Kniha versus film - trojice kultovních klasik

Spalovač mrtvol, Stepfordské paničky a Rosemary má děťátko. Těmto třem filmům byla předlohou knižní verze. Jak moc se od sebe liší kniha a film? Srovnání a doslova hororové zajímavosti na vás čekají v následujícím článku.

Když se s úderem osmé hodiny svalíme do pohovky, abychom sledovali některý z amerických trháků, občas si říkáme, kam na ty náměty chodí. Když si autoři vypůjčí příběh z knihy, je pak velmi zajímavé srovnat si obě verze.

U filmů s prvky science-fiction je realizace snadná. Diváci milují roboty, mimozemšťany a příšery všeho druhu a takovým úspěšným příkladem může být například Válka světů. Kniha vydaná v roce 1898 anglickým spisovatelem H. G. Wellsem, se stala oblíbenou po celém světě. Navíc po rozhlasové dramatizaci Orsona Wellese, kdy mnozí posluchači považovali příběh za reálný, si dílo získalo publicitu. Filmové zpracování na sebe nenechalo dlouho čekat, v roce 1953 se diváci dočkali prvního filmu a v roce 2005 jsme v kinech mohli shlédnout novější verzi s Tomem Cruisem. Jenže co takové psychologické horory a thrillery? Někdo může namítat, že ve filmu Rosemary má děťátko se děj soustředí na téma satanismu a Stepfordské paničky jsou ve skutečnosti roboti, jenže spíš než o roboty a satana jde o ponurou atmosféru a psychologické vykreslení postav. Podívejme se tedy na dva známé psychologické horory a jeden thriller.

Spalovač mrtvol

Kniha: Spalovač mrtvol (1967), autorem je Ladislav Fuks

Film: Spalovač mrtvol (1968), režisérem Juraj Herz

Jeden z nejpovedenějších českých filmů vznikl na základě krátké novely Ladislava Fukse. Krátce po svém uvedení byl sice z televizního vysílání stažen (promítán byl znovu až roku 1990), ale zajímavostí rozhodně zůstává fakt, že tento snímek byl navržen na Oskara. Do užšího výběru se nicméně nedostal. Knižní verze je ve filmovém zpracování respektována, i když se liší v několika drobnostech. Například v knize není zmíněna návštěva pochybných salónů. Příběh pracovníka krematoria pana Kopfrkingla nás zavádí do období těsně před 2. světovou válkou, kdy si díky svému příteli si začíná pomalu uvědomovat své němectví. Divák (i čtenář) pak sleduje psychologický přerod osobnosti v psychopata, který zavraždí téměř celou svojí rodinu.  Chladné a odměřené a jakoby nezůčastněné chování hlavní postavy a opakování celých souvětí, dialogů i situací dává tušit chmurný konec. Dokonalá kamera i výkon Rudolfa Hrušínského jsou nejspíše tím hlavním, co film tolik proslavilo.  Na konci filmu odjíždí Kopfrkingl, v té době už člen NSDAP, vyvíjet nový druh spalných žárovišť pro nacisty, naopak v knize, která je zakončena s větším optimismem, se po válce hlavní hrdina dostává do blázince. Působivé dílo prokládá rovněž Kopfrkinglova představa, že je dalším dalajlámou. Podle mého osobního názoru je Spalovač mrtvol jedním z nejzajímavějších počinů české literatury i filmové tvorby.

Stepfordské paničky

Kniha: Stepfordské paničky (1972), autorem je Ira Levin

Film: Stepfordské paničky (1975), Stepfordské paničky (2004)

Děj poměrně známého díla není třeba detailně popisovat. Manželský pár se stěhuje do maloměsta, kde se však dějí podivné věci. Ženy místních mužů jsou neobvykle pečlivé hospodyně bez vlastního názoru. Každá nová příchozí po několika týdnech „změní  svůj emancipovaný postoj" a přidá se k ostatním dokonalým manželkám. Stejně tak Joanna, hlavní hrdinka. Ač se sebevíc snaží uniknout krutému osudu, je i ona nahrazena robotem. Poměrně tragický závěr knihy koresponduje s filmovou verzí z roku 1975. Nicméně novější verze ukázala, že se Stepfordské paničky dají zpracovat i jinak. Nicole Kidman  ve Stepfordu  nenachází smrt, ale šťastný konec. Kromě závěru, kde je mimochodem hlavním zločincem žena, je pozměněno i několik jiných drobných skutečností- např. povolání Joanny. Psychologický prvek úplně vymizel a byl nahrazen komediálními scénami. I když jsou obě verze příběhu naprosto rozdílné, nemohu říct, že by jedna byla vyloženě špatná a druhá dobrá. Divák se musí rozhodnout sám, jestli dává přednost komedii, nebo věrnému zpracování.

Rosemary má dětátko

Kniha: Rosemary má děťátko (1967), autorem je Ira Levin

Film: Rosemary má děťátko (1968), režisérem Roman Polanski

Kniha je příběhem amerického novomanželského páru, který touží po dítěti. Hospodyňka Rosemary v novém domě pozná několik sousedů, z nichž právě Castevetovi jsou tím párem otravných staříků, co nosí koláčky na uvítanou a dennodenně se chodí ptát, jak že se to Rosemary vlastně vede. Následné těhotenství hlavní hrdinky provází několik nepříjemností. Čtenář neví, zda-li je vše způsobeno Rosemaryinými halucinacemi, nebo v tom mají prsty podivní sousedé. Teprve ke konci knihy je otevřeně řečeno, že malé Rosemaryino děťátko je ve skutečnosti potomek satanův (bystrý divák však tuší už od začátku, že něco není v pořádku. Dítě přijde na svět 6.6 1966 a jeho matka nosí na krku kořen z tanasu - přesmyčka satan.). Tolik ve stručnosti k ději knihy. Film z roku 1968 vznikl krátce po vydání knihy a poměrně věrně kopíruje knižní předlohu. Režisér dokázal vystihnout napínavou atmosféru příběhu a s lehkostí ji přenesl na filmové plátno. Nenápadný snímek vzbudil ve filmových kriticích velký obdiv a svému režisérovi přinesl slávu. Druhý díl, spisovatelem věnovaný hlavní představitelce Mie Farrow, se však filmové podoby nedočkal.

Spalovač mrtvol ani Rosemary má děťátko nepatří mezi „moderní horory", nenajdete tam potoky krve, ani polonahé hrdinky. Tím samozřejmě nechci hanit hororový žánr, najdou se i kvalitní filmy pocházející se zahraniční produkce, jenže pokaždé když v televizním programu vidím Stepfordské paničky v hlavní roli s N. Kidman, říkám si, že filmová adaptace se někdy opravdu vzdaluje od původní knihy. Psychologický horor zkrátka v dnešní době neletí, a tak tvůrci musejí přidávat komediální prvky nebo už zmíněné potoky krve. A když přidají zkázu světa, zánik lidstva, nebo něco podobného, je úspěch filmu stoprocentně zaručen, nemyslíte?!

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také