V prvním díle našeho nového seriálu „Jak se hrálo kdysi“, který bude probírat klasiky herní scény očima dneška se podíváme na legendární akční arkádu BlackThorne.

V novém seriálu „Jak se hrálo kdysi“ se pokaždé zaměřím na jinou velmi známou hru minulosti a podrobím ji skeptickému oku dneška, tedy nasadím takový metr, jaký by byl uplatňován dnes. Některé aspekty, jako je třeba zastaralá grafika nebo zvuk jsou sice nepoměřitelné, ale třeba u BlackThorne, vydaného v roce 1994 firmou Blizzard Entertainment (Diablo, Warcraft, Starcraft) jsou tyto obavy zcela liché.


Jak už jsem uvedl v úvodu, BlackThorne je hrou, starou více jak 15 let, pokud mluvíme o původní verzi pro MS-DOS. Dále tato skvělá záležitost vyšla pro Segu, MACa a o několik let později také pro Game Boy Advance, ale dost už bylo úvodů, pojďme na samotnou hru.
BlackThorne je klasickou temnou akční arkádou, kde vás hra postaví do role jednoho ze synů vládce Androthu, země na kterou se valí hordy zla jako černá tma. Vaším úkolem v roli Kylea tedy nebude nic jiného, než se postavit zlému Sarlacovi, který sužuje vaší zemi útrapami a vrhá na ní dusivý stín temnoty.


Na cestě kupředu budete potkávát nejen zajaté a vězněné obyvatele vaší země, ale také jejich nelítostné otrokáře, zpravidla orky, golemy a jinou zrůdnou havěť, které budete ničit pomocí vaší věrné brokovnice. Postupně se váš arzenál rozroste o granáty, či naváděné bomby a vaši věrnou pomocnici vyměníte za automatický model. Jelikož se jedná o klasický typ plošinové arkády, je celá herní náplň postavená na šplhání, lezení a přeskakování, což alespoň zpočátku velmi pobaví, ale postupem času začne přituhovat a obtížnost dalších levelů se zvedne několikanásobně. Po první třetině tak dost často tápete na místě a nevíte, co máte dělat, protože dost často je další postup konkrétní úrovní velmi zakamuflován, viz skryté plošiny, které na obrazovce nejsou vůbec vidět a najdete je často jen náhodou. To je asi největší neduh hry, která se tak rázem stává šálkem kávy spíše pro hráče s ocelovou nervovou soustavou.


Jinak se ale BlackThorne hraje opravdu skvěle a hře na kouzlu hodně přidává i všudypřítomná brutalita. Váš hrdina umí střílet nejen klasicky dopředu, ale také velmi efektně dozadu, takže jsem si alespoň zpočátku užíval působivé popravy nepřátel při střelbě vzad.
Grafika a zvuk jsou na dnešní poměry naprosto postačující a i když by mnoho rádoby znalců z řad mladších ročníků, kteří fušují do recenzování her zcela určitě namítlo, že grafika je „šílená“, tak alespoň za sebe mohu s klidným srdcem říci, že takovouhle hloupost můžete klidně hodit za hlavu. Grafická stránka hry obstojí i za dvacet let, protože to, co je na BlackThorne onou hlavní životadárnou esencí je skvělá hratelnost. Co se týče zvuku, tak ten sice dech nevyrazí, ale ani neurazí. Možná by nebyl špatný dabing, i když u takhle starého „oldschoolu“ to lze jen těžko brát jako mínus, protože tehdy byly jiné prostředky, než dnes.
Verdikt:
BlackThorne je i v dnešní době po všech stránkách vyváženým herním zážitkem, díky němuž si připomenete zašlou slávu další skvělé arkády Alcatraz a kterému k téměř dokonalému zpracování chybí snad jen vyváženější hratelnost a tím pádem větší přístupnost širšímu hráčskému publiku.
Celkové hodnocení: 78%
Plusy:
Mínusy:
![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
|
| Průměrná známka : 10 |
| Hodnotilo 1 uživatelů |