Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava

Poslední dny měsíce října patřily 14. ročníku Festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Tento festival se od svých počátků příliš nezměnil. Jeho premiéra v roce 1997 byla totiž velmi úspěšná. Mělo se sice jednat o jednorázovou akci, ale vydařila se natolik, že nebylo pochyb o jejím pokračování. Již druhý ročník byl mezinárodní, s velkou diváckou účastí a s bohatým doprovodným programem.

Letošní ročník byl pojmenován velmi trefně DocDream, čili dokument a sen. Poukazuje tím na velmi nejistou hranici mezi dokumentem a fikcí. Žádný dokument nemůže předávat čistě nezaujatě realitu, vždy je nejprve na tvůrci a pak na divákovi, jak se k tomu postaví.

Je až zarážející, jak slabé má postavení dokument mezi ostatní filmovou tvorbou, a to i přes to, že je to právě dokumentární tvorba, která nás diváky nutí zaujmout jasné stanovisko.

V Jihlavě se opět představilo několik zásadních snímků, se kterými se divák setká v televizi, nebo na nějakém dalším festivalu. Ve svém přehledu vybírám české snímky a to z několika důvodů. Předně dokument většinou zobrazuje, nebo komentuje nějaký současný problém společnosti, to se nás samozřejmě mnohem více dotkne, když rozumíme mentalitě oné společnosti, nebo jsme se s problémem už setkali. Tudíž český dokument o Češích zasáhne českého diváka více, než třeba takový dokument o Číňanech. Tento argument se samozřejmě může někomu jevit jako sporný, nepopírám, že existuje mnoho dokumentů, které nás zasáhnou mnohem více i přesto, že prostředí nerozumíme, ale vzala bych to jako obecně platné pravidlo zejména pro běžného českého diváka, který se s dokumentárním filmem setkává jen zřídka.

Pozemšťané, koho budete volit?

Cenu diváků si tentokrát odnesl tým dokumentaristky Lidy Jablonské Inventura. Občanské sdružení Inventura produkuje umění lidí s mentálním hendikepem. Filmová dílna fungovala již od počátku, dokumentární dílny vznikly až v roce 2010. Linda Jablonská byla první, kdo si troufl svěřit veškerou filmovou techniku přímo do rukou mentálně postižených a tak začaly vznikat velmi originální a výjimečné projekty.

Pozemšťané, koho budete volit? je jedním z nich. Spolu s tvůrci se postupně podíváme na předvolební mýtinky všech důležitých stran celého našeho politického spektra. Tolikrát omílané politické téma je ale viděno v absolutně jiném světle. Přináší svěží myšlenky a nečekané souvislosti, vše díky pohledu úplně jiných lidí s jiným žebříčkem priorit. Po většinu filmu budete brečet smíchy, ale přijdou i chvíle, kdy vám zatrne. Tento dokument již vysílala ČT a bude ho vysílat znovu v prosinci. Diváci v Jihlavě si ale mohli vychutnat plnou verzi a k tomu krátkometrážní a stejně novátorský Velký třesk od téže tvůrčí skupiny.

Nesvadbov

Film dokumentaristky Eriky Hníkové se zaměřuje na jednu malou vesnici na východním Slovensku. Tato vesnice má něco, co má kdekdo. Totiž svobodné třicátníky, tudíž žádné nově narozené děti. Má ale zároveň něco, co jen tak někdo nemá. Donquijotského starostu, který je posedlý tím, dát svobodné lidi dohromady a zastavit tak vymírání vesnice. Plyne z toho spousta méně či více humorných situací, zároveň však film upozorňuje na obecné problémy lidí na venkově, nebo právě na fenomén singles po třicítce. Do dokumentu bylo zasahováno natolik, že se z něj stal funkční příběh s klasickou aristotelovskou výstavbou, i proto film velmi dobře funguje na běžné diváky a přináší jim i jakési rozhřešení na závěr.

Nebe, Peklo

Již předem hodně diskutovaný film o třech lidech se sexuální úchylkou. Jeden se převlíká za koně, druhá se obléká do latexu a nechává si propichovat kůži a třetí se v ložnici mění v dominu. Film drží pohromadě hlavně kvůli hlavním protagonistům, kteří jsou všichni velmi sympatičtí a tím dosahují přesně toho, o co režisérovi Davidu Čálkovi šlo. Ukázat různé disproporce v sexuálním apetitu v lepším světle a s humorem. Některé záběry mohou pohoršit, ale rozhodně se nejedná o pornografický snímek, všechno zůstává v publikovatelné rovině a divák je zaměstnán skutečně hlavně zajímavostí postav a příběhů, které vyprávějí.

Takto bych výčtem filmů mohla pokračovat. Dokumenty zde vybrané zastupují skupinu českých, svěžích a úsměvných filmů. Takové osloví nejširší české publikum, proto doporučuji právě je. Festival v Jihlavě nabízí samozřejmě závažnější i umělečtější filmy, nabídka je skutečně velkolepá. Divák se může také účastnit četných diskuzí s tvůrci nebo přímo přednášek s odborníky. V předělaném autobuse Autobuf probíhá autorské čtení, v programu jsou i divadla a koncerty. To vše v krásném historickém centru Jihlavy. Nezbývá, než se těšit na další ročník...

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také