Ženy Napoleonova života

Napoleon Bonaparte byl nejen výborným stratégem, politikem a diplomatem, ale i oblíbencem mnoha žen. Často se na tuto stránku Bonapartova života zapomíná, protože je zastíněna vojenskými úspěchy, bitvami, válkami a politikou. Málokdo si tak dokáže představit, že Napoleon měl čas i na lásku či milostné pletky.

Mnohé zdroje uvádí, že Napoleona ženy příliš nezajímaly a že byl stydlivý a ostýchavý. Následující řádky vás však přesvědčí o opaku. Začněme seznámením s první manželkou Bonaparta – Josefínou.

Josefína, celým jménem Marie-Joseph-Rose de Tascher, vyrůstala na ostrově Martinik. Chyběla jí znalost způsobů uplatňovaných v Paříži, ovlivnění prostředím třtinových plantáží bylo nezpochybnitelné. S Napoleonem se seznamuje po revoluci, už má za sebou dokonce jedno manželství, které neskončilo šťastně. I přes to, že je Josefína  o 6 let starší, je do ní Bonaparte bláznivě zamilovaný a neotálí se svatbou, která se koná roku 1796. Zajímavostí je, že Napoleon stál za tím, že Marie-Joseph-Rose používala jméno Josefína – bylo to jeho výslovným přáním. Manželství je uzavřeno, avšak zanedlouho se objevují první obtíže. Zatímco Napoleon válčí a své ženě píše každý den dopis, Josefína udržuje mimomanželské vztahy – účastní se plesů a společenských událostí, pracuje na svém vzhledu, maskuje své nedokonalé zuby, zato zvýrazňuje krásné oči, dbá na hygienu, odmítá používání parfémů. Josefína odmítá nošení korzetu či podprsenky, sama udává směr módy a zvýšenou pozornost věnuje i svým vlasům, do kterých si nechává vplétat květiny doplněné šperky. Národ si ji oblíbil. Napoleonově tradičně založené rodině ani jemu samotnému se však její chování a způsob života nelíbí. Rozhoduje se tedy, že kvůli svému klidu neumožní své ženě kontakt s okolím. Krize se však i přesto prohlubuje a nynější francouzská císařovna navíc musí čelit faktu, že nedarovala Francii dědice. K definitivnímu rozpadu manželství dochází v roce 1809, rok na to se Bonaparte žení podruhé, tentokrát s arcivévodkyní Marií Luisou Habsbursko-Lotrinskou. Josefína se uchyluje do ústraní na zámek Malmaison a žije především z finančních prostředků, které jí Napoleon posílá.

Svatba s Marií Luisou se koná v Louvru 1 .dubna 1810, hned v březnu následujícího roku přichází na svět Napoleon František zvaný Orlík, první Bonapartův syn. Přesto však Marie Luisa zdaleka nedosáhla ani u francouzského lidu, natož u Napoleona takové obliby a popularity jako Josefína. Po skončení napoleonských válek a Vídeňského kongresu se stává vévodkyní ve dvou italských státech – Parmě a Piacenze. Zde se její cesta s francouzským císařem rozchází a v životě ji čekají ještě další dva manželé. Napoleon je odsouzen k vyhnanství na Elbě.

Třetí významnou ženou Bonapartova života byla polská hraběnka Maria Walewska. Ta se však nestala jeho manželkou, ale po dlouhou dobu milenkou. Seznámili se během plesu ve Varšavě v roce 1807 a Napoleon byl krásou této Polky okamžitě očarován. Marie se z počátku s francouzským císařem nechce scházet, učiní tak až na nátlak vysoké polské společnosti a vlastního manžela. Stává se Napoleonovou milenkou, armáda jí dává přezdívku polská manželka. Tento milostný poměr není žádným tajemstvím, Marie dokonce navštěvuje Bonaparta v Paříži, kde se setkává i s Josefínou. Její vztah k Napoleonovi se prohlubuje, ve skrytu duše doufá, že ji pojme za manželku. I přes to, že porodila v roce 1810 syna Alexandra, který se stal později francouzským ministrem zahraničí, svatba nepřipadá kvůli státně politickým důvodům v úvahu. I když Napoleon přerušuje s krásnou Polkou veškeré kontakty, je to právě ona, kdo ho navštíví ve vyhnanství na Elbě. Přijela by za ním i na ostrov Svatá Helena, kdyby takové rozhodnutí Bonaparte neodmítl.

Životní láskou však byla Napoleonovi vždy Josefína. Snad jí odpustil i to, že mu nemohla dát potomka. Důkazem jsou slova, která napsal na Svaté Heleně:

„Josefína je jedinou ženou, kterou jsem kdy miloval. Stále vládne mému srdci a stýská se mi po ní.“

Největší láskou Napoleona Bonaparta byl však někdo úplně jiný. Nikdy ji neopustil, neustále na ni myslel, nemohl kvůli ní spát a obětoval jí celý svůj život. Tou láskou byla Francie.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také