Je pro vás klasika přežitkem? Pusťte si cover (MP3 ukázky)

I v 21. století nemůže nikdo z nás popřít, že klasická, nebo též vážná hudba bude mít svou stálou kulturní hodnotu ještě stovky let po tom, co opustíme své fyzické dimenze a odcestujeme do astrálních světů. Její melodicko-harmonická pestrost totiž překonává na celé čáře všechny, dnes tak oblíbené, moderní žánry – ať už hovoříme o období renesance, baroka či o dalších etapách hudebních dějin. Vždyť řada klasických melodií a motivů je dodnes nejžádanějším materiálem pro výběr hudby k filmům, reklamním spotům, prezentacím významných společností, aj. Poslechnout si ale na „nabouchané“ repro-sestavě např. „Novosvětskou“ zkrátka není „in“. Otázka zní: Lze tedy nějak zpřístupnit klasické melodie a díla i moderním posluchačům?

Nejsem jistě jediný, kdo si takovou otázku položil. Pokládají si ji velice často nejen filharmonici, ředitelé divadel nebo organizátoři rok od roku méně atraktivnějšího festivalu „Pražské jaro", ale také mnozí kolegové z pedagogických oborů. Odpověď v sobě přitom neskrývá zase příliš symboliky - nabídněme modernímu a „in" posluchači dílo světových hudebních géniů tak, jak se s ním vypořádají jeho oblíbené styly a interpreti.

Ať už to zatvrzelí kulturní pořadatelé a obhájci tradičního stylu koncertů artificální hudby (kulturní domy, formální oděvy) jakkoli označují za kulturní barbarství a výsměch estetickým hodnotám „klasiky", dlouhé roky již na hudebním poli vzniká řada celých „crossoverových" žánrů (označení pro žánry, které jsou smíchané - doslova „zkřížené" - z více dílčích žánrů), které mají svůj styl přímo zakotvený v moderních performancích klasických děl. Vedle nich mají zástupy rockových i elektronických projektů ve svých tracklistech také ojedinělé cover verze významných motivů ze skladeb vážné hudby.

Pohovořme o nejvýznamnějších z nich ve čtyřech stěžejních etapách hudebních dějin, chronologicky podle období, z kterého pocházejí jejich originály:

Renesance

Období hudební renesance je obdobím, nejen pro moderní úpravy, velmi nešťastným. Může to znít sebevíc jako alibismus, ale snažit se objevit populární cover verzi renesančního díla G. P. Palestriny, O. di Lassa nebo G. Gabrieliho, bude celkem marnou záležitostí. Složitost renesanční artificiální hudby ve vztahu k antickému návratu a až přehnáné „řádnosti" každého tónu skladby by se tak dala v moderním pojetí vystihnout zhodnocením: „Jednou a dost !"

Baroko

Moderní hudebníci nacházejí v barokním období oblibu především v díle tří hlavních syntetiků - J. S. Bacha, A. Vivaldiho i G. F. Händela. Z cover verzí J. S. Bacha je třeba vyzdvihnout provedení jeho „Badinerie" z „Orchestrální svity" v podání skandinávské dark melodic metalové čtveřice Evil Masquerade, která kombinuje vokální i instrumentální provedení této skladby (viz ukázka).

(Ukázka: Evil Masquerade - Badinerie)

S velice oblíbeným terčem coverů, Vivaldiho „Zimou" ze série smyčcových koncertů „Čtvero ročních dob", si dle mého názoru nejlépe poradila španělská power metalová skupina Dark Moor, která hravě předčila populární verzi skladby v podání Children Of Bodom, hlavně díky detailnosti při zachování většiny tónového materiálu a virtuozity původní skladby.

(Ukázka: Dark Moor - Vivaldi's Winter)

G. F. Händelem, který mnohým hudebním laikům většinou zůstává rafinovaně utajen, zaujme fanoušky elektronické hudby ve své moderní úpravě „Sarabande", chorvatský populární klavírista Maksim Mrvica. Ten sází ve své tvorbě na zachování čistého klavírního zvuku s doprovodem živého orchestru, který je pak definitivně „namixován" s elektronickými prvky.

(Ukázka: Maksim Mrvica - Händel's Sarabande)

Klasicismus

Klasicismus je, ve vztahu k moderním úpravám, obdobím zase o něco bohatším, neboť přinesl do hudby její výrazné přibližení obyčejnému dobovému posluchači a tedy i její zjednodušení v zájmu přehlednosti díla. Terčem futuristických verzí bývají v první řadě skladatelé: L. v. Beethoven a W. A. Mozart. Zde vystupuje opět bravurní španělská power metalová kapela Dark Moor - ve své skladbě „The Moon" zahraje prvky nejen z Beethovenovy „5. symfonie" („Osudové"), jak uslyšíme v ukázce, ale také z jeho „Sonáty měsíčního svitu."

(Ukázka: Dark Moor - The Moon)

Jejich klasická invence ve skladbách z období klasicismu je až nevídaná - parádně se taktéž poprali s Mozartovým „Dies Irae", které je součástí skladatelova posledního díla „Requiem". Dark Moor se neomezují jen na motivický materiál originálu, ale přidávají i mnoho svých vlastních pasáží, které jen dotvářejí dramatickou atmosféru přicházející smrti, v jejíž horečkách údajně mistr své Requiem psal. Přiznám se, že s „darkmoorovského" Dies Irae mi nejednou přejel mráz po zádech.

