Peklo podle Sartra - lehké psychodrama na prknech ABC

Existenční drama Jeana Paula Sartra „S vyloučením veřejnosti“ nastudovala poměrně mladá nezávislá divadelní společnost „Nevítaní“, již tvoří absolventi pražské konzervatoře. představení se odehrává v tzv. Ábíčku, tedy na malé scéně divadla ABC.

Přes nesporné kvality komorní scény, která skýtá možnost bezprostředně vnímat každé sebemenší pohnutí emocí a detailní drobnokresbu jednotlivých postav, se tyto prostory bohužel nevyhnuly některým technickým nedostatkům. Diváci tudíž museli před představením volit „lov“ strategických pozic, který je typický spíše pro kina než pro divadlo. Avšak díky opravdu nízké kapacitě těchto prostor ani zadní sedadla nepřinášela příliš nevýhod. Představení začíná a stejnými dveřmi, jakými jste před chvíli prošli i vy, přichází dva muži. Atmosféra vyzařuje stísněnost, jeden z nich, oblečen ve fraku, má na tváři kamenný výraz, který vzbuzuje neklid, druhý je v cestovním obleku a s kufrem. Oba vchází do pokoje, v němž není nic než tři židle, dveře a zvonek. Z tváře mladého muže v cestovatelském, Garcina, lze číst nervozitu, napětí a neochotu smířit se s nevyhnutelným. Jeho průvodce ho po krátkém rozhovoru opouští, avšak v krátké době do pokoje přivede ještě další dvě postavy - lesbickou dívku Inés a aristokratickou Estelle. Vítejte v pekle! Hra emocí začíná!



Popravčím svých katů

Tři lidé, kteří se zde (snad) náhodou sešli, zpočátku tonou v nejistotě a v očekávání trestu za činy, jichž se dopustili během svého života, avšak žádný, zdá se, nepřichází. Pomalu tedy začínají rozehrávat vztahy mezi sebou, žárlivost a přitažlivost, jejichž předmětem se stává elegantní Estelle. Tyto vášně velice brzy vyústí do vyhroceného sporu a malá společnost postupně dochází k přesvědčení, že každý má „být katem dvou ostatních“. Proto se dohodnou, že spolu přeruší veškeré kontakty. Žádný z nich ale nevydrží být sám pouze

se svým svědomím a začínají se zaplétat čím dál tím hlouběji do vzájemných sympatií a antipatií, nevraživosti a zvrácených her a zároveň vzájemně odkrývají tajemství, která si přáli před všemi ostatními během svého života utajit. Právě vědomí těchto činů je neustále vhání do kontaktů a konfliktů s ostatními, u nichž se snaží najít zapomnění nebo potvrzení svých vlastních sebeklamů, avšak nikomu z nich se rozhřešení nedostává. Teprve teď se jim rýsuje před očima pravá tvář pekla - věčné trýznění výčitkami
vlastního svědomí.

Pokud tedy máte náladu na lehké psychodrama a rozvířené emoce, vřele doporučuji. Výkony herců, ač se jedná o mladou nastupující generaci, jsou přesvědčivé a některé momenty inscenace opravdu vzbuzují „mrazení“ v zádech.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také