Bájné zlato Inků - bohatství staré civilizace

Vytvořili podivuhodnou říši, která padla za oběť chamtivým Španělům. Kdo vlastně byli a kde se vzali bohatí Inkové?

Inkové byli prapůvodní obyvatelé Jižní Ameriky. Díky své vzdělanosti vytvořili rozsáhlou říši, která zasahovala na území dnešních šesti států (Peru, Bolívie, Argentina, Kolumbie, Chile, Ekvádor) a pnula se po vrcholcích mohutných And v délce 3 680km. Na počátku 16. století bylo Inků přes 12 milionů.

VZNIK

Incká civilizace se datuje do 10-11. století našeho letopočtu. V počátcích vzniku se říše skládala pouze z města Cuzco, které se později stalo politickým a náboženským centrem. Dělilo se na dvě části - Dolní Cuzco a Horní Cuzco. V době největšího rozkvětu obývalo Cuzco 200 000 obyvatel.

Zakladatel městského státu byl, jak říká legenda, Manco Capac a jeho sestra Mama Ocllo, které seslal na zem jejich otec bůh Slunce. Ti se vynořili z vod jezera Titicaca a vedeni zlatou holí hledali místo, kde založili město Cuzco. Sourozenci naučili obyvatele města uctívat bohy a společně postavili v Horním Cuzcu první chrám Slunce, což byl centrální bod inckého náboženství.

Manco Capac a dalších osm vládnoucích Inků vládli pouze nad tímto městem a přilehlým okolím. Obsazování okolních údolí se však nelíbilo sousední říši Chanků. Začali tak budovat proti Inkům armádu s cílem toto malé království zničit. Inků bylo málo a navíc byli politicky rozdělení, jejich tehdejší vládce Virococha Inca před blížícím se bojem uprchl z města a vzdal se tak svého království. Symbolickou korunu převzal jeho syn, který s okolními kmeny uzavřel spojenectví, sestavil armádu a vydal se tak čelit Chankům. Incké vítězství bylo překvapující.

BĚŽNÝ ŽIVOT

Bohatství Incké říše nebylo získáváno pouze z daní obyvatel, ale také ze zemědělství a vlastní výroby. Výjimkou nebyly obchody se sousedními královstvími.

Přes Inckou říši vedla důmyslná síť silnic, jejichž pozůstatky nacházíme dodnes. Výstavba byla financována z daní obyvatel. Nejchudší obyvatelé říše platili jen symbolickou daň. Jednou ročně museli donést vládci džbán vody ze své studny. Silnice měřili desítky tisíc kilometrů a mimo jiné sloužili i k předávání takzvané běžecké pošty. Jednalo se o jakousi formu štafetového běhu. V hornatém terénu mohutných And byly tyto cesty obzvláště potřeba. Šíře silnic se v rovinatých oblastech pohybovala kolem 6 metrů, v hornatých se jednalo pouze o půl metru. Některé úseky musely být vytesány do skal, do srázů propastí byly vytesány skalní schodiště a přes řeky vedly visuté mosty. Stavbu, údržbu a péči o ně přebíral nejbližší občina Ayllu, jehož úkolem bylo i zajišťovat chod odpočinkových a zároveň obraných opevněných stanic tamb, které byly rozmístěné 20-25km od sebe. Tyto stanice využívali běžci nesoucí poštu jako občerstvovací stanici a střídačku. Pevnosti však sloužili i armádě, která po silnicích často putovala. V tambách se ukládala potřebná munice. Výjimkou nebyla ani královská rodina, která po silnicích putovala a postavené pevnosti sloužili jako dočasné útočiště.

Incký kalendář měl 365 dní, které se dělily do dvanácti měsíců. Neodpovídali měsícům v našem smyslu. Jednalo se spíše o dvanáct skupin symbolů, které představovaly hodiny, dny a oběhy Měsíce a zvláštní znaky znázorňující dobu slunovratů a rovnodenností. Týdny Inkové nerozlišovali, odpočívali v době svátků a oslav královské rodiny. Rok začínal v prosinci na oslavu nastávajícího období dešťů a slunovratu.

Mezi nejznámější město Inků patří Machu Picchu, jehož původní název se nedochoval, proto jsou stávající ruiny pojmenovány podle hory, která se nad městem klene. Vystavěno bylo zřejmě v 15. století v klasickém inckém stylu z opracovaných na sebe pokládaných kamenů bez malty či jakéhokoliv jiného pojiva. Později bylo město opuštěno a zchátralo, znovu objeveno bylo v roce 1911 amerických archeologem. V roce 1983 se zařadilo na seznam světového dědictví UNESCO a 7. července 2007 mezi nových sedm divů světa.

Pro volbu panovníka panovala přísná pravidla. Vládce mohl mít neomezený počet manželek a milenek. Dědic ovšem musel pocházet z jiného svazku, aby byla zachována čistota krve, proto si musel vzít svou vlastní sestru. To mu ovšem vládu nezaručovalo. Téměř na denním pořádku byly bratrovražedné boje, vítězem se stal ten silnější, což dokazovalo, že on může vládnout. Inkové neznali písmo, proto se jména panovníků předávali pouze ústním podání. Těla mrtvých inckých vládců se nepohřbívala, nýbrž se uchovávala, aby byla uctívána jako by byla živá.

VRCHOLNÉ OBDOBÍ

Prvním historicky ověřeným datem incké historie byl rok 1438, kdy byl na trůně podle legendy devátý vládce Pachacuti. Založil kečuánštinu jako jediný úřední jazyk a za jeho vlády probíhala významná přestavba města Cuzco, rekonstrukce postihla i ústřední sluneční chrám Coricancha. Údajně se podílel i na výstavbě nyní nejznámějšího města Machu Picchu. Za jeho vlády se také měnil územní rozsah říše, některé kmeny vyhladil, jiné podplatil, aby se k němu připojili a tím získali politické výhody. Jeho syn pokračoval v expanzi a země tak dosáhla územního vrcholu.

ZÁNIK ŘÍŠE

Přesto, že Inkové měli velkou armádu, která byla vždy připravena, neuchránila Inky před zkázou. Osudným se jim stalo jejich vlastní náboženství. Očekávajíc příchod svého boha, přivítali velkolepě španělské dobyvatele. Tato záměna je stála vše. Po té co Španělé spatřili ohromné množství zlata, kterým se lidé nejen zdobili, ale používali ho i ke zdobení budov, rozhodli se získat veškeré incké bohatství pro svou zemi. S třemi stovkami vojáků rozbili deseti tisícové incké vojsko. Po této události došlo ze strany Inků opět k mylnému výkladu. Domnívali se, že po tak drtivé porážce nemůžou být útočníci nikdo jiní než poslové jejich boha a přestali vzdorovat. Vládce říše byl zajat, přestože nabídl jako své výkupné vyplnění pokoje ve zlatě a dvojnásobné množství ve stříbře, nebyl propuštěn, ale popraven ve jménu španělského krále. Začalo rabování a křtění za peníze, to ovšem Inkové odmítali, proto byli mučeni. Kořist zlata, stříbra a šperků nebyla však tak velká, jak si dobyvatelé představovali. Začali se domnívat, že zbylé bohatství Inkové někam schovali. Poklad hledalo tisíce zlatokopů a dobrodruhů, nebyl však nikdy nalezen. Incká říše byla zničená v 16. století.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také