Film versus historická fakta

Řinkot zbraní, potoky krve, pompézní bitvy... Řeč je o historických filmech. U většiny snímků úpí i amatérský historik nad některými paskvily. Podívejme se však, zda je to vždy nutné, které chyby jsou opravdu děsivé, a nakonec si položme otázku, zda a případně kdy má cenu se nad tím rozčilovat.

Když s přáteli jednou za čas narazím na nějaký historický film, je mnohdy zle. Často jim naběhne žíla a následují nekonečné debaty o vývoji zbraní a zbrojí, taktice a politické a kulturní situaci v jednotlivých obdobích a na jednotlivých místech. Rád bych se proto na takové ne neobvyklé potíže s historickými filmy podíval poněkud zblízka.

Takřka nahý spartský válečník jen v rudém plášti s přilbou, mečem, a štítem rozsekne dalšího nepřítele, následně v bitevní vřavě mistrně hodí mečem...

PAUSE

I amatérský historik zde vyděšeně zmáčkne výše uvedené tlačítko na dálkovém ovladači svého přehrávače apodívá se ještě jednou. Spartský válečník beze zbroje? No, pokud já vím (a mnozí jiní jistě taky), spartská pěchota byla jedna z prvních těžkých pěchot s anatomickými kirisy a chrániči. Vzápětí padne zrak hodnotícího šťourala na meč, jakousi fantasy variaci šavle, a dotyčný se otřese. Čtenáři, kteří před chvílí nepožili velké množství opiátů, se mnou jistě budou soulasit, že odhození zbraně uprostřed bitvy není úplně moudrý postup, ba dokonce je to naprosto zcestné. A to nemluvím o tom, že opuštění sevřené falangy bylo trestáno smrtí, oddíl se držel za každé situace celistvý! Sloni a nosorožci, přivezení na lodích čelících bouřím a dalším neuvěřitelným nebezpečím, jsou již jen další nedokonalostí, kterou nikdo neřeší a průměrný divák jen kouká a obdivuje skvělé efekty a pěknou krvavou podívanou. A dělá dobře! Jak jste asi pochopili, mluvím o filmu 300, jenž se před nějakou dobou objevil v kinech. Nejde o film historický, nýbrž pouze o detailně věrnou adaptaci komiksové předlohy. Hledat v něm faktické a taktické chyby je tedy zbytečné, neb jeho kouzlo netkví v reálnosti použitých prvků.

Ale zkusme poukázat na jiný příklad, kde už mohu být kritičtější, vybral jsem film Vikingové (The 13th Warrior), 1999.

Několik vikingů se připravuje na vylodění, vládce Bulvaj dopne zbroj, jiný viking nasadí přilbu a všichni včetně Ahmeda Ibn Faldana (Antonio Banderas) se chystají vylodit na březich...

PAUSE

No, obouruční meče bych tu prominul, ale nevím, kde se vzala v, dejme tomu, 10. st. n.l .goticka zbroj!? Zřejmě ji nekdo pritahl skrze stroj casu... Kromě toho bych dal bych nevímco za literárně zpracovaný osud římské gladiátorské přilby, jež se dostala z arén na dalekém jihu až na sever, a to v perfektním stavu... Případně by mě zajímalo, jak se k její výrobě dostal místní kovář. Je chvályhodné, že se tvůrci obtěžovali ve filmu použít staroseverštinu, škoda ale, že jim to nevydrželo po celý film jako v Gibsonově „Apocalypto“ Tento film mám rád, ale narozdíl od „300“ si do něj dovolím rýpnout, neboť celkově působí slátaně... Když už měli takové zbroje, očekával bych kamenný val, anebo alespoň solidní palisádu. Mít takovou usedlost tenkrát znamenalo rozhodně nezanedbat obranu, ne ji stavět až před bitvou. To dá rozum i někomu, kdo se historií a taktikou nezabývá. Tolik k hlavním pochybením, ostatní nejsou tak zásadní, a není potřeba "Vikingy" plísnit kvůli zbytečnému puntičkářství. Film jako takový ovšem neodsuzuji, v žánru se jedná dokonce o nadprůměrný snímek, porovnám-li jej s naprosto skandálně stupidním Outlanderem, byl dokonce famózní.

Vzpomenu i mnoho jiných „historických“ filmů: Tróju, Krále Artuše, Království nebeské, Alexandra Velikého, Gladiátora a další. Mnohdy se jedná o povedené snímky, ale co do historických reálií bída, a to mnohdy děsivá! Historie se často prolíná s fantasy, a tak těžko uspokojí někoho, kdo dokončil gymnázium alespoň s minimálním zájmem o probíranou látku. Nakonec se sám sebe ptám: Existuje nějaký „velkofilm“ s prvky reálnými alespoň zhruba!? Jeden, možná dva... Napadá mne pak, zda tedy alespoň někdo usiluje ověrné zachycení doby, a zjišťuji, že nejspíše ne...

Ve velkých komerčních filmech nelze doufat v dodržování nějakých historických skutečností a mnohým z nich, zabíhajícím až k žánru fantasy, chybí i zakladní smysl pro taktiku. Mnohdy to ani není z neschopnosti, ale spíš z nedostatku snahy to věrohodně udělat. Neboť pompézní je lepši než věrohodné, alespoň co se výše tržeb týče... Docházím tak k závěru, že jsou tyto snímky sice nereálné až běda, na druhou stranu však není nutné ani žádoucí neustále hnidopišit v takových záležitostech. Není potřeba kritizovat každou nedokonalost, každou chybku. Existuje však určitá hranice, která by neměla být překročena, zejména proto, že to tento žánr značně degraduje.

Průměrná známka : 6

Hodnotilo 3 uživatelů

čtěte také