Náboženství aneb obchod se strachem

Náboženství je lidský fenomén, který má obrovskou spoustu příznivců, ale i stejně velkou spoustu odpůrců. Odnoží klasických náboženství vzniklo za celá staletí bezpočet a asi by nebylo v lidských silách všechny náboženské kulty, sekty a jiné spolky vyjmenovat a specifikovat, a proto mi alespoň dovolte přijít s vlastní troškou do mlýna a poukázat na trošku pofidérní skořápku, ve které zub času nadělal povážlivě rozsáhlé trhliny...

Náboženství – historický odkaz našich předků, který tady vždycky byl a který tu pravděpodobně vždycky bude. V prvopočátcích svého vzniku bylo náboženství pokládáno za něco, co bylo lidem dáno Bohem, ale později, v rámci rané filozofické emancipace, se lidé začali domnívat, že jde o produkt lidské mysli. Antické prameny zase říkají, že příčinou vzniku náboženství byl lidský strach ze smrti…

Příčin a dohadů, proč a jak vzniklo náboženství, je celá řada a asi nikdy se doopravdy nedozvíme, jaký byl ten skutečně pravý důvod pro vznik tohoto lidského fenoménu. Je ale jisté, že až do konce 18. století bylo pro lidstvo naprosté tabu z hlediska vědeckého bádání, protože až v této době došlo ke zlomu, kdy se lidstvo od koncepce „božího daru“ odchýlilo k onomu již zmíněnému výdobytku lidské kultury.

Ať už se v této souvislosti bavíme třeba o nejstarším náboženství – judaismu – nebo o dnes relativně dosti omílaném islámu, je nutno podotknout, že ve všech náboženských systémech lze pozorovat shodné ukazatele a rysy, které poukazují na vzájemnou koncepční provázanost. Pokud bychom měli mluvit konkrétně, tak v každém náboženství najdete osoby, činnosti, předměty, časy a děje. Dnešní článek ale není o rozboru konkrétních náboženství (o tom si možná povíme příště), jelikož toto téma má tak trošku kontroverzní název, který zní: Náboženství aneb obchod se strachem.

Pokud by některého z vás čtenářů zajímalo, jak jsem přišel na název, anebo vůbec na téma tohoto článku, tak mi dovolte, abych vám to krátce vysvětlil. Pokaždé, když vystupuji na plzeňském hlavním nádraží, kde studuji na tamní univerzitě, tak se pokaždé potkám s postarší paní, která tam nenápadně postává v podchodu a v rukou třímá brožury s názvem „Strážná věž“. Mnohokrát jsem to přešel bez povšimnutí, někdy s trochou znechucení, ale až nedávno jsem si vybavil svoje poznatky z přednášek o dějinách náboženství. Musím podotknout, že já, ač ateista, jsem tyto informace už mnohokrát hodně ocenil, a to nejen v situacích, kdy byly vyžadovány znalosti, ale i v případech, kdy si některé věci člověk nedokáže vysvětlit. A tím myslím třeba tento případ. Ve společnosti panují vůči těmto kongregacím velké předsudky a subjektivně si myslím, že docela oprávněné, protože málokterá církev se drží koncepce čistoty těla i duše. Než se ale podíváme na současný stav, tak ještě zavítáme na okamžik do historie. Jistě si ještě vzpomínáte na učivo základních škol, kdy jsme všichni nechápavě poslouchali o tom, jak některý kněz od neposlušného sedláka přijal desátek za to, aby provedl očistu jeho duše. Tenkrát jsem to nechápal, ale dnes už tomu rozumím. Ten desátek měl být poplatek za hřích a jeho odčinění, ale jistě už nikdo nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že šel jinam než do kapsy církve. Kupčení s odpustky byla nehezká praktika, na kterou si duchovní zvykli, protože z ní měli pravidelné příjmy. Samozřejmě nelze zpochybnit snahy o napravení církve z popudu některých reformátorů, ale na druhou stranu je nutno říci, že tento „obchod s odpuštěním“ šel v dobách temného středověku ruku v ruce také s takzvanou svatou inkvizicí. Ta měla v oficiálním popisu práce zbavit lidstvo toho „nechutného“ segmentu rouhačů, jako byli kacíři, čarodějnice a jiné nepohodlné osoby. Moderní člověk to ale vidí z toho objektivního úhlu a ne vždy je to hezký podhled. Svatá inkvizice měla totiž v popisu práce především likvidaci nepohodlných osob, které se nějakým způsobem dotýkaly onoho nedotknutelného a božského konceptu náboženství a které přicházely s vlastními teoriemi o Bohu. To se ale církvi nehodilo do krámu, a proto z její strany přišel na řadu tento jednoduchý, leč děsivě účinný kalkul v podobě zřízení úřadu inkvizitora. Pokud jste četli nebo viděli zfilmovanou část románu Jméno růže od Umberta Eca, tak si jistě vzpomínáte na finální scénu filmu, kdy intrikánský duchovní zapálil tajnou knihovnu, ve které shromažďoval zakázané knižní svazky, které by mohly narušit církevní dogmatismus a jeho těžce střežené pilíře. V této souvislosti bych rád odcitoval slova hlavního hrdiny Williama z Baskervillu, který pravil ke svému žákovi: „Milý Adso, knihy v této zakázané knihovně nejsou naplněny lživými informacemi. Tyto knihy jsou naplněny informacemi, které se neshodují s přesvědčením církve“.

