Gaius Julius Caesar - životní osudy slavného vladaře

I Ty, Brute? Při této otázce se asi každému z nás vybaví jedna ze zásadních postav starověkého Říma - Caesar. Pojďme se nyní podívat na životní osudy tohoto významného vojevůdce a politika.

Gaius Julius Caesar se narodil pravděpodobně roku 100 př. Kr. do aristokratické patricijské, leč nepříliš významné rodiny Juliů. Caesarův otec Gaius Julius Caesar starší byl praetorem, matka Aurelia Cotta pocházela z významnějšího rodu než její muž. Caesar junior měl dvě sestry.

Když bylo Caesarovi asi šestnáct let, jeho otec zemřel a mladý Gaius Julius se stal náhle hlavou rodiny se všemi jejími povinnostmi. Za rok se oženil s jistou Cornelií a stal se také Jovovým (Jupiterovým) veleknězem.

Život Caesara se však ocitl v ohrožení. V této době se stal po různých bojích diktátorem Sulla, příznivec strany optimimátů, který zavedl tvrdé proskripce (seznamy osob, které je možno beztrestně zabít). Caesar, jehož otec byl švagrem Gaia Maria, tedy Sullova předchůdce a nepřítele, se tak dostal do velmi nebezpečné situace. Byl zbaven postu kněze a svého dědictví, ale po intervenci matčiny rodiny byl zachráněn.

V následujících několika letech se Caesar účastnil bojů v Asii a postupně se stal známým svými řečnickými schopnostmi. Sulla roku 78 př. Kr. zemřel, a tak se Caesar rozhodl vrátit do Říma. Návrat ale neprobíhal hladce, během cesty byl unesen piráty a držen jako rukojmí. Nakonec však zdárně dorazil domů a byl zvolen vojenským tribunem. Nedlouho poté ale zemřela jeho žena Cornelie a Caesar se vydává do Hispánie. Po svém návratu do Říma uzavřel manželství se Sullovou vnučkou Pompeiou.

Důležitý byl pro Caesarovu kariéru rok 63 př. Kr. Caesar byl zvolen nejvyšším veleknězem a také praetorem pro další rok. V této době byla římská politika nepřehlednou spletí intrik a komplotů, v nichž se mnohdy nesprávný krok mohl stát osudovým. Gaius Julius však evidentně dokázal proplouvat vodami politiky a tento rok byl pro něj úspěšným.

V následujícím období se Caesar vyznamenal jako vojevůdce v Hispánii, kde porazil kmeny Iberů a Lusitanů. Poté úspěšně kandidoval na konzula (funkční období 1 rok) a zároveň vzniká fenomén známý z učebnic dějepisu - první triumvirát, tedy politické uskupení tří mužů, nejprve neformální, později výrazně formující dějiny Říma. Spolu s Caesarem se stal triumvirem i Pompeius