Krabička zápalek – alias umělecká vize líčení ročních období

Sentimentální pohled na záda rudovlasé královny léta mizící ve stínu padajícího listí aneb příprava podzimních víl za sametovou oponou. Jejich vpád na scénu bude nečekaný, zato dechberoucí…

Slunce barvilo listy stromů dožluta, oranžova až temně červena. Dodávalo jim skvostný lesk s nádechem jemného třpytu. Koruny stromů právě oblékly svůj nejhezčí šat, který pečlivě střežily po celý rok v dřevěných almarách. Dlouho očekávaná přehlídka šatů mohla započít. Nastalo nejpestřejší, pro oči člověka nejuspokojivější, období v roce. Ve stínu teplých barev byl zkreslen celý obzor.

Pomyslná továrenská siréna již odhoukala konec pracovní směny. Letošní práce byla opravdu velice úspěšná. Šikovné ruce lip a bezů ušily na svých stopkách přenádherné sukénky; jabloně, hrušně a švestky upekly nadýchané, dužnaté koláčky i obilní kadeřníci načesali své zlatavé kadeře plné zralých zrnových spon. Ani duby či buky letos nelenivěly a vytvořily pro své lesní zvířecí sousedy pravé gurmánské hostiny. Hromady žaludů a bukvic ležely pečlivě nastřádány pod jejich křídly. Všichni odvedli pořádný kus práce, který si zasloužil velkolepou oslavu ve víru barev a tance. K tomu dopomáhal chladný severní vítr, jež v pravidelných rytmech vířil taneční parket. Nejen hudební scéna se teď stala jeho doménou. Letní, příjemně hladivý, teplý vánek ulehl do stínu pod kapradinou a poklidně dřímal. Nastal čas, kdy si i on mohl po dlouhé době opět bezstarostně odpočinout.

Pod pichlavým keřem ležel podivný čtyřhranný předmět. Pro všechny to byla velká záhada.

Našli se zde i ti, kteří bujarými oslavami nijak neoplývali. Patřily k nim například hrdě stojící houbové babičky. Ty ukládaly své již obnošené pletené čepice do podzemních prostor, ze kterých se pomalu stávaly zimní komnaty, ve kterých během dlouhých večerů pletly nové čepice na přes rok. Květiny stáhly svá barevná, vábivě voňavá paraplíčka, jimiž doposud lákaly hmyz. Postupně také uzavřely svá pylová občerstvení, neboť jejich sklady již takřka zely prázdnotou. Hedvábné letní šatstvo bylo nahrazeno šatem strohým, ale hřejivým.

Podzimní idylu narušila nečekaná návštěva, snad z jiného světa. Všichni zanechali svých činností a návštěvníka si se zájmem prohlíželi. Vysoký, rychlý, hlučný... Nikdy se s ničím takovým nesetkali. Tu náhle se cizinec zastavil a na cosi se dlouho zahleděl. V očích se mu odrazil obraz onoho neznámého předmětu. „Co to asi je?“, ozval se vetřelcův vnitřní hlas.

Zvědavost vítězně zapřáhla cizincovu ruku a nasměrovala ji do chřtánu keře. Chtivý šípek si tento poklad bránil svými ostrými trny – nerad se dělil. Jeho boj byl však marný.

Čtyřhranná věc se ocitla v rukou nečekaného hosta. Ten si ji pozorně prohlížel ze všech stran a opatrně ji ohmatával. Poté s ní lehce zaklepal. „Je prázdná?“, zazněl opět onen tichý hlas.

Ozvaly se dva duté nárazy. „Klik“ „Klak“. Všichni s údivem sledovali cizincovo počínání. „Co to v ní hrká?“, linulo se lehce z cizincova nitra. Stačilo jen jedno zatlačení a čtyřhranný předmět se z nenadání roztáhl a poodkryl své útroby, v nichž ležely krátké, drobné tyčky s barevnými hroty. Prsty lehce uchopily jednu z tyček a nechaly na ni dopadat sluneční paprsky. Údivem nikdo ani nedutal. Náhle,snad pomocí čar a kouzel, se konec tyčky proměnil v zářivou tanečnici, která ladně sjížděla po tyčce dolů. Nikdo nic takového nikdy neviděl. Ona krása se v blesku proměnila v ohromnou oranžovou zář. Ve stínu rudé barvy byl zkreslen celý obzor...

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 2 uživatelů

čtěte také