Na pozadí minulosti je zkrátka velké množství nejasností, které zřejmě nikdy nebudou rozkryty, a tak se křesťanství bude dál prezentovat jako to oficiálně správné náboženství, jak nám to zpravidla říkali na základních školách..

Je známým faktem, že v poslední době stále častěji vznikají tzv. syntetické odnože tradičních náboženství, jež jsou upravována a „vylepšována“ podle toho, co lidi nejvíc zajímá a co je láká. Vznikají tak paradoxní situace, kdy se objeví například církev, která hlásá jen samé hezké a zajímavé věci, a přitom žádnou povinnost neukládá. Tedy až na jakousi nutnost v podobě odevzdání určité finanční částky do rukou duchovního vedení. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí se podívat do onoho slavného Hollywoodu. Nejedna celebrita v touze být takzvaně „in“ nebo zkrátka jen proto, že „se hledá“, tak složí veškerý svůj majetek do rukou vykutálených intrikánů. Nechci teď hanit jakoukoliv církev či sektu, protože neznám pozadí těchto organizací, ale vzpomeňme třeba neohroženého Toma Cruise, který ve filmové trilogii Mission Imposible coby tajný agent kazí plány zloduchům, ovšem ve svém osobním životě je oddaným scientologem, který také většinu svého majetku převedl na konto tohoto mystického spolku. Tom Cruise ale není sám, kdo by se dal označit za ortodoxního věřícího. Neméně známý herec Richard Gere je zase stejně jako jeho kolega Steven Segall zarytým buddhistou. Dalším hollywoodským fenoménem na poli náboženství je také jedna z odnoží judaismu, která se nazývá kabala. Tato mystická židovská odnož, která vznikla v Orientu, je založena na speciálním emanačním pojetím „stromu života“, kde je vyjádřena sounáležitost nejnižší (materiální) součásti vesmíru s nejvyšším sefirem (čirou duchovností). Pomocí speciálních technik lze vést duše po vzestupné cestě k vyšším sefirám a s tím souvisí i učení o převtělování duší. Přijde mi přinejmenším trochu zvláštní, jak někdo, jako třeba popová královna Madonna, může spatřovat útěchu a uspokojení v tak komplikovaném náboženském segmentu, jako je kabala. A to nehledě na fakt, že kabala je pouhou odnoží judaismu, pro jejíž pochopení je znalost tohoto náboženství nezbytná. Jak jsem ale uvedl výše, tak dnes je doba, kdy křesťanství už není „in“ a lidé se raději poohlížejí po něčem exotičtějším, co by je svým tajemným závojem dostalo až na špici společenského žebříčku…

