Dvacáté století? Europeana!

Docela nedávno jsem si pro sebe objevila knížku Patrika Ouředníka s názvem Europeana a podtitulem Stručné dějiny dvacátého věku. Mimochodem je to kniha roku 2001. Právem.

Patrik Ouředník, mimo jiné autor „slovníku nekonvenční češtiny" Šmírbuchu jazyka českého, se tentokrát pustil do rekapitulace 20. století. Učinil tak symbolicky na počátku století nového. V útlounké knížečce si čtenář najde všechno, co bylo pro minulé století určující - ať už v dobrém, či špatném.

Autor se svého „úkolu" zhostil netradičně. Pohybuje se na pomezí beletrie a esejistiky - takže od něj nemůžeme čekat aní „báchorky naší babičky", ale ani suchá fakta. V jednolitém textu vedle sebe staví údálosti naprosto rozdílných povah, druhou světovou válku a vynález antikoncepce, vize konce světa a obavy z výpadku elektronických systémů (obojí mělo podle mnohých nastat v prvních chvílích roku 2000)...

Několikrát se Patrik Ouředík ve svém textu vrací ke světovým válkám a k oběma nejvýznamnějším totalitním systémům minulého století - komunismu a nacismu. Ani zde se vedle sebe nebojí postavit úsměvné s tragickým: „A Němci vynalezli plyn a Angličané tanky a vědci vynalezli izotopy a obecnou teorii relativity, podle které nic nebylo metafyzické, ale relativní. A když senegalští střelci viděli poprvé letadlo, mysleli, že je to ochočený pták, a jeden senegalský voják vyřezával z mrtvých koní kusy masa a házel je co nejdál od sebe, aby letadla odlákal. A vojáci nosili zelené a maskovací uniformy, protože nechtěli, aby je nepřítel viděl, což bylo v té době moderní, protože v předchozích válkách nosili vojáci hodně barevné uniformy, aby byli zdaleka vidět." (s. 9).

Autor je však dalek toho, aby cokoliv hodnotil. Fakta řadí vedle sebe, jako by navlékal korálky na provázek - červená, červená, bílá, modrá, červená. Dokonce ani nevysvětluje, dokonale se vzdává interpretací. Zdá se, že „pouze" opakuje zažité stereotypy, neustále omílané věty, jak je můžeme číst v novinách a časopisech nebo slyšet z rádia a pozorovat v televizi. Avšak právě tím, jak je řadí k sobě, vynikají paradoxy a nesmysly, v jejichž zajetí žijeme.

„Ženy začaly volit v roce 1906 ve Finsku a v roce 1913 v Norsku a v roce 1915 v Dánsku atd. a postupem času chtěly také studovat a skládat maturitu a dělat politiku a vědu a bojovat v armádách za spravedlivý mír. Většina mužů s požadavky žen tak úplně nesouhlasila a domnívala se, že ženy mají smysl hlavně pro rodinný život a drobné práce v domácnosti a muži že zase mají vyvinutější smysl pro organizaci společnosti a abstraktní myšlení a život v kolektivu a družnou zábavu." (s. 14, 15)

„A podle různých výzkumů se hodně lidí domnívalo, že největší událostí století byl vynález antikoncepce, protože ženy tak mohly souložit, kdy se jim zachtělo, a nemusely se bát, že otěhotní, a to jim umožnilo dosáhnout sexuální nezávislosti, a tak i ekonomické nezávislosti, protože se mohly lépe ucházet o různá důležitá zaměstnání a už neomdlévaly, když uviděly myš, protože přestaly podléhat maskulinním stereotypům o ženách." (s. 15)

Záměrně se nebudu pouštět do nějakého literárněvědného bádání nad Europeanou, konstatuji jen to, že je to zajímavý experimentem. Neotřelá variace na otřelé téma...

Průměrná známka : 8.5

Hodnotilo 2 uživatelů

čtěte také