O bulváru bez servítek a natvrdo

Existují dva typy novinářů. Jedni dělají seriózní práci, druzí se za ně jen označují, mystifikují společnost, lžou a z těžko ověřitelných polopravd vytvářejí nezpochybnitelná dogmata. Jaká je ale celá pravda o bulvárních novinářích? Je to zavrženíhodný póvl. Více v článku.

Posledních pár týdnů si říkám, že už jsem dlouho nenapsal žádnou glosu na aktuální téma, či konkrétní problematiku. V době, kdy jsem zakládal Info-koktejl, jsem měl velkou chuť se vyjádřit na téma korupcí prorostlé politiky, dále plytkých vymýváren mozků v podobě reality show, další v řadě byla náboženská tématika a pár dalších maličkostí se k tomu ještě nabalilo.

Jedno téma, které mi ale v hlavě leží už hodně dlouho, je situace kolem bulvárních novinářů, pokud tak tyto osoby lze vůbec nazývat. Svět novinařiny je zkažený, prostoupený pokrytectvím a zanesený smrdutými splašky minimálně stejně hojně, jako naše drahá česká politika. V dobách dřívějších byla ale novinařina seriózním a vysoce ceněným povoláním, tak proč se to dneska změnilo a proč se i mně, jakožto novináři při vyslovení tohoto termínu vybaví bezpáteřní a bezohledná hyena, která se šťourá v minulosti slavných se stejnou razancí, s jakou pouštní supy trhají na kusy zetlelou mršinu?

Nikdy nezapomenu na situaci, jak jednou ve večerních zprávách běžela reportáž o jakési tragické nehodě, kdy se jisté ženě zabil manžel i její dvě děti. Bulvární reportér toho ovšem nedbal a nebohou plačící ženu zpovídal přímo na pohřbu a doslova ji nutil, aby se k celé věci vyjádřila. Ostatně, je velmi překvapující, že žena vyjádřila svůj hluboký zármutek když jí zahynula skoro celá rodina. Tato záležitost je minimálně 12 let stará a už tehdy jsem si říkal, že tihle zavrženíhodní ubožáci se neštítí opravdu ničeho. A měl jsem pravdu.

Smrt a následný rozvrat v rodině je pro tyhle požírače mršin doslova živnou půdou. Stačí vzpomenout na v médiích tolik propíranou smrt britské princezny Diany. Konspiračních teorií byly plné noviny a bulvár o této události psal ještě minimálně rok poté, přičemž spekuloval o všem možném i nemožném a neuvěřitelně propral všechny pozůstalé.

Je pravda, že celebritou se zpravidla člověk nestane náhodou, ale nepřijde vám jako naprosto scestné jednání většiny bulvárních novinářů, kteří číhají za plotem slavných osobností s dalekohledem a foťákem v domnění, že vyfotí něco nečekaného.

Bulvár je ovšem jeden velký podvod. Podniká mediální "štvanice" na takové "celebrity", které jsou doslova posedlé faktem, aby se o nich psalo a tak pravidelně volají do redakcí se slovy: "Hádejte kde a s kým budu v 19:30 večer"!. A pak tento teátr pokračuje, když se dotyčná "celebrita" tváří velice dotčeně, že ji bulvár "vyhmátnul" a že se o ní píše černými palcovými titulky v zítřejším vydání. Problém je ale v tom, že ostatní lidé, kteří třeba přišli ke slávě jako slepí k houslím tuto štvanici zakouší doopravdy a se vším všudy, protože bulvární hyeny hrozně štve, když někdo vede naprosto spořádaný život a právě v tomto okamžiku na scénu nastupují intriky, dohady, spekulace a lži - tolik typické pro tu bulvární špínu, kterou se mnozí opovažují nazývat novináři. Hlavní myšlenkou bulváru je totiž to, aby veřejnosti slavné lidi ukázaly jako někoho abnormálního, dost často amorálního a netradičního. Proto se po smrti herce Davida Caradinna vyrojily spekulace o jeho sexuálních úchylkách. Proto se o spoustě slavných píše, že jsou závislí na alkoholu, i když to mnohdy není pravda. Lidé chtějí senzaci a bulvární psi jim ji opatřují, přičemž se nikdo neptá, zda jde o realitu, či nikoliv.

Je běžnou praxí, že všechny medializované celebrity se bulvár snaží stylizovat do určité role. Jeden je alkoholikem, druhý násilníkem a třetí záletníkem. Poslední přízvisko bylo přiřčeno moderátoru Leoši Marešovi. Osobně je mi úplně jedno, jestli tráví doma volný čas s manželkou a děti nebo jezdí spočinout v náručí nějaké milenky – to je věc, která jde absolutně mimo mě – ale hezky to dokresluje celý obrázek bulvárního tisku.

