Velká většina z nás již jistě navštívila nějakou tu českou diskotéku. Ale jak žijí mladí za našimi hranicemi? Baví se stejně jako my? Poslouchají stejnou hudbu a tráví svůj čas v klubech? Zavítala jsem na jednu nejmenovanou diskotéku v německém Würzburgu, abych si tyto otázky zodpověděla.

Je středa uprostřed července a s kamarádkami vyrážíme do nočního víru bavorského města Würzburg. Přestože se v Německu školní rok teprve blíží ke svému konci, před rozlehlou budovou diskotéky se tvoří dlouhá řada jejích návštěvníků. Jsem z toho trochu v rozpacích. Málokdy se mi u nás stane, že bych čekala v takové frontě před vstupem na zábavu. Ale chci-li se podívat dovnitř, budu ji muset přetrpět.
U vchodu stojí dva div ne ozbrojení vyhazovači a s přísným podezíravým pohledem kontrolují občanské průkazy. Kdo je nezletilý, má dnes večerku o půlnoci. Své průkazy mladiství musejí odevzdat u těchto mužů a s razítkem vcházejí do dveří místní diskotéky. My zletilí své doklady pouze ukážeme a razítko, odlišné od toho pro nezletilé, obdržíme až u kasy. "Immer da", objevuje se na našich zápěstích a zároveň se tento nápis stává heslem pro dnešní noc.
Již zanedlouho se obrovskou, lasery prosvícenou místností, do níž jsme právě vstoupily, rozléhá slavné "tuc tuc". Poznáváme, že tento parket patří příznivcům techna. Procházíme diskotékou dále a vyhýbáme se malému houfu kluků černé pleti. Tak takové u nás téměř nepotkáme! A to signalizuje jediné: dostáváme se do zóny hip-hoperů. Známý rytmus a cizojazyčné texty se snaží pomalu rozproudit krev i v těch nejotrlejších z nás. Parket však prozatím (krátce po desáté hodině) zeje prázdnotou. Přemisťujeme se tedy ještě o kus dál a dlouhou chodbou přicházíme k poslednímu parketu, který je pravým opakem dvou předchozích. Není se pomalu kam hnout, jak všichni tancují na známé taneční hity. To už začíná být pařba, jakou známe z naší domoviny.
V rytmu této hudby se snažíme alespoň trochu se pohybovat na přeplněném parketu. Na to, že je všední školní den, je zde mnohonásobně víc lidí, než lze za stejných podmínek potkat na diskotéce v Čechách. Náš boj o udržení si té trochy místečka po chvíli vzdáváme a jdeme se nadýchat čerstvého vzduchu. Procházíme jedním velkým spletencem chodeb, parketů a schodů, až narazíme na únikový východ vedoucí na jakousi terasu. A teprve tady potkáváme první kuřáky! Neskutečné! Uvnitř budovy je, až na pár vyhrazených míst, zákaz kouření a vypadá to, že Němci jej snad ve stech procentech dodržují! Tak to je asi zásadní rozdíl mezi českými a německými diskotékami a možná celkovou národovou náturou.
Po návratu zpět do uzavřeného prostoru zkoušíme i zbylé dva parkety, které se už také zaplnily tanečníky a tanečnicemi snad všech národností. Tomu říkám střet kultur! Ve víru tance se pomalu přehupuje rafička na hodinách přes půlnoc. To by jeden čekal, že se parkety uvolní, když nezletilí musí domů. Ale chyba lávky. Lidí se zde najednou objevilo ještě víc a mnozí z nich očividně zletilosti ještě nedosáhli. Jak se zdá, mladí si najdou způsob, jak obejít pravidla, v každé zemi. Alespoň nějaký společný znak českých a německých klubů se našel.
Mám-li porovnat úroveň a styl zábavy v Česku a Německu, nedokážu vyvodit žádný konkrétní závěr. Mladí žijí všude téměř stejně. Jen toho gelu němečtí chlapci používají trochu víc, než je zdrávo a móda některých dívek Čechy také občas vyvede z míry. Velkou výhodou však za našimi hranicemi je nekuřácké prostředí. Myslím, že nad tím by se měli představitelé našeho státu a následně i jeho občané, zamyslet. Přijít z diskotéky v kouřem minimálně načichlém oblečení je skutečně osvěžující pocit! Škoda jen, že to pití bylo tak drahé…
![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
|
| Průměrná známka : 10 |
| Hodnotilo 1 uživatelů |
| wardin (5 komentářů) | (mulbrich[at]ce...) 04.12.2010 18:49:19 | |
Pěkné info z místní zábavy :) |
||