(Ukázka: Dark Moor - Dies Irae (Amadeus))

Milovníkům taneční hudby určitě nebude neznámá skladba „The Anthem 2003" trance projektu Rank 1, která pracuje s materiálem „Lacrimosy", další z částí Mozartova Requiem.

(Ukázka: Rank 1 - The Anthem 2003)

Romantismus

Chvátáme do období, které poskytlo skladatelům ještě větší harmonicko-melodickou volnost, tak jako prostor pro fantazii nebo vyjádření citu. V romantických moderních úpravách rozpoznáme asi nejčastěji motivy z tvorby N. Paganiniho, G. Rossiniho, F. Mendelssohna(-Bartholdy), F. Chopina, R. Wagnera, G. Verdiho, E. Griega, N. A. Rimského-Korsakova, G. Bizeta, P. I. Čajkovského a hojně také českého romantického skladatele, Antonína Dvořáka. Z tohoto nepřeberného množství autorů bych rád vybral několik nejpovedenějších úprav.

Paganiniho virtuozního „Caprice č. 24" se famózně zhostil classical a progressive metalový muzikant, ukrajinský klavírista a klávesista Vitalij Kuprij se svou doprovodnou skupinou. A s tempem skladby rozhodně netroškařil.

(Ukázka: Vitalij Kuprij - Opus 1 (Theme By Paganini))

Velice zajímavým coverem je předělávka motivů z „Lazebníka sevillského", jejímž autorem byl, původem boloňský, operní skladatel G. Rossini. Skladba melodic power metalové skupiny Arachnes nepatří zrovna k dokonalým cover verzím, některé nedostatky v přechodech ale zastiňují kvalitní inviduální výkony všech instrumentalistů.

(Ukázka: Arachnes - The Barber Of Seville (Rossini))

Nizozemská symphonic metalová skupina Epica si vzala na mušku zase první část monumentální skladby „Requiem" Giuseppe Verdiho a mě konkrétně příjemně překvapilo, že i když kapela směřuje již několik let někam ke gothic metalovému projevu, má cit i pro romantickou duchovní tvorbu. Klobouk v tomto případě smekám hlavně před bubeníkem Epicy, Ariën van Weesenbeekem, jehož vyhrávky v přechodech skladby mají, i při tak rychlém tempu, stále svůj řád.

(Ukázka: Epica - Dies Irae (Verdi))

Jednou z nejlepších romantických úprav na poli elektronické hudby je bezesporu „Klavírní koncert a-moll" norského skladatele E. Griega. Jejím autorem je Maksim Mrvica, chorvatský klavírista, o kterém jsme mluvili u příležitosti Händelovy „Sarabande". Maksim kombinuje velmi dobře klasický klavír s elektronickými syntetickými hlavními zvuky (tzv. „leady"), opět nechybí ani orchestr.

(Ukázka: Maksim Mrvica - Grieg's Piano Concerto In A Minor)

Maksim také drží pomyslný primát v pojetí oblíbené skladby Rimského-Korsakova, s názvem „Let čmeláka" nebo Chopinovi „Revoluční etudy". Mladý klavírista a aranžér je důkazem toho, že se nechá tvořit stále na stejném principu a přitom pořád stejně kvalitně a neotřepaně - opět: elektronické synthy a bicí, doprovod orchestru a klavír, co víc si přát.

(Ukázka: Maksim Mrvica - Flight Of The Bumblebee)

V zahraničí nejznámějšímu českému hudebnímu skladateli, Antonínu Dvořákovi, bylo dopřáno také několik cover verzí. Se svou troškou do mlýna v pravou chvíli opět vyrukovali melodic (spíše „pseudogothic") metalisté z Epicy, kteří přidali trochu „drive" první větě „Novosvětské symfonie".

(Ukázka: Epica - Adagio (Dvorak))

O její poslední větu se zase postarala švédská symphonic metalová kapela Therion. Byť jsou tito Švédi hodně netradičními modernizátory klasických skladeb, jejich verzi čtvrté věty Dvořákovy „9. symfonie" považuji za vůbec nejlepší metalovou úpravu klasické skladby vůbec. Nepřidávají do ní sice kdoví jakou vlastní invenci, ale vědí přesně, který motiv kdy zvýraznit, a atmosféra celé nahrávky se tak hodně přibližuje svému originálu.

(Ukázka: Therion - Excerpt from Symphony no. 9 (Dvorak))

O moderních verzích klasických děl by se dalo povídat hodiny a hodiny, a pojmout třeba jen malou část veškeré cover tvorby v těchto pár minutách je prakticky nemožné. Přesto doufám, že jsem vám nastínil nenásilnou formou základní mezníky a autory klasických děl s jejich reprezentanty ve sférách dnešní moderní hudby; a mimo jiné vám dal několik poslechových tipů pro chladné zimní večery. Při pohledu ven je to celkem aktuální, nemyslíte ?

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také