Poslední dcera osvícené panovnice Marie Terezie se zapsala do evropských dějin jako marnotratná, nezodpovědná a pyšná královna Francie. Její život, plný náhlých zvratů, však brzy ukončil ďábelský vynález revoluce - gilotina.

Pokud mělo některé z Habsburských dětí nešťastný osud, byla jím rozhodně (mezi mnoha dalšími) Marie Antonie. Od mlada rozmazlovaná princezna byla v patnácti letech provdána za budoucího krále Francie. Užívala a mnohdy také zneužívala svého výsostného postavení k uspokojení všech svých potřeb. I přesto, že jí celá země nenáviděla, dokázala v den své popravy vstoupit na popraviště se vztyčenou hlavou a až do úplného konce neztratila důstojnost.
Začněme ale od začátku. Dne 2. listopadu roku 1755 se ve vídeňském Hofburgu kolem osmé hodiny večerní narodila malá, ale zdravá arcivévodkyně. Stejně jako jejím deseti doposud žijícím sourozencům se i malé Antonii dostalo náležité péče v podobě vlastní kojné. V pozdějším věku dostala vlastní učitele tance, přírodních věd, literatury, italštiny a francouzštiny, avšak z hodin si mnoho neodnesla. Její pozdější učitel si dokonce postěžoval, že ani v jedenácti letech nedokáže psát bez chyb a píše neuvěřitelně pomalu.
Už jako mladé děvče se stala figurkou matčiných politických machinací. Marie Terezie chtěla pro své dcery získat ženichy z Neapole a Francie. Původně měla jet do Neapole starší Josefa a do Francie Marie Karolina, jenže po smrti šestnáctileté Josefy se muselo pořadí posunout. Karolina se tedy vdala do Neapole a místo pro francouzskou královnu uvolnila své mladší sestře. Velká císařovna málo dbala na city svých dcer.
Když byl konečně domluven sňatek mezi rakouskou arcivévodkyní a francouzským následníkem, zjistil se nedostatek nevěstiných znalostí. Musela se jednak zlepšit ve francouzštině, která byla považována za jazyk intelektuálů a vyšších vrstev, a také si osvojit místí dvorskou etiketu a tance. Taneční mistr měl však mnohem snadnější úkol. Drobná světlovlasá dívka s modrýma očima dokonale ovládla ladné pohyby a její elegantní způsob tance mnozí obdivovali.

Na jaře roku 1770 proběhla svatba v zastoupení ve Vídni a o několik týdnů později dorazila Antonie do Francie. Na hranicích obou zemí proběhlo předání, arcivévodkyně musela odložit rakouské šaty a přijmout místní, jako symbol, že se stala Francouzkou. Přijala jméno Marie Antoinetta a netrpělivě čekala, až potká budoucího manžela.
Po velkolepé svatbě ve Versailles se manželský pár odebral do ložnice. Čtrnáctiletá nevěsta a o rok starší ženich však své manželství nenaplnili. Krátkozraký, obtloustlý následník trůnu nebyl totiž schopen se odhodlat k jednoduchému chirurgickému zákroku, který tomu bránil. V době, kdy první povinností manželky bylo porodit syna, nebylo pro Antoinettu jednoduché přestát urážky a posměšky dvořanů. Cítila se uražená a osamocená, proto se oddávala hazardním hrám, dlouhým večírkům a utrácela mnohamístné sumy za šperky a šaty.
V roce 1774 přišel zlom. Král Ludvík XV. zemřel a na královský trůn usedl Ludvík XVI. manžel Marie Antoinetty. Země se v té době potýkala s mnoha problémy, vždyť většinu státu tvořili nespokojení zemědělci, kteří platili vysoké daně. Ludvík byl nerozhodný, průměrný člověk, a tak není divu, že společně se svou ženou, která se zabývala jen vlastními koníčky, tvořili neoblíbený pár. Po návštěvě Mariina bratra Josefa se král konečně odhodlal k operaci, díky čemuž se nakonec roku 1778 narodila dcerka a o tři roky později následník trůnu. Ale ani mateřství nedokázalo neoblíbenou královnu odlákat od zábav pořádaných v Trianonu.

V létě roku 1789 padla Bastila a odstartovala revoluční hnutí v celé zemi. Na podzim se dokonce dav rozzuřených občanů dostal před brány zámku. Dožadovali se chleba, ale odpovědí jim prý byla fráze královny: "Když nemají chléb, ať jedí koláče!". Jenže tuto větu přiřazovali už jiným příslušnicím královské rodiny, takže jde spíš o vtip. Co ovšem vtipné nebylo, byl fakt, že se celá rodina musela přestěhovat do Paříže, kde pod dozorem Národní gardy bydleli v rozsáhlé budově Tuilerií. Za pomoci královnina údajného milence Švéda Fersena se rodina pokusila o útěk, jenže byli chyceni a posláni zpět. Pak už to šlo s celou královskou rodinou z kopce. Antoinetta po dobu nepokojů duševně vyzrála, sblížila se svými dětmi, avšak nikdo už nedokázal odvrátit pohromu, která je čekala. Na začátku roku 1793 byl popraven král a o několik měsíců později i královna.
Od smrti Marie Antoinetty uběhlo více než dvě stě let, nicméně její osud, ať už jakkoliv tragický, láká mnoho zvědavců. Turisté ze všech koutů světa se jezdí podívat na místa, kde slavná královna žila. Za zdmi Hofburgu najdou domácké prostředí jejího dětství, ve skvostných salónech Versailleského zámku na ně dýchne ta pravá atmosféra pozdně rokokového dvora a ve vkusně zařízeném Trianonu se ocitnou na malém venkově. Královna, která dospěla příliš pozdě, žila rozhodně zajímavý život!
![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
|
| Průměrná známka : 10 |
| Hodnotilo 1 uživatelů |