Within Temptation - The Unforgiving (recenze + MP3 ukázky)

Tři roky čekali fanoušci kontroverzní hudební skupiny Within Temptation, balancující údajně na hranici symphonic a gothic metalu, na novou desku. Mezi metalovými fanoušky se ohledně populárních Nizozemců vedou časté polemiky nad jejich stylovou orientací. Ortodoxní část jimi opovrhuje jako zástupci jakéhosi pop metalu, druhá část, ovlivněná do jisté míry mainstreamovou hudbou, sleduje jejich popularizující vývoj se zájmem. Dnes se společně podíváme na to, jaký ohlas si vyslouží jejich aktuální počin „The Unforgiving“. 

Holandské uskupení se zformovalo roku 1996. Hlavním stavebním kamenem byla, jak už to u gothic metalových skupin bývá, charismatická zpěvačka Sharon den Adel, která se spojila s Robertem Westerholtem, někdejším kytaristou The Circle. Dnešní sestavu pak tvoří kromě dvou původních pilířů také basák Jeroen Van Veen, klávesista Martijn Spierenburg, druhý kytarista Ruud Adrianus Jolie a Mike Coolen, hrající na bicí. Dominantním prvkem v tvorbě Within Temptation jsou právě vokály Sharon den Adel, s popovější, čistou barvou; na rozdíl od operního pojetí gothic metalu např. v osobě Tarjy Turunen (dřívější zpěvačky Nightwish). Tento vokál je obyčejně dokreslen symfonickým backgroundem, harmonicky doplňujícím vokální linku. Přesto, že v uskupení vystupují dvě kytary, jejich doprovod však bývá občas odsouván na vedlejší kolej, což se speciálně v případě W.T. s každým novým albem radikalizuje. Konceptem každé desky bývá také vyvážený poměr našlápnutějších skladeb s gothic metalovými „cajdáky“, kterých bývá u Within Temptation zpravidla také více než u jiných zástupců žánru.

Celá nová deska má svůj základ v niterních prožitcích zbouřivší se dhampírky Rayne, postavy z komiksových příběhů, jejichž autorem je Steven O’Connell (BloodRayne, Dark 48). Pojďme se ale podívat, jak se je podařilo holandskému uskupení ztvárnit po hudební stránce. Po puštění desky nás zaujme introdukce nazvaná „Why not me“, byť je jednoduchým spojením harmonického motivu s temnější mysteriózní předmluvou, která tematicky zachycuje příběhový základ („Někdo může nazvat prokletím... život, jako je ten můj. Někdo zase požehnáním...“)

Od této chvíle však začíná tuhý poslechový boj - a to s nemastnou, neslanou první části alba. Sic nahrávky nepůsobí celkově vůbec špatně, na stálici v symphonic metalové hudbě příliš zápolí s nedostatečným tematickým rozvojem skladby. V mnohých případech na nás tak dýchne skvělý tajemný symfonický nebo kytarový úvod, také slibné uvození refrénu za pomocí všech tří hlavních složek (symfonické, vokální i kytarové linky). Kdo by však čekal nějaké dravé, chytlavé a v první řadě - originální - vyvrcholení, dopadne na něj nárazově pouze neprostupná průměrná šeď. Na to doplácí hned několik jinak slibných nahrávek, např. zdánlivě velice energická skladba „In The Middle Of The Night“, která v polovině první fráze refrénu prakticky zůstavá na totožné melodii a lidově se dá říci, že „skutek tak trochu utek“.

Ani v tradičním spektru pomalejších skladeb nečekejme dechberoucí vokální linky, vhánějící nám do očí slzy ani smývající gothic metalový make-up z tváří skalních fanynek tohoto žánru. A to i přesto, že skladba „Lost“ má od svého úvodu zase velký potenciál, hlavně díky harmonicky skvěle povedenému dvojhlasu, který uvozuje refrén. Refrén samotný má však melodickou i harmonickou strukturu, kterou jsme v průběhu celého alba slyšeli již několikrát a tak trochu utlumuje silná očekávání, pro mnohé i zoufalé naděje, že se konečně začne něco dít. Korunu tomu ve finále nasadí akustické kytarové sólo v závěru skladby, které vede zcela totožnou melodii, jakou má hlavní vokál (opakování je matka moudrosti :). Odvrátit neodvratné se ještě pokouší progresivnější sólo elektrické kytary, jakých je na desce tentokrát vícero. 

