Tajemní Etruskové, aneb Řím není pouze dílem Romula a Rema

01.12.2007 - Lenka Šindlerová
Přečteno : 6860x
Počet komentářů : 2
Dějiny, historie / Starověk

Etruskové, tento záhadami opředený národ antického starověku, stojí před veřejností spíše ve stínu Římského impéria. Troufnu si říci, že člověk, kterému historie není nejbližší, o etruském lidu ví možná nanejvýš to, že někdy existoval, avšak netuší, že bez tohoto národa by se ani samotný věčný Řím nikdy nezrodil a celé dějiny mohly být jinak. Nechci však vůbec přikládat Etruskům fatální zodpovědnost za celosvětovou historii, jen bych ráda podotkla, že často známe pouze výsledek a opomíjíme méně nápadné, ale o to důležitější dílčí předpoklady. Tímto bych vás ráda pozvala na malou poznávací cestu etruským světem.

Původ

Etruskové skrývají mnohá tajemství. Dosud nerozlousknutým oříškem je pro historiky definitivní určení původu tohoto neindoevropského národa, který si sám říkal Rasenna. Existují tři teorie o příchodu Etrusků do své budoucí domoviny: velmi pravděpodobné je, že Etruskové přišli z oblasti historické Lýdie (dnešní Turecko), čemuž nasvědčuje fyziognomie etruského lidu (snědí a podsaditější jedinci); padla taktéž domněnka, že se tento národ přistěhoval z podhůří Alp - zde ve prospěch teorie hovoří název jisté alpské řeky, od něhož mohlo pocházet jméno Rasenna; teorie třetí staví na předpokladu, že byli Etruskové dokonce původními obyvateli severu Itálie.

Oblast a města

Zřejmě první výskyt Etrusků na Apeninském poloostrově se datuje do 10.století př.n.l., kdy se tento lid začal objevovat v oblasti dnešního Toskánska (jméno tohoto italského kraje má právě etruský původ - jiným jménem Etrusků bylo pojmenování Tusci), jejich existence je však dosvědčena až o dvěstě let později. Jejich území bylo vymezeno hraničními řekami Arnem na severu a Tiberem, který lemoval jižní hranici. Etrurii rozhodně nelze považovat za jednotný stát - tamější společnost se organizovala do měst, obdoby řeckých klasických poleis. Mezi nejvýznamnější se řadí Populonie, Veje, Caere, Tarquinie a Vulci. Některá z měst soustředěných kolem jedné svatyně tvořila tzv. koalici 12 měst. Dodnes je záhadou, jak se jednotlivé městské státy stýkaly, víme však, že města na jihu Etrurie byla po řece Tiberu v kontaktu s osadou na sedmi pahorcích (septimontiu) nedaleko ústí řeky; tuto osadu obývaly italické kmeny - tam se po čase zrodí Řím.

Jazyk

Další nejasností, kterou nám po sobě Etruskové zanechali, je jejich dosud nerozluštěný jazyk. Obecně se traduje, že každý student historie na vysoké škole má ambice tuto záhadu rozlousknout, každý rok takových adeptů přibývá, ovšem zatím se to nikomu nepodařilo. Etruský jazyk jednoduše nedělá těžkou hlavu pouze Nobelovy ceny chtivým posluchačům dějepisu, ale stačil potrápit i odborníky. Záhadný národ nám sice odkázal všelijaké náhrobní nápisy, díky nimž byla odhalena grafická forma jazyka - písmo, ovšem význam slov je nám dosud utajen. Vědci si dosud poradili pouze se zmíněnými náhrobními nápisy, kde není těžké pochopit, co je jméno a co rodová příslušnost či rodinný vztah. Ale toto minimum nikdy nedokáže pomoci k rozluštění celého jazyka, který klade překážky k rozluštění též skutečností, že není příbuzný žádnému z jazyků. K tomu badatelům chybí bilingva (tj.dvojjazyčný nápis), podle které by mohli etruské výrazy srovnat s jim známým jazykem - zejména latinou či řečtinou (s Řeky byli Etruskové ve významném kontaktu také).

Etruskové a Řím

A nyní se podíváme na etruský vliv na zrození věčného Říma. Neuškodí nám pro začátek ani miniexkurze do hodin dějepisu. V každé historické příručce nalezneme jako konvenční datum mýtického založení Říma rok 753 př.n.l., ovšem tento letopočet je pouze orientační. Stoprocentně se vědci neshodnou ani na okolnostech jeho vzniku - žádná učebnice dějepisu se však neobejde bez tradiční pověsti o Romulovi a Removi, odkojených vlčicí (symbolem Říma). Z většiny mýtů vztahujících se k založení města je však zřejmé, že zásadní podíl na jeho počátcích měli Etruskové. Ať již se připojili do procesu italického budování Říma, započatého Latiny a Sabiny, nebo byl jejich vliv prvořadý, nelze jim upřít konstrukci Cloacy Maximy (hlavní stoky), která odváděla vlhkost z bažinatého terénu oblasti septimontia, což mělo za následek vytvoření Fora Romana, hospodářského centra (tržiště), a z obyčejné osady na břehu Tiberu se narodilo město s velikou budoucností - Roma (možná také od etruského „ruma"=voda).

Doba královská byla v Římě také silně prosycena etruským živlem - většina ze sedmi (podle nových teorií možná osmi) králů měla etruské jméno a často i původ. První král Romulus využil k založení Řím typicky etruské věštby z letu ptáků a symbolem jeho královské moci byly etruské „fasces", sekery se svazkem prutů - podobnost s odznakem Mussolliniho fašismu není náhodná. Jak vidno, Etruskové se promítli až do nedávné minulosti.