Bezpečnost WiFi sítí aneb surfujte bez rizika
06.03.2010 -
Josef Ďuriš
Přečteno : 2346x
Počet komentářů :
0
IT a technika / Internet
Bezpečnost je u bezdrátových sítí často podceňována, přitom zabezpečení takové sítě není až tak obtížné. Tento článek má za úkol vám přiblížit, jaké možnosti lze použít, aby vaše síť zůstala odolná proti případným parazitům zvenčí.

Na wifi lze již narazit na každém rohu městských aglomerací, také na vsích či samotách lze skenováním tato zařízení objevit. Je tomu tak kvůli prudkému rozmachu internetu. Velkou výhodou bezdrátové sítě je její mobilita. Uvedu příklad z praxe. Když jsme připojovali jednoho pána k internetu, tak jsem se namátkou zmínil, zda by nechtěl také bezdrátový router (přístroj, který spojuje bezdrátově dvě sítě a přenáší mezi nimi data: pozn. redakce). Moc jej to však nezajímalo, zřejmě neměl zájem lítat s notebookem po celém domě. Avšak jakmile jsem se zmínil, že dosah bude pravděpodobně až na dvůr, prakticky ihned se mu rozzářila očka a dychtivě souhlasil s nákupem bezdrátového zařízení. Opravdu tak málo stačí, abyste si tento způsob budování sítí oblíbili. Výrobci spotřebičů jsou si toho velice dobře vědomi a tak montují wifi přijímače do svých produktů.
Tento technologický rozmach má však jednu citelnou slabinu. Protože jde o šíření dat vzduchem, lze je úspěšně odposlechnout a využít na nekalou činnost. Přitom řešení tohoto problému není zase tak složité.
Možná jste slyšeli, že datový přenos se u bezdrátových sítí šifruje. Je to základní obrana proti infiltraci cizích lidí do vaší sítě. Existují dva druhy šifrování WEP a WAP. WEP šifrování lze již lehce prolomit, uvádí se, že zkušený hacker na to potřebuje cca 1 minutu né-li méně. Jistě je to alarmující, ale není nutné hned přecházet na WAP, neboť šifrování je jen součástí obrany. WEP má stále své místo mezi bezpečnostními prvky, neboť spolehlivě odrazuje drobné parazity. Je to jako zámek u dveří, zkušený lapka se přes něj dostane, ale náhodný kolemjdoucí již nikoliv.

Hlavním důvodem, proč se šifrování WAP tak často nepoužívá, je fakt, že toto, ač bezpečnější řešení, citelně ubírá na rychlosti přenosu dat. Například u normy přenosu 802.11b, kde je maximální teoretická rychlost 11Mb/s a ta skutečná po odečtení ztrát cca 8Mb/s, by bylo použití WAP doslovným zabijákem rychlého připojení k internetu.
Naštěstí existují další způsoby ochrany. SSID – neboli název sítě lze skrýt, pokud jej skryjete, můžete si být jisti, že se vám jen tak někdo do sítě nabourávat nebude, protože zjistit jméno sítě spolu s WEP není již tak jednoduché. A pokud jej nebudete prozrazovat na potkání, tak se můžete v klidu zaměřit na plnohodnotné surfování.
Dalším častým způsobem zabezpečení je metoda za pomoci tzv. MAC adres. Jde o znakový kód, jež jednotně určuje síťovou kartu. Tento kód má v sobě každá karta naprosto unikátní. Tak jako nenajdete na světě dva lidi se stejnými otisky prstů, podobně nenajdete více síťových karet se stejnou MAC adresou. Tento fakt přispívá k bezpečnosti, neboť v nastavení routeru lze vymezit, které síťové karty budou mít přístup, ostatní jej mít nebudou.
Moderní wifi routery mají v sobě integrován DHCP server. Jde o zařízení, které automaticky přiděluje IP adresu, výchozí bránu a DNS server (překlad IP na normální znaky, např. Seznam.cz). Když už jej volíte z pohodlí, tak byste na něm měli povolit jen takový rozsah přidělovaných IP adres, aby pokryly zařízení, která plánujete pravidelně připojovat.
Dalšího posílení sítě dosáhnete, když změníte přihlašovací jméno a heslo do routeru z výchozího továrního nastavení. Heslo by mělo být bezpečné, tzn. nejlépe ve tvaru "Amstrong54b" (tedy písmena i čísla). A samozřejmostí je omezení fyzického přístupu k routeru.
Tím jsem zběžně prošel bezpečnost sítí a nyní ještě krátce představím jednotlivé normy ať víte co kupujete, když už se rozhodnete ke koupi wifi zařízení.
- AP (access point) – přístupový bod, jde o označení routeru, ke kterému se připojujete.
- 802.11a – jde o normu přenosu s teoretickou rychlostí 54Mb/s, jako jediná je provozována v pásmu 5GHz. Vyznačuje se velkým dosahem, který je omezen českým telekomunikačním úřadem na 15km.
- 802.11b – zde jde již o pásmo 2,4GHz, již dříve jsem se zmínil, že teoretická rychlost této normy je 11Mb/s, avšak to kompenzuje vyšší silou signálu a dosahem. Pro běžné připojení k internetu do 6 – 8Mb/s je dostačující.
- 802.11g – zde je rychlost vyšší 54Mb/s, avšak síla signálu je o poznání nižší nežli u normy b, to se samozřejmě projevuje také na dosahu. Vysoký datový tok již zajišťuje stabilní připojení k jakémukoliv zařízení. Když použijete šifrování WAP, měli byste počítat pokles rychlosti až k 20 Mb/s.
- 802.11n - jde o poměrně novou normu. Rychlost přenosu je již více než dvojnásobná oproti normě „g“. Opět za to platíte snížením dosahu.
Zařízení dostupná na trhu nejčastěji podporují normy „b/g/n“. Je to logické, neboť se nejvíce hodí na budování menších a domácích sítí. Modely s normou „a“ jsou často dražší, neboť pracují na vyšší frekvenci.
Tím bych uzavřel krátké povídání o wifi sítích, doufám, že vám informace byly k užitku a budete se těšit na některý z mých dalších článků.

 |
         
|
Průměrná známka : 10 |
| Hodnotilo 1 uživatelů |
čtěte také
Red Dwarf - kluci z trpaslíka opět na scéněNejprodávanější hry v ČR a SR v roce 2010Pagani Zonda Roadster - další italský krasavecDemoliční derby míří do ČechBarmanem snadno a rychle - díl III. - Barové skloPro komentování a hodnocení článků je vyžadována registrace.
Registrovat se můžete
zdezatím žádné komentáře, buďte první !