Dne 7. 1. vydal server Super.cz omluvu tomuto moderátorovi za fakt, že podle jejich zdroje byl Mareš na Silvestra se svojí milenkou. Ten byl ale s rodinou na soukromé akci ve Špindlerově mlýně. Nepíšu to tady proto, abych z pana Mareše udělal světce, spíš jsem chtěl poukázat na to, z jak pravdivých informací bulvár vychází. Všechno jsou to lži a polopravdy, založené na paranoie a spekulaci. A ono se taky není čemu divit, když se spoléhají na poloožralé idioty a jiné zkrachovalé existence, vyhřívající se v odlescích slávy druhých.

Příklad toho, kdo je u nás považován za celebritu: Modelka, známá maximálně svými aférami a alkoholovými úlety, dále syn slavného otce, který se za každou cenu snaží zviditelnit a v neposlední řadu důležitě se tvářící zoufalec z reality show vyvolení...

Situace je ovšem taková, že celebrity jsou lidi jako my a běžný čtenář o tom potřebuje být donekonečna ujišťován, aby si tak pozvedl sebevědomí. V případě „celebrit“ jde ale o naprosto obyčejné a tuctové jedince, kterým ke slávě pomohl herecký um, krása nebo inteligence – vesměs to, co dostane člověk do vínku díky genové výbavě (samozřejmě ne vždy). Už z podstaty věci ale i sebevíc známá a obdivovaná celebrita je někým naprosto obyčejným, koho byste si dost možná ani na ulici nevšimli, kdyby nevyhrál zlatého slavíka nebo se nedostal na obálku Playboye.

Problém je totiž v tom, že bulvár celebrity často uměle vytváří i z totálních nýmandů, kteří v životě nic nedokázali (viz. článek o reality show). Místo abychom oslavovali neurochirugy, vědce a další společnosti prospěšné intelektuály, či lidi oceněné za hrdinství, tak jsme na větvi z dost často negramotných fotbalistů, nebo naprosto tupých modelek, které jsou toho názoru, že když se dvakrát projdou po molu, tak by o nich měl vědět celý svět. Když je potom slyšíte mluvit v televizi, je to festival slov „prostě“ a „jako“ a právě v těchto situacích si vždycky říkám, jestli máme tohle zapotřebí. Proč bychom měli nějakou trochu hezkou holku s velkejma prsama uctívat jako bohyni, když má dost možná v hlavě piliny, protože co může být tak těžké na modelingu? Osobně s ním zkušenost nemám a připouštím, že tam velkou roli hraje stres, ale nevěřím tomu, že jde o něco složitějšího, než prodej v Kauflandu, protože tam si ta paní na pokladně taky musí zapamatovat, co za chleba si kupuju, protože na těch nebalených není čárový kód. Když si tedy musí modelka zapamatovat kdy dát levou, kdy pravou a kdy zase levou, tak mi to přijde ještě trochu míň, než co musí zvládat ona imaginární paní pokladní. I když moment… zapomněl jsem na otočku, ta je VELMI důležitá:-) – přesně jak to glosoval Sacha Baron Cohen ve svém velmi trefně pojatém Brünovi.

Pravda kolem světa těchto individuí je taková, že „lidé“, kteří ztělesňují bulvární žumpu jsou osoby zpravidla skoro negramotné, které mají mnohdy horko-těžko dokončenou střední školu. Jsou to závistiví, zatrpklí, senzacechtiví a zakomplexovaní rádoby novináři, kteří dost často ani neumí slušně psát a plivou špínu na okolní svět.

Osobně jsem toho názoru, že čtení bulvárního tisku degraduje váš rozhled a myšlení, protože valná většina obsahu je postavená naprosto zkreslených, překroucených a scestných informacích, nehledě na naprosto zavádějící titulky. Jak jinak si vysvětlit titulky typu: „Daniel Hůlka umírá!!!“, abyste po přečtení jedné slátaniny zjistili, že umírá na divadelních prknech v některém z muzikálů, jakožto jedna z postav.

obrázek z Galerie polhaných, přehledu nejaktivnějších bulvárních pisatelů

V poslední době mě naprosto fascinoval článek, ve kterém se kdosi, kdo raději ani neuvede celé jméno kritizuje lehkou celulitidu, či nezpevněná stehna některé z modelek. S odkazem na tuto skutečnost se ale stačí podívat na stránky „Galerie prolhaných“, která vytváří přehled nejznámějších bulvárních hyen a píše o nich stejně bulvárním stylem, jaký používají ony samy. Proč tedy mají tito lidé psát o tom, že má nějaká modelka méně zpevněná stehna než druhá? Protože jsou to nedocenění ubožáci, kteří jsou tak neuvěřitelně tuctoví a průměrní, že byste si jich na ulici ani nevšimli a vhledem k tomu, že sami ničeho kloudného nedosáhli, dokáží jen plivat jed.

Je mi jasné, že můj článek rozhodně nezpůsobí intelektuální revoluci a lidé kvůli němu nepřestanou číst bulvár – tak naivní nejsem. Kdyby se ale našel byť i jediný člověk, který zváží moje slova a přestane tuhle špinavou lůzu podporovat, pak bylo moje snažení úspěšné. Stačí si projet titulky bulvárních novin, či internetových serverů a hned uvidíte, že to, co tahle individua vytvářejí je skutečný a totální odpad.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také