Leonard Cohen - distingovaný gentleman s duší lyrika

Když se řekne jméno Leonard Cohen, všichni si zajisté představíme pohublého mužíka v klobouku, kterak v pokleku děkuje vstávajícím davům, které uchvátil svým písničkařením. So long Marienne, Dance me to the end of the love, Demokracy nebo Waitting for the miracle. To jsou Leonardovy nejznámější písně, které za skromného doprovodu vokalistek mistrně zpívá svým charismatickým basem...

---

Nicméně málokdo ví, že pan Cohen je nejenom světovou obdobou našeho Jarka Nohavici, ale že jeho umění sahá mnohem dále a hlouběji. Od mládí koketoval s hudbou, nicméně jeho velkým snem bylo stát se spisovatelem, což se mu podařilo.

V šedesátých letech publikoval dva romány "Nádherní poražení" a "Oblíbená hra". První zmíněný je považován za jeden z nejlepších románů své doby a jak už to tak bývá, potýkal se na své cestě ke slávě s ostrým lamentováním ze strany kritiků, kteří jej odsuzovali pro otevřený sexuální obsah.

Neméně známé jsou však Cohenovy básnické sbírky: "Kořenka země", "Porovnejme si své mytologie" a "Květiny pro Hitlera", které vznikly v období, kdy se Cohen přestěhoval na řecký ostrov Hydra. A právě z těchto sbírek vám přináším ukázku toho nejlepšího, co básnický brk Leonarda Cohena stvořil…….

 

 

 

Městský Kristus

 

Vrátil se z nespočetných válek,

slepý a beznadějně zchromlý.

Teď trpně snáší jekot tramvají

a v podnájmu na Peel Street odpočítává věky.

 

Drží si ho tu jako žida u dvora,

poradce přes vichřice a zhouby morových ran.

A nikdy nekráčí po moři s ostatními

a nepřidá se k jejich smutným pouličním hrám.

 

 

 

Dopis

 

Jak jsi vyvraždila svou rodinu

mne vůbec neleká

když tvá ústa putují po mém těle.

 

A přitom znám tvé sny

o městech v rozvalinách a pádících koních

o slunci jež s příliš přibližuje

o nikdy nekončící noci

 

ale vůbec mne to neleká,

když ležím vedle tvého těla.

 

Vím, že venku zuří válka

že ty vydáváš rozkazy

že někdo rdousí děti a stíná vojevůdce

 

ale krev mne vůbec neleká

když neposkvrní tvé tělo.

 

Chuť krve na tvém jazyku

Mne neděsí

Když ti nořím ruce do vlasů

 

Nemysli si že nevím

Co se stane

Až budou vojáci pobiti

A běhny vyhlazeny mečem

 

A tohle píšu jen abych tě oloupil

 

Až jednoho dne moje hlava

Bude viset a krvácet s ostatními vojevůdci

Na bráně tvého domu

 

Pochopíš že jsem to všechno předvídal

a vůbec mne to nelekalo.

 

Říkám si, kolik asi lidí v tomhle městě

 

 Říkám si, kolik asi lidí v tomhle městě

 bydlí v podobně zařízených bytech.

 Když se pozdě v noci dívám na protější domy,

 přísahal bych, že vidím v každém okně tvář,

 která se dívá do mé tváře,

 a když se obrátím,

 říkám si, kolik se jich zase vrací k psacímu stolu

 a skládá tuto báseň.

 

 

 

Nemusíš mě milovat

 

Nemusíš mě milovat

jen proto

že jsi součtem žen

které jsem kdy chtěl.

Narodil jsem se abych ti byl v patách

noc co noc

i když jsem jen

množinou mužů kteří tě milují.

 

Potkávám tě u stolu

držím tvou zaťatou ruku

ve velebném taxíku.

Probouzím se sám

s rukou na tvé nepřítomnosti

v hotelu Odříkání.

 

Všechny tyto písně jsem napsal pro tebe

Zapálil jsem červenou a černou svíci

ve tvaru muže a ženy

Spojil jsem kouř

dvou pyramid santalového dřeva

Modlil jsem se za tebe

Modlil jsem se abys mne milovala

Modlil jsem se abys mne nemilovala

 

 

Ten kdo jí maso

Ten kdo jí maso

se potřebuje do něčeho zakousnout

Ten kdo nejí maso

se potřebuje zakousnout do něčeho jiného

Pokud vás tato myšlenka zaujala byť jen na okamžik

jste ztraceni.

 

 

Už se mi nejlíp nedaří

 

Už se mi nejlíp nedaří

v řemesle verše

Lépe si vedu v šatně se Sárou

Ale dokonce ani v téhle náhradní říši

už se mi nejlíp nedaří

Postrádám milost

své vlastní pozornosti

Kdo mohl předvídat

že srdce stárne

tím jak se jiných srdcí dotýká

 

 

 

Vítej doma

 Vítej doma

 ujmi se svého království

 ty dívky na tebe zapomněly

 Marianne zůstane

 krásným a tajuplným jménem

 kdykoli je uvidíš napsané

 Nuže vejdi všechny ty podivné  krajiny

 jichž jsi se zřekl

 jsou stále jenom tvé

 nemohl jsi je směnit

 za úřad kněze či za zlato nebo revoluci

 Pojď se projít po osmé avenue

 řekni někomu o cigaretu

 

 

Nikdo se nedívá

 

Úžasná noc

úžasná žena

vzali se v zimě

rozešli se na jaře

zahodila svůj svatební prsten

do Jezera rozhodnutí

šla dál

šel dál

potkali se znovu

na jihu Francie

žila sama

ale ve velké kráse

zjevil se jí

jako žabák

vyhnala ho z 18. století

myslí na ni stále

ale v zimě

mu přeskočí

chodí sem a tam po pokoji

prozpěvuje si Hanka Williamse

policajti mu lepí pokuty na auto

odklízeči sněhu

zavalí auto sněhem

 nakonec ho odtáhnou

na obrovské bílé pole

zmrzlých psů

 

 

 

Poslední šetření

 

Je mi bezmála 90

Každý z těch co znám už umřel

s výjimkou Leonarda

Ještě stále ho můžete spatřit

jak se šourá se svou láskou

 

 

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také

Jak se žije v Irsku?
Nejlepší hra všech dob - 9. nominační kolo
Historie olympijských her
Jaké jsou příčiny vniku aftů?
Film Sokolov - pravidelný filmový festival

Pro komentování a hodnocení článků je vyžadována registrace.
Registrovat se můžete zde

zatím žádné komentáře, buďte první !