Progaming - profi hraní počítačových her

Přemýšleli jste už nad tím, jaké to je dělat něco, co vás skutečně baví a dostávat za to ještě peníze? Baví vás hrát počítačové hry? Koho ne. A co kdybyste za to ještě dostávali peníze? Stát se profesionálním hráčem počítačových her je ale dřina a neobejdete se ani bez solidního vybavení.

Někoho baví tohle a jiného zase tamto, ale myslím si, že obliba počítačových her roste geometrickou řadou. Počítač je dnes věrným společníkem většiny z nás a pomáhá nám při každodenních záležitostech, jak pracovních, tak soukromých a je jasné, že nejde pořád jen pracovat, a proto vznikají počítačové hry. No a když jsme mluvili o tom, že by bylo hezké dělat to, co nás baví za adekvátní finanční ohodnocení, tak jsem měl samozřejmě na mysli progaming.

Progaming je činnost, kterou jsme už trochu nakousli v článku Nejhranější hry na internetu, ale na tomto místě se na něj zaměříme mnohem více. Probereme si jak známá témata novým způsobem, tak i ta nová, nenačatá.

Trocha nostalgie, trocha minulosti…

Progaming je záležitost relativně nového data a objevuje se na poli počítačů docela nedávno. Než začaly vznikat počítače pro běžné účely, tak jediná možnost, jak si zahrát nějakou hru byla ve formě hracích automatů, nebo televizních her, které jsou stále v hojné míře distribuovány především sítí vietnamských obchodníků. Rád bych se ale na chvilku zastavil u těch hracích automatů. Když se dnes řekne hrací automat, tak se asi většině lidí vybaví klasický „forbes“, neboli výherní automat, kterými jsou lemovány všemožné hospody a bary. Hrací automat je ale něco docela jiného. Šlo o stejnou bednu, jen místo symbolů v ní běžela jedna hra. Nostalgicky vzpomínám na doby, kdy jsme s bráchou chodili hrát na automaty takové klasiky, jako Street Fighter, Mortal Kombat II, nebo Golden Axe. Ano tyhle největší klasiky a legendy nejdříve prorazily na automatech a až potom se začaly objevovat na prvních počítačích ve formě DOSových aplikací.

Z tohoto odstavce je zřejmé, že to sice byla doba, která nám všem, kdo jsme v ní žili něco dala, ale rozhodně se nejednalo o dobu progamingu. Nejde totiž o to, že by nebylo možné v čem se zdokonalovat, ale spíš na čem. Vidina tréninků na automatech je totiž trochu nereálná a co víc, i relativně dost drahá.

Realita? - Odraz dneška v zrcadle času…

Co se týče dnů dnešních, tak je jasné, že s minulostí se toho moc neshoduje. Počítače jsou pro nás naprostou samozřejmostí a navíc se dají pořídit opravdu za babku. Pokud ovšem uvažujete o tom stát se progamerem, neboli profesionálním hráčem počítačových her, musíte si za svoji novou sestavu trochu připlatit, protože slušný procesor, grafická karta a paměť je to, bez čeho se ve světě progamingu ztratíte v šedi průměrnosti, i když budete mít talent. Pokud ovšem nebudete hrát nějakou opravdu starou hru, která má svoje hardwarové nároky na bodu mrazu.

Když už jsme vybaveni slušným „železem“, které dobře šlape, tak si stačí jen vybrat hru, které se chcete věnovat a vrhnout se na intenzivní trénink. Kvalitní trénink předpokládá tak minimálně hodinu denně. Je to všechno odvislé od toho, jaký typ hry hrajete. Když je to 3D střílečka, tak by mohla hodina denně stačit, ale u strategií je jasné, že hodina není velký pojem. Tam to totiž zabere mnohem víc času. Zvlášť, když hrajete týmovky například čtyři proti čtyřem. To se pak může pekelně protáhnout.

