Romové a jejich historie

Jen přibližně polovina průměrně vzdělaných lidí ví, která země je domovinou Romů. Proto se pojďme podívat do historie, abychom se dopátrali původu tohoto etnika a dozvěděli se o něm více.

Existuje mnoho mýtů a výmyslů o původu Romů. Většina teorií se ale shoduje, že pravlastí je Paňdžáb. Údajně žilo v Indii původní obyvatelstvo zvané Domové, což byly nejnižší kasty podrobeny árijskými obyvateli. Právě tento kastovní systém a mnoho dalších příčin způsobilo územní pohyb kast do Paňdžábu a dále na západ. Samozřejmě existují i jiné legendy o důvodech přesunu Romů. Jednou z nich je například příběh o perském panovníkovi, jež chtěl obveselit své poddané, a proto pozval Romy, aby pro něj hráli. Další teorie dává odchod Romů za vinu hladomorům. Ale vraťme se k Paňdžábu. Odlišnost od perského obyvatelstva zde vyvolala vědomí společného původu Domů a označení Dom tedy zůstalo jako skupinové jméno pro celé etnikum. A proč dnes říkáme Rom? Tato hláska se změnila v Evropě, ovšem teorie, jak k tomu došlo, se různí. Toto etnikum má mnoho označení, stejně tak jako romský jazyk má mnoho větví a nářečí.

V 9. až 11. století se Romové rozptýlili po celé Evropě a zprvu byli tolerováni. Při svém putování se ale živili i drobnými krádežemi, věštěním a žebrotou, postupně se tedy stávali nežádoucími a ve společnosti se proti nim vytvořila averze. U nás bylo v 16. století vydáno nařízení vyhošťovat je za hranice a později byli dokonce po dlouhá desetiletí bráni za psance. Za způsob života, který se vymykal kontrole aparátu, dostala necelá stovka „českých“ Romů trest smrti a s dalšími desítkami probíhaly soudy. Jejich neustálé kočování se nelíbilo okolí, proto lidé žádali přizpůsobení se a usazení. Tak vznikaly cikánské tábory, které se vyznačovaly negramotností obyvatel, seskupováním domků či jiným stylem oblékání.

Přesto zůstalo na obtíž mnoho Romů bez prokazatelných zdrojů obživy, proto se objevily snahy vytvořit proti těmto právní opatření. Vznikl „Zákon o potulných cikánech“, který zavádí povinnou registraci a zákaz kočování, nicméně byl v rozporu s ústavou a byl tedy diskriminujícím.

Taktéž první polovina 20. století je ve znamení diskriminace celých mas - rasismus a holocaust jsou dvěma z hlavních problémů tohoto období. Situace vypadá pozitivněji až na konci druhého tisíciletí. V posledních třiceti letech se vydává romská literatura, vznikají romské organizace a občanská sdružení, romská kultura je dotovaná státem a to vše lze hodnotit jedině pozitivně. Mimo tato fakta musím ale zmínit narůstání latentního rasismu konkrétně české společnosti. Je nutno si uvědomit, že Romové žijí v současné době na samém okraji společnosti a majorita se k nim chová xenofobně až rasisticky, což je ale na druhou stranu způsobeno jejich neochotou se asimilovat a přizpůsobit kulturním zvyklostem a životnímu stylu, jako tomu bylo například u vietnamské komunity a jiných minorit.

Závěrem bych chtěla podotknout, že vědecké výzkumy zabývající se romskou problematikou mají kořeny již v 16. století. Dnes existuje samostatný obor romistika, který studuje život a kulturu Romů. V našem mateřském jazyce nevycházelo mnoho odborných publikací na téma menšin, ovšem v současnosti se situace lepší. A například Prof. PhDr. Ctibor Nečas, DrSc., z jehož díla jsem čerpala pro tento stručný článek, poměrně úspěšně plní tuto mezeru.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 3 uživatelů

čtěte také