V závěru bych vám všem rád vysvětlil, proč mi připadá, že náboženství vždycky bylo a vždycky bude obchodem se strachem. Historii křesťanství v podobě desátků jsme nakousli, ale abychom si vysvětlili, proč lidé byli ochotni platit někdy až závratné částky, je potřeba se na to podívat z hlediska psychologického. Člověk je totiž od přírody tvor bázlivý a rovněž tvor důvěřivý. To, že lidé dnes nevěří ničemu a nikomu, je věc, která je dána až zkušenostmi, ale odvěká otázka mystična a nadpřirozena je věcí, kterou si téměř nikdo nedokáže zpochybnit, což dokládají i statistiky, které uvádějí, že i v tak ateistické zemi, jako je Česká republika stále velké procento lidí věří ve vyšší moc, čili nevěří přímo v Boha, ale věří tomu, že něco jako Bůh či nějaké nadpřirozeno nejspíš existuje. A právě z důvodu z víry v nevysvětlitelné jevy začala vznikat první náboženství. Já osobně se domnívám, že koncepce náboženství je od samého začátku až do dneška jen dobře uchopený byznys. Ve staroorientálních despociích se panovník neobešel bez svých kněžích, kteří ho blahořečili a prezentovali ho před veřejností jako Boha. Není to ale jen o těchto starých systémech, protože víme dobře, že to fungovalo i celý středověk, kdy církev byla pravou rukou panovníka, která drtila rebely tam, kde nemohlo zasáhnout vojsko. Člověk je zkrátka tvor, který se hledá a snaží se s nějakou myšlenkou ztotožnit. Důvodů, proč hledat pochopení v náruči boží, je mnoho. Strach o zdraví, strach o své bližní, strach z neúspěchu… Všimněte si ale, že v těchto velmi častých odpovědích na otázku: „proč hledám pomoc u Boha“ figuruje stále to samé slůvko a tím je STRACH. Ano, lidé se bojí toho, co může potkat je nebo jejich blízké a bojí se toho, co přijde po smrti. A právě ve chvíli, kdy tyto ztracené ovečky nekonečně bloudí temnou nocí, se k nim znenadání natáhne celá spousta paží, které ve svých rukou svírají něco, čemu se říká naděje. To si aspoň oni hledající myslí. Zpravidla (neříkám vždy) je to ale prachobyčejný kalkul, kterak lidi zfanatizovat a získat si je pod svoji taktovku. Dřív šlo o otázku poddanství, dnes jsou na pořadu dne peníze, ale je to stále o tom samém. Lidé jsou v slabých chvílích strašně moc manipulovatelní, a tak se dost často stane, že ta paní na plzeňském nádraží několik brožur udá, a díky jejímu nasazení se Jehovistická „strážná věž“ „naplní“ novými členy, kteří by jinak nad tímto podnikem stejně jako já pouze ohrnuli nos…

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 6 uživatelů

čtěte také

katy  (188 komentářů)	(katyilg[at]sez...) 19.01.2009  14:02:14
Jendo nemáš pravdu Bůh existuje.....

Omaraly  (188 komentářů)

(Omaraly[at]sez...) 08.07.2008  20:55:54

Vážený Jane, Vaše úvahy obsahují mnoho chyb, a to více ve smyslu nedůslednosti při výkladu, než v závěrech. Nakousnete-li odpustky, jak jste tak v posledním odstavci poznamenal, musíte pomyslet na hlavní účel(až nutnost) jejich existence. Mám tím namysli prostředky jenž vybavly armády, které nás ochránily před skoro nevyhnutelnou islamizací Evropy. Což by bylo jistě smutné a špatné(ve smyslu obecného dobra, rozumu, tendence sebezachování). Nyní; po zmínění statečných bojovníků všech zůčastněných národů, jenž pro jednotu lidství a humanity, která je také zmínitelný produkt křesťanského vlivu,uchránili národy evropské před jejich kulturní a smrtí obecně; je možné přistoupit k uvedení nízkosti jedinců ale i organizovaných skupin duchovních, jimž nestačila apanáž, a tak sáhli k nízkosti bytí na úkor. Radostný jsem však z toho, že Vás Vaše úvahy vedou k STRACHu a priori. Jen by bylo dobré dívat se na něho jako na učitele, který nám byl 'universem dán jako dar podobně jako bolest. Hnětejme ho dále v jeho jiných formách. Známe ho přeci jako respekt, bázeň, Ottovo mysterium tremendum et fascinosum, obavu či špatnou předtuchu. Užíváme-li termu strach k vysvětlení náboženství, chováme se jako bychom chtěli zakrýt hrnec plný marmelády marmeládou.

kvap  (188 komentářů)

(Omaraly[at]sez...) 27.05.2008  11:31:21

Milý pane, taky jsem býval zarytý ateista, taky jsem nemohl věřícím a všelijakým církvím přijít na jméno, ale to vše pouze do svého prvního mystického zážitku, který mi otevřel oči. Všechno je jinak než nás naučili ve škole a my, lidé, jsme víc, než si dovedeme představit. Je velice jednoduché člověka a život označit za jakousi podivnou náhodu, za shodu neuvěřitelných kombinací a lidské vědomí za vedlejší produkt hmoty, jak nás to naučili soudruzi. Náboženství dává lidem naději. Ateistův život nemá smysl, končí smrtí a vše co kdy dokázal bude ztraceno. Ateismus je nevědomost, je to spánek a smyslem života je se probudit a zjistit co jsme zač.

Karol  (188 komentářů)	(Omaraly[at]sez...) 07.04.2008  14:19:38
http://www.atllanka.net/index.php?text=246-nekrestanske-muceni ....pozri sa tu, tiež dobre :)