Bodypainting - malování přímo na tělo

Za dlouhých zimních večerů, když zrovna nedávají Ordinaci v růžové zahradě, naše maminky z nudy malují na sklo a tatínkové v ateliérech po nahých tělech modelek.

Bodypainting je v doslovném překladu malování na tělo, v ještě doslovnějším malování na nahé tělo, protože tuto aktivitu nejčastěji provozují muži. Internet by vám na toto téma vyplivnul mnoho informací typu: bodypainting dokonale osvěží vaší firemní party či zvýší prodejnost nové luxusní značky automobilu, nicméně popsat to není v mých silách. Proto bych si vás v této reportáži dovolila zavést do amatérského ateliéru Mirka a Jindry, kteří prostřednictvím inzerátů v anoncích shání modelky a rozvíjí na nich své kreativní vlohy.

Inzerát zněl doslova takto: "Sháníme atraktivní slečny pro bodypainting, 250-300 Kč/hod." Sice jsem silně váhala, jestli budu splňovat jejich kritéria atraktivity, nicméně po krátkém telefonním rozhovoru mi došlo, že berou všechno, co je. Domluvila jsem si tedy, jak se říká, rande naslepo.

V úterý v šest večer prozvonit z tramvajové zastávky Karlovo náměstí a "Já si pro Vás přijdu." No tak tedy fajn. Nejpozoruhodnější bylo, že jsem z toho ani neměla strach - nevěděla jsem o těch lidech vůbec nic a riskovala jsem, že místo pár hodin lechtání štětcem po těle skončím někde rozřezaná v pytli v místní popelnici. Ale co už, na poslední chvíli jsem volala kamarádce, že jsem někde v ateliéru na Karláku a pokud se jí neozvu do 5 hodin, ať zavolá policii... Jak úsměvné...

Zanedlouho po mém prozvonění se vedle mne objevil malý mužík středního věku,  který se mne otázal, zda jsem další z jeho adeptek na malování na tělo. A zároveň se mi omluvil za časovou prodlevu - zdržela jej nějaká vnadná blondýna. No, konfrontace bude grandiózní, pomyslela jsem si v tu chvíli skromně.

Potřásl mi pravicí a odvedl někam do dvora, chodbou nechodbou, až jsem se ocitla v malém, skromně zařízeném bytě. Byl zařízen malou kuchyňkou, odkud mi byla přinesena vodka s džusem, jíž jsem musela věřit, že neobsahuje příměs drog, koupelnou a místnůstkou s pohovkou a počítačem. Uvnitř na mne čekal druhý umělec.

"Tak to bude průser, Vám ještě nemohlo být 18," zezelenal, jakmile mne spatřil ve dveřích. Ujistila jsem ho, že nějaký ten pátek už je a místo slibů jsem vytáhla důkazní materiál ve formě občanského průkazu.

"Takže slečno," započalo to a v následujících několika málo minutách mi bylo dolito a vysvětleno na názorné fotodokumentaci, co se se mnou bude dít. No, dobrá, chvilku jsem potlačovala morální zábrany, avšak touha po dobrodružství byla silnější...

Oba mě samozřejmě ujistili, že nejsou úchylové, ale jen podnikatelé, co mají spoustu volného času a tráví ho tímto způsobem. Konverzace s nimi byla poměrně příjemná, když jsem si nepřipouštěla, že mi mezi tím každý z jedné strany kreslí magické ornamenty na hrudník. Ten po pravici se rozplýval nad "krásnými" poupátky, což dle mého úsudku jsou v pánském argotu ženská prsa mužské velikosti.

Celkově nic dramatického, jen stáří fascinované mládím a kůži stahující barva. Výtvor byl docela ucházející, chlapci byli šikovní, to ne že ne. Finálně jsem jim dovolila si celý opus magnum vyfotit. Ujišťovali mě, že to mají čistě pro vlastní účely a že klidně sepíšou smlouvu, nad čímž jsem mávla rukou. Na internetu je podobných věcí tolik, že už to snad ani nikoho nemůže zajímat. A co s nimi budou nebo spíše nad nimi budou dělat, to mě také nemusí trápit... Co oči nevidí, srdce nebolí.

Jeden z nich na mě neustále fascinovaně zíral, až to bylo zpola humorné a zpola trapné a druhý zajišťoval kvalitní fotodokumentaci. Neustále se mu vzrušením lámal hlas a přecházel do vyšších oktáv. Snažila jsem se nesmát. Na závěr mě oba objali, aby ze mne nasáli tu mladistvou energii a já jsem po hodině a půl odcházela s pětistovkou v peněžence na tramvaj. Cestou jsem se sama sebe ptala, kdeže je ta hranice mezi promiskuitou a uměním?

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také