Koukněme se ale i na některá pozitiva. S čistým svědomím i sluchem mohu říct, že album začíná v podstatě šestou skladbou „Iron“, z které konečně číší symphonic, jak má být. Je to v podstatě jedna z mála skladeb na desce, která splňuje zmiňovaný koncept originality „Intro – uvození tématu – vyvrcholení skladby“, jehož všechny části jsou něčím kontrastní. Tento pohled je, přiznávám, u moderní hudby trochu atypický, ale přeci jen se bavíme o symphonic metalu, majícím své jádro v klasické hudbě. Refrén skladby „You can´t live without the fire, it´s the heat that make you strong“ je již prakticky učebnicovým příkladem rozvoje hudební myšlenky, hodným největších symphonic metalových kapel. Stejně tak tomu je u skladby „Sinéad“, která se z pomalého úvodu rozpoutá svým nápaditým rozvojem ve velice originální a kontrastní dílo.

Přesto, že se prakticky všude dočteme, jak je album přehlídkou Sharoniných temnějších vokálu a jak to mění koncept celé tvorby, tento případ jsem na albu objevil asi třikrát – a to budu nejspíš maximalistou. Naopak, čirá barva hlasu, kterou půvabná zpěvačka disponuje, performuje prakticky stále tytéž postupy a ty takzvané syrovější či temné linky, které jsme slýchali v dřívějších letech u skladeb jako „Stand My Ground“, hledáme dnes při poslechu jen stěží a celému projevu holandské skupiny to rozhodně uškodilo.

Co nám tedy ve zkratce nové album holandské skupiny Within Temptation nabídne ? Příležitostná barvitá sóla elektrické kytary, výbornou barvu hlasu hlavní zpěvačky se svým ne tak docela využitým potenciálem a zvukovou kvalitu. Ruku v ruce se systematicky sestavenými texty, utvářejícími určitý příběh (jak už to u symphonic metalových kapel bývá - jmenujme např. Rhapsody Of Fire a jejich ságy); a několika málo jedinečnými melodicko-harmonických nápady, můžeme nazvat „The Unforgiving“ symphonic/gothic metalovým počinem, který na druhý či třetí poslech vyzní celkem obstojně. A věřím, že skalní fanoušci Within Temptation už jistě obohatili své sbírky o originální edici tohoto alba včetně doprovodného komiksu. Na druhou stranu - náročnějším posluchačům obou žánrů zkazí rozhodně celkový dojem podobnost témat, přes slibný úvod často neoriginální rozvoje mnohých skladeb nebo přílišné nadsazování vokálů nad ostatní složky projevu - nejvíce to jako obvykle odnáší doprovodná kytara. 

Sečteno a podtrženo, pokud chtějí Within Temptation zaujmout ortodoxní posluchače symphonic metalu jako celku a nikoliv jen ty nejvíc mainstreamové příznivce z mainstreamových, kteří zažívají duchovní (a možná i tělesné) blaho z vokálních linek Sharon den Adel, ať už zpívá i stále totéž; měli by ze sebe pro příště dostat rozhodně větší špetku invence a chytit se především těch pozitivních míst ve své tvorbě, kterými jsou právě např. Sharoniny syrovější vokály z dob minulých (na aktuální desce můžeme takový náznak slyšet ve skladbě „Murder“). V čase, kdy se s novými symphonic a gothic metalovými skupinami roztrhl pytel, by jinak mohlo dojít k rychlému pádu. To však rozhodně není apelem pouze pro Within Temptation – své o tom jistě budou vědet i takoví syntetikové jako španělští Dark Moor nebo již zmínění Italové, Rhapsody Of Fire.

Datum vydání: 25. 3. 2011

Stopáž: 53:42

Tracklist: 1. Why Not Me, 2. Shot in the Dark, 3. In the Middle of the Night, 4. Faster, 5. Fire and Ice, 6. Iron, 7. Where Is the Edge, 8. Sinéad, 9. Lost, 10. Murder, 11. A Demon's Fate, 12. Stairway to the Skies. 

Hodnocení Info-koktejlu: 65% 

MP3 Galerie (ukázky):

03 - In the Middle of the Night

06 - Iron

09 - Lost

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také