Jak už jsem tedy napsal, časová perioda tréninků je velmi individuální a naprostou samozřejmostí je určitá zkušenost s hrou, to znamená, že pokud onu hru nehrajete jakžtakž alespoň rok a nemáte pro ni nějaké unikátní vlohy, tak musíte lidově řečeno s onou hrou srůst, naučit se všechny její zásaditosti, pravidla, zákony a úskalí. To je totiž věc, která je nad slunce důležitá. Když pak budete trénovat na internetu, tak vám může jedna užitečná informace navíc vyhrát celou hru.

Jeden příklad za všechny. Když jsem začínal hrát na internetu Age of Empires II, tak jsme hráli s jedním klukem duel na mapě Black Forest. Je to mapa, která je hustě pokrytá lesy a do vaší báze vede jeden, maximálně dva průchody, přes střed mapy a stejně tak vede i k nepříteli. V té době jsem se učil rush, což je taktika rychlého útoku, ale jak říkám, učil jsem se a můj protihráč si před mým útokem stačil oba průchody zatarasit hradbou. Hra postupovala a my se oba postupně dostali až do posledního věku, kdy jsme měli skoro všechny technologie. Nemusím vám ani říkat, že on měl kolem té jedné brány postavenu spoustu věží a hradů, které měly odrazit můj útok. Zároveň počítal s tím, že z lesa mu nehrozí žádné nebezpečí, protože mu bylo jasné, že ho celý nevytěžím. Tady se ale projevil ten kámen úrazu, který mi to celé vyhrát. Já jsem věděl, že obléhací stroje po určitém vylepšení dokáží kácet stromy, což on netušil. Skončilo to tak, že jsem se mu prokácel přes les do báze a celou mu jí vypálil. Inu, občas se holt nezadaří:-)

Další radou, která se vám, jako začínajícímu hráči určitě hodí, je neustále trénovat na internetu. Je sice pravda, že Age of Empires se dá hrát proti počítači a nebo můžete v Counter-Strikeu kosit boty (počítačem řízení protivníci), ale nic vám při tréninku nenahradí lidský mozek. Člověk dokáže kombinovat, hrát úskočně a neustále překvapovat. To předskriptovaný počítač nedokáže. Když se budete neustále měřit s lidmi na internetu, tak vám garantuji, že se budete zlepšovat, protože si prožijete spoustu situací a po intenzivním tréninku už vás máloco zaskočí.

Zároveň je důležité, abyste věděli, že nejlepší je hrát s lidmi, kteří jsou lepší, než vy. To není ani tak rada do 3D akcí, kde je to spíš otázka reflexu, ale hodí se to více do oněch proklamovaných strategií. Když budete hrát proti lepším protivníkům, budete si ukládat replaye (záznamy hry), pečlivě je analyzovat a studovat jejich strategie, tak si potom vychytáte, jakým stylem hrají a porazíte je. Není to ale otázka zahrát si s tím kterým člověkem jednou, ale aspoň 10x – 15x. Není to ale stoprocentní, protože i váš protihráč se zdokonaluje a neustále studuje nové grify a finty. Přesně takhle musíte uvažovat a v konečném důsledku být lepší.

Ještě bych rád podotkl, že stejně jako v mistrovském díle, tak i v replayích najdete rukopis dobrého hráče. Je to stejné, jako se stylistikou. Člověk, který se jí zabývá, tak pozná sloh, někoho, koho už párkrát četl a stejně tak je to i s herním replayem. Když zkušený hráč vidí replay nějakého dobrého hráče, tak z jeho rukopisu dokáže analyzovat prvky, které se tam opakují a na jejich základě ho dokáže porazit. Je to věda, ale dá se to naučit:-). Chce to jen píli, vytrvalost, obrovskou dávku odhodlání a velký hrnec kafe:-)

Když už se propracujete na úplnou špičku, tak kromě toho, že to přináší velký pocit sebeuspokojení a velké uznání z řad lidí pod vámi, tak vám to taky mnohdy přinese neméně příjemné výhody progamera. A právě zištné výhody jsou tím meritem, pro které to většina lidí dělá. Možná tím sice hodně lidí odradím a budu si trochu protiřečit s tím, co jsem napsal v úvodu, ale progaming už není o tom, že vás to baví, ale hlavně o tom, udržet se ve stavu, že jste nejlepší a pořád dokola jako robot hrajete ty samé mapy a pořád dokola jedete na vteřinu rozvržené strategie.

Není to už o té počáteční volnosti, jako když začínáte, ale je to o té naprosté přesnosti. Chyby se netolerují a když uděláte chybu, tak prohrajete. Je to drsné a je to smutné, ale to už je holt vrchol snažení a je jedno, jestli jste soutěžící v Riskuj!, nebo progamer. Když vypadnete z kolotoče svých znalostí a zkušeností, tak končíte, protože vás předběhnou dravější a odhodlanější.

To jsem ale malinko odbočil od toho příjemného, kterým jsou sponzorské dary a sponzorská podpora. Když se z vás stane opravdu top hráč, začnou přicházet nabídky sponzorů, jestli nechcete hrát za jejich klan. Sponzoring spočívá v tom, že vám sponzor dává zdarma různý hardware, platí vám herny, abyste mohli zdarma trénovat, nebo vám v některých případech dá i nový počítač s rychlým internetem a pokud jste hodně dobří a jde o bohatého sponzora, tak z vaší vzájemné dohody můžete vykřesat i měsíční plat. To ale nebývá zas tak časté.

Když se dostanete na samý vrchol, tak už tento stav jen uměle pomocí tréninků a podpůrných látek na udržení bdělosti udržujete, abyste si udrželi formu:-). Když jste opravdu dobří, můžete reprezentovat Českou republiku na světových šampionátech, jako je WCG – World Cyber Games. Je to ale skoro nemožné, protože se světovou herní scénou se nedá moc konkurovat už jen kvůli tomu, že ve světě plyne do progamingu mnohonásobně víc peněz, než u nás a to je rozhodující. Je to jako se skateparky. Spousta lidí, se kterými jsem o tom mluvil říkalo, že neví, proč u nás nejsou dobří skejťáci. Tomu musím oponovat. Dobří skateboardisté tu jsou, pár jich znám, ale je to stejné, jako s progamingem. Do skateboardingu u nás nejdou skoro žádné finance a jsou tu pro něj špatné podmínky, kdežto v USA je to diametrálně odlišné. Doufám, že je jasné, kam tím mířím… Je to totožné jak u her, tak u skejtů.

Profigear, aneb výbava profíka

Jak už to tak bývá, nemůže být profíka bez patřičné výbavy, a proto se teď podíváme na profigear, neboli profesionální hráčské „nádobíčko“.

Bez ohledu na to, jakou hru hrajete, jestli 3D akci, nebo strategii, potřebujete kvalitní myš. Platí pravidlo, že co se myší týče, tak nejlepší jsou značky Logitech, Razer a Microsoft. Můj kamarád, který hraje celkem slušně Unreal Tournament 2004 nedá dopustit na svojí myš od Microsoftu. Je to celkem oblíbená značka u hráčů 3D akcí, i když jí teď systematicky vytlačuje docela nová firma Razer. Tato firma má svoje myšky poměrně drahé, nemá ten oblíbený low-end (levnější myši), ale zato jde prý o velmi dobrou kvalitu, tedy alespoň co vím z doslechu. Já sám spoléhám na starou dobrou kvalitu firmy Logitech, která je podle mě nekorunovaným králem na poli myší.

Je třeba taky rozlišit, jestli koupit myš s drátem, nebo myš bezdrátovou. Obecně platí, že v progamingu je lepší mít myš s drátem, protože bezdrátovky jsou jednak těžší (kvůli přítomnosti baterie), musí se nabíjet a hlavně to občas blbne a myš někdy nehezky poskočí, což může mít katastrofální důsledky, především ve střílečkách. Taková drátová myš je oproti tomu praktičtější a pokud se obáváte, že vám bude překážet kabel, tak si můžete vybrat z velkého množství cord holderů – držáků na kabel.

Stejně důležité, jako výběr myši je ale i to, abyste svojí myšku opatřili skatery. Skater je taková speciální nálepka, která má udělanou speciální teflonovou úpravu, aby lépe klouzala po podložce, čímž se radikálně zvedne přesnost myši. U nás se nejvíce prodává značka X-Ray.

Když už máme kvalitní myš, tak je potřeba vybrat si kvalitní podložku. Těch je dneska taky velké množství a progamer by neměl zůstat jen u obyčejné látkové a pořídit si nějakou opravdu spolehlivou. V tomto oboru kralují značky jako EverGlide, MTV nebo SteelPad. Tady je každá rada drahá, ale nejlíp uděláte, když si je vyzkoušíte, je-li to možné a koupíte tu, co vám nejlíp sedí. Já sám mám podložku EverGlide Ricochet II, která je celoteflonová a má dva povrchy, jeden hladký a jeden hrubý, což se hodí hlavně při změně typu hry. Není to ale levná záležitost. Takováhle podložka se pohybuje kolem 1200 KČ.

Teď je na řadě pořizování klávesnice. Tady je vcelku jedno, jakou si koupíte, musí vyhovovat vám a mít hlavně pohodlný odpor kláves, ne abyste do nich museli mlátit, jako do psacího stroje, nebo aby naopak nebyly moc citlivé. Klávesnice jsou vyráběny v různých barevných i tvarových variantách a dokonce i s motivy na aktuální témata, jako jsou hry Doom 3 a Half-life 2. Vyšly totiž i oficiální Doom a Half-life klávesnice:-). Je možno zakoupit dokonce i klávesnici s podsvícenými klávesami.

Jinak je tady klasické dilema, jestli koupit klávesnici drátovou, nebo bez drátu. Tady se nabízí stejná odpověď jako u myší. Bezdrátové můžou občas cuknout, i když dneska to mají výrobci nejspíše tak pořešené, že by se to nemělo stát.

Nakonec už si jen pořídíme nějaká slušná sluchátka s integrovaným mikrofonem pro internetovou komunikaci a je to všechno. Na poli sluchátek hrají prim firmy Sennheiser a Koss a patří také mezi nekvalitnější. Hned v závěsu za nimi jsou firmy Logitech, Creative a Everglide.

Pro progamingové hráče toho poslední dobou vzniká opravdu hodně a tak není divu, když se objeví třeba speciální gamepad, který má klávesy „W, S, A, D“ a různé ergonomické vychytávky a prý plně nahradí klávesnici a myš pro hráče 3D akcí. No uvidíme.
Docela mě taky zaujala Gaming Glove od firmy Steelpad, která nemusí být úplně marná. Jde o rukavici, která zpevní zápěstí a hlavně pohlcuje pot, který zapříčiňuje klouzání myš. No a pokud jde o cenu, tak ta se pohybuje kolem 350 KČ, a to mi přijde docela fér. Takovou perličkou je myš od firmy Creative, která má 3 různé stupně přesnosti, které se dají přepínat – 400, 800, 2400 DPI. To je už docela luxus:-)

Chmurný závěr…

Co říci závěrem? Stát se progamerem je obrovská dřina a obrovské fyzické i psychické vypětí a to nejen pro vás, ale i pro vaši rodinu. Není snadné dostat se na vrchol a nemálo lidí, kteří se tam snažili vyškrábat přišlo v důsledku toho o svou přítelkyni, nebo přítele. Takový progamer bývá často nerudný (když prohrává:-)), pořád jen čučí do počítače a když od něj vstane, tak jen aby si došel na záchod, najedl se, šel popít s kámošema, nebo strávil příjemných pár minut s přítelkyní:-) Věřte mi, není to nadsazené, většina profi hráčů se takhle opravdu chová, takže je otázka, čemu dát přednost, ale to je asi opravdu jen na každém z nás…

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 4 uživatelů

čtěte také