HDR technologie, nebo-li High dynamic range již několik let nabírá na popularitě. Nově se možnost fotit HDR fotografie objevuje i v aktuálních mobilních zařízeních jako je iPhone či jiné smartphony. Co se ale pod tímto označením skrývá? Co způsobí, že je na fotografii takový světelný a mnohdy i barevný rozsah? Jak takovou fotografii vyfotit? A v neposlední řadě – jak a v jakém software ji dovést do finální podoby?

HDR fotografie je fotografická technika, která se snaží zobrazit fotografii způsobem co nejbližším realitě. První pokusy jsou zaznamenány už v polovině 19.století, kdy se Gustave Le Gray pokoušel vyfotografovat mořskou hladinu. Narazil ale na zásadní problém. Pokud chtěl mít dobře vyfotografovené moře, tak se obloha (která má daleko vyšší EV) na fotografii projevila jen jako bílý pruh. Přišel tedy s myšlenkou spojení dvou negativů. Jedním, s kratší expoziční dobou, vyfotografoval oblohu a druhým, s delší expoziční dobou, zase hladinu moře. Po spojení obou negativů vznikla výsledná fotografie, která měla vykreslenou jak oblohu, tak i mořskou hladinu.

Lidské oko dokáže zachytit daleko větší expoziční rozsah (dále jen EV – viz. wikipedia) než je tomu u fotografických čipů. EV – expoziční hodnota, je označení pro „absolutní množství světla ve scéně“. V reálu to vypadá tak, že pohled na noční město má hodnotu kolem 1-2 EV, interiéry méně osvětlených budov (například historických) se pohybují kolem 5 EV, denní světlo 10 EV. K nejvyšším hodnotám se dostaneme až u bodových reflektorů či přímého slunce – okolo 15 EV. Hodnota EV zachytitelná lidským okem je kolem 20 EV, kdežto běžné fotoaparáty zvládnou pod 10 EV, profesionální zrcadlovky o něco více. Fotoaparát oněch 10 EV zvládne v jedné fotografii. A proto vznikla myšlenka, která položila základy hrátkám s vysokými dynamickými rozshahy.

Technika využívaná v dnešní době se v moc neliší od té, kterou použil Gustave Le Gray před 150 lety. Spojení několika různě exponovaných fotografií stejné scény nám nejenom vykreslí objekty, které by jinak utonuly ve stínech, tak i ty objekty, které by jinak na fotografii vypadaly jako bílý flek (přepal). Využít tuto techniku nám dnes umožňuje většina nových fotoaparátů a jak jsem zmínil v úvodu – nově i některé mobilní zařízení. Kvalita výstupu takových fotografií se odvíjí od kvality optiky daného zařízení. Nemůžeme čekat, že iPhone, který umí vytvořit tzv. „pseudo HDR“ fotografie, kdy vyfotí jednu fotografii, kterou pomocí software upraví, aby vypadala jako HDR, bude mít stejné výsledky, jako HDR fotografie poskládaná z 5-7 fotografií o vysoké kvalitě focených na profesionální zrcadlovce.
Podívejme se tedy na ukázky některých HDR fotografií . Příště si popíšeme jak takovou fotografii pořídit, jaké scény vybírat a posleze pak i v jakém software takovou fotografii „vyrobíme“.



Zdroj: Wikipedia - HDR, Cambridge in color, blog.flor.cz
![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
|
| Průměrná známka : 0 |
| Hodnotilo 0 uživatelů |