Globalizace není jen o věcech čistě globálních

Ať již se na to v každodenním životě soustředíme či nikoliv, globalizace se stala tím, co ovlivňuje naší přítomnost a jistě ji lze označit za fenomén dnešní doby. Jak by bylo možné tento pojem charakterizovat? Obecně se jedná o dnes tak patrný proces, kdy je celý svět čím dál více propojený a jeho jednotlivé části jsou v silné vzájemné závislosti nehledě na jejich prostorové umístění. V supermarketu můžete nalézt výrobky dodané z celého světa a někdy i při pohledu do vlastního talíře u nedělního oběda můžete zjistit, že se na přípravě chodu angažovalo více států, které si třeba nejsou vůbec blízké.

Stejně jako existuje více postojů k tomu, zda se jedná o neodvratný jev, liší se i celkový pocit z tohoto dění. Můžeme zde najít skalní příznivce a nadšence a na druhé straně také odpůrce globalizace. S jejími negativy je spojována zejména otázka trvale udržitelného rozvoje, zhoršující se životní prostředí a ohrožení lidských práv. Stejně jako je globalizace pro ty silnější výzvou, pro slabší může znamenat konec. Jedním z jejích nepříjemných důsledků je právě zvyšování sociálních rozdílů, bohatší dále bohatnou a chudí se propadají na samé dno. Patrné jsou zde i snahy o vedení - nadnárodní společnosti, které dokáží snadno likvidovat místní výrobce, se jistě přehlédnout nedají. V této souvislosti se hovoří o rozdělení světa na bohatý sever a chudý jih. Velice se mi líbilo připodobnění, které jsem v této spojitosti zaslechla. Odlišné postavení jednotlivých částí světa je krásně zřetelné, pokud se podíváte na noční záběr naší planety. Vidíte zde svítit jen hlavní velká města a právě ta nalezneme v nejvlivnějších státech. Zatímco Afriku budete vidět jako jednu tmavou plochu, v Evropě, Asii i Americe je v určitých oblastech patrná záře střídající se s neosvětlenými plochami.

Samostatnou kapitolou by byla otázka dnešní migrace, volného pohybu a mezikulturní výměny. Co se dá chápat jako šíření poznatků o rozličných kulturních normách, lze vnímat i jako stírání bariér mezi jednotlivými národy, jejich míchání a ochuzování o místní domorodé zvyky.

Sama jako pozitivum vnímám velkou dostupnost informací a mnoho prostředků komunikace. Vím, že povzdech našich babiček o tom, že dnes již lidé ani neumí napsat dopis a poslat ho poštou, je poměrně častý a je zde jistě patrná jakási nostalgie a stesk po zašlých časech. Na druhé straně však, než napíšete dopis (tedy než ho napíši já osobně, uplyne plno času), pošlete jej a než dorazí příjemci, stihnete si zavolat a pořádně si popovídat nebo přes internet proberete veškeré novinky svých životů. Pohodlně, rychle…Odpůrci technického pokroku by snad argumentovali, že komunikace v této podobě ztrácí některé své kvality, ale řekla bych, že spíše mění celý svůj rozměr, získává některé nové prvky a její intenzita roste. Snad neplatí výrok Maxe Frische, že „technologie je umění zařizovat svět tak, abychom jej nemuseli prožívat“.

Globalizace, bráno jen podle názvu, však ale není jen o věcech zcela tak globálních. Ovlivňuje mnohé složky našich životů, a co se mi zdá jako nejpalčivější - ovlivňuje též náš životní styl a mnohé velmi osobní části naší osobnosti.

Nebezpečí je možné vidět v diktátu zbytku světa právě těmi nejmocnějšími. I na nás zanechává vliv světových mocností jistý odraz a nutno říci, že někdy na úkor ponechání si vlastní individuality. Z médií se na nás valí informace o tom, jak je vhodné se chovat, jak má vypadat role, kterou máme na zemi hrát, a jak je vlastně fajn být jako ostatní. V krajním případě je toto cesta k uniformitě, stírání vlastních povahových rozdílů, odlišností v hodnotovém měřítku a k okamžitému zatracování těch, kteří diktátu světa nepodlehnou.

Spolu s veškerými vlivy globalizace, můžeme sledovat také častý životní styl, který lze snad nejvýstižněji popsat termínem konzumní. Najednou je pro nás prioritou dostatek hmotného zabezpečení, ať již jej nutně potřebujeme, či nikoliv. Bohužel je tato přednost někdy vydobyta na úkor toho nejpodstatnějšího - lidí nám blízkých a vztahů nám potřebných. Právě to by mělo být na prvním místě a naši blízcí by si toho měli být vědomi a pociťovat to z našich slov a činů.

Jako není nic jen černé či bílé, i zde existují důvody k vyslovení „pro“ či „proti“ globalizaci. Zatratit ji celou by ale znamenalo v jistých oblastech velké ochuzení. Zlatou střední cestou je zřejmě uvědomění si kladů a záporů a dle toho se zařídit - pozitiva vyzdvihnout a to negativní se snažit co nejvíce zmírnit.

Průměrná známka : 9.8

Hodnotilo 5 uživatelů

čtěte také