Sen o objevení starověké Tróje

Starověké město se rozkládalo v severozápadní části Malé Asie na pahorku Hissarliku a v dobách své největší slávy ovládalo obchodní cesty Egejského a Černého moře. Oblast obývali Aiolové - řecký kmen, jenž kromě Malé Asie sídlil i na území starověké Thessalie (střední Řecko), západního Peloponésu a ostrova Lesbos. Bohatá a kulturně vyspělá Trója se stala inspirací antickému básníkovi Homérovi, který jí věnoval 2 rozsáhlé eposy - Ílias a Odysseu. O autorství Homéra se vedly dlouhodobé spory již v dobách antiky, později byla zpochybněna i samotná existence starověkého města. Přesto krása antických veršů a velkolepý příběh Trójské války vzbuzovaly po generace touhu odhalit tajemství bájného města.

Přesvědčivé důkazy o jeho existenci byly podány až koncem 19. století n. l., kdy se Trója ocitla ve středu zájmu archeologie. Roku 1870 zahájil výkopy na vlastní náklady německý archeolog Heinrich Schliemann. Po 3 roky kopal na místě a zjistil, že se na pahorku Hissarliku v minulosti nalézalo 7 rozličných měst. Poslední den, jež Schliemannův tým na vykopávkách trávil, bylo objeveno množství zlatých šperků a předmětů včetně proslulé Agamemnonovy masky. Nález pojmenovaný jako Priamův poklad, tedy dle významného aktéra trójské války, Schliemann považoval za nezvratný důkaz pravdivosti Homérových eposů. Později se Schliemann do Tróji vrátil. Jeho pozdější bádání vykazovalo mnohem střízlivější pohled. Zjistil, že měst se na území Tróji nacházelo dokonce devět a tzv. Priamův poklad pocházel z mnohem staršího období.

Objevování Tróje v dějinách moderní archeologie sehrálo významnou úlohu, mladší Schliemannův kolega Wilhelm Dörpfeld během bádání rozpracoval technologické postupy a usiloval o to, aby nedocházelo k ničení starověkého dědictví, jak se doposud dělo.

Prvotní archeologické nálezy odhalily, že historie sídla sahá do poloviny 3. tisíciletí př. Kr. Mladší vrstvy z 2. tisíciletí vykázaly kulturní odlišnosti - silné hradby s masivními stavbami nesou prvky mykénské kultury. Základem této architektury byly megaróny, pravoúhlé podlouhlé domy s krbem uprostřed a předsíní, často uzavřenou sloupy. Právě v tomto období sídlo vystupovalo pod názvem Trója.

Přibližně ve 13. století byla Trója vypálena a tím skončily i dny její největší slávy. Za katastrofický pád města pravděpodobně vůbec nemohli Řekové, jak popisuje Homér, ale tzv. mořské národy. Tisíce lidí neznámého původu a z neznámých příčin pronikaly do oblasti Malé Asie a Předního východu. Ve své době se jednalo o civilizační šok srovnatelný se stěhováním národů v Evropě.   Národy z oblasti Egejského moře způsobily zánik několika významných říší, mj. i Chetitů. Vzhledem k tomu, že mezi zánikem Tróji a působením Homéra uplynulo 400 let, je pochopitelné, proč se básník nedržel historických reálií. Ve 12. století př. Kr. na přechodnou dobu trosky města osídlili Thrákové, dlouho však nevydrželi a až do 8. století Trója zůstala opuštěná. S rozvojem řeckých obchodních osad v Malé Asii došlo přibližně ve 4. století př. Kr. k opětovnému rozkvětu města. Velmi si jej vážili i Římané, kteří Tróju považovali za svou pravlast. Bájný hrdina Aenas údajně uprchl z trosek hořící Tróje a přes Kartágo putoval do Itálie, kde založil Řím. Od jeho syn Iula Ascanius odvozoval svůj původ snad nejslavnější římský rod Iuliů.

Na příběhu objevování Tróji je nejvíce fascinující osobnost Heinricha Schliemanna. Sen objevit bájné město získal již jako sedmiletý chlapec, kdy dostal k Vánocům Ilustrované dějiny světa. Od té doby shromažďoval veškeré dostupné informace a jako by mimochodem si ustanovil další cíl, který mu měl objevení vysněného města usnadnit - stát se milionářem. Osobní historie německého dobrodruha připomíná příběhy s nálepkou Hollywood, nicméně pozdější Heinrichovy úspěchy byly výsledkem ohromné dřiny. Schliemann se ve své době stal jedním z nejbohatších lidí světa. Věnoval se především námořnímu obchodu a ve volném čase pečlivě studoval jazyky. Výsledně jich ovládal deset, a to včetně Homérovy řečtiny - na učení cizích řečí měl svůj vlastní systém a mnoho jich odposlouchal během cestování, kdy navštěvoval mše v kostelech. Společný sen s ním sdílela i manželka Sophie, jejíž fotografie se šperky z Priamova pokladu obletěla svět. Jen tak pro zajímavost, děti Schliemannových dostaly stylová jména - dívka Andromaché a chlapec Agamemnon.

Na Schliemannovu adresu se dnes ozývají kritické hlasy. Jeho bádání vykazovalo prvky amatérismu, často docházelo k necitlivému zacházení s historickými artefakty. Přesto nelze německému archeologovi upřít nesmírné zásluhy o popularizaci vědní disciplíny. Jeho poznatky z výkopů plnily světový tisk a výsledky bádání obsáhl deník s více jak 10 000 stránkami a téměř s 2 000 kresbami.

Zdroje:

• přednáška Jany Aksamítové, Kulturní asociace Nová Akropolis: Schliemann a dobytí Tróje
• encyklopedie Universum
• www.artmuseum.cz

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také