Panna Orleánská - francouzská hrdinka Stoleté války

V dobách, kdy bývaly boje a války výlučně mužskou záležitostí, oblékla zářící zbroj a s mečem v ruce chrabře vedla vojska k vítězství. Francii zachránila, ale její země se jí neodvděčila. Ponechali ji napospas sžíravým plamenům anglické nenávisti. Svět však na statečnost Orleánské panny nezapomněl. Stále si ji připomíná v knihách i filmech. Slyšela hlasy a dovedla věci, které pro její okolí byly zcela nevysvětlitelné. Smrti byla vydána z velké části kvůli strachu, který způsobovala. S její osobou se dodnes pojí nepřeberné množství záhad a nejasností.

Jana z Arku pocházela z chudé rodiny z francouzské vesničky Domrémy. Měla čtyři sourozence, z toho pouze jednu sestru. Jejím nejvýznamnějším rysem, který o ní všichni dobře známe, byla zbožnost. U faráře se objevovala i několikrát denně a zpovídala se z hříchů. Většinu zbylého času potom trávila pomocí potřebným či vykonáváním různých prací doma.

Bylo jí sotva třináct let, když poprvé zaslechla hlasy, které jí údajně našeptávaly cestu, kterou by se měla vydat. Promlouvali k ní svatí a Johanka jejich projevy považovala za rady, jak by měla spasit svoji zemi z neustávající bídy. Francie Stoletou válku s Anglií drtivě prohrávala a Johanka byla přesvědčena, že právě ona byla předurčena k její spáse. Podle proroka totiž měla Francii "prohrát zlá žena, nazpět získat čistá panna".

Dlouho se setkávala s nedůvěrou i výsměchem. Pocházela z venkova, nevzdělanost jí nedovolovala číst, byla mladá, žena... Že však měla v sobě něco zvláštního, mnohé dokazovalo. I Karel VII. se o tom přesvědčil, když se pokusil ji obelstít a nechal jednoho ze svých pobočníků, aby se za něj před ní vydával. Johanka, která se s ním jakživ nesetkala, však toho pravého sama našla v davu.

Ještě než vyrazila do první bitvy, nechala do Anglie poslat dopis, v němž se pokoušela o smír. V odpovědi ji označili za "francouzskou děvku" a její nabídku zavrhli. Schylovalo se tedy k boji, ale Francouzi s sebou ženu nechtěli. Johanka se však nenenchala vystrnadit. Vyrazila za nimi a statečně a vytrvale vedla vojsko I poté, co ji nepřátelský šíp zasáhl do ramene. Bitva skončila pro Francii vítězně. Stejně jako celá válka. Avšak cesta, kterou Panna Orleánská ke svému cíli došla, dodnes nikomu není známa. Znala věci, o nichž její okolí nemělo ani ponětí.

Jakmile byla Francie spasena, na svoji zachránkyni zapomněla. Anglie po Johance toužila více a hodlala ji podrobit "spravedlivému procesu". I zde se projevovaly četné zvláštnosti týkající se osoby této mladé dívky. Obdivuhodná paměť jí dovolovala během dlouhých výslechů zpaměti připomenout, který den a v kolik hodin jí byla položena která otázka. Když inkvizitoři potom nahlédli do zápisů ze soudu, zjistili, že se vůbec nemýlila. Některé prameny přikládaly podivné jevy epilepsii, kterou možná Johanka trpěla.

V květnu roku 1431 byla Johanka přivedena k připravené hranici stojící na francouzském hřbitově. Byl jí podán list a tvrdili jí, že svým podpisem zruší nad sebou ortel smrti a přepraví ji do církevního vězení, kde se bude moci vydat ke zpovědi. Jak již bylo řečeno, dívka neuměla číst. Podepsala se svojí značkou, ale slib dodržen nebyl. Navrátila se do svého žaláře, v němž přebývala už celý rok. Za kacířku byla prohlášena a vydána tak smrti v plamenech tehdy, když ji nalezli v mužských šatech poté, co jí byli odňaty a byl jí ponechán pouze oděv ženský. S největší pravděpodobností se jednalo o práci strážných, kteří jí obleky roztrhali a ponechali jí v cele pouze kalhoty a pánskou košili.

Posledního května téhož roku byl vykonán trest. Johanka byla přivedena v dlouhém bílém plášti a kapuci. Prosila, zda by mohla mít u sebe kříž a od něj po celou dobu neodvrátila zrak, až dokud se dech z jejího těla zcela nevytratil. Poslední slovo, zvolání jména Božího syna, se rozlehlo po celém náměstí. Ostatky devatenáctileté spasitelky Francie byly potom vhozeny do řeky Seiny. Roku 1920 byla Orleánská Panna Benediktem XV. prohlášena za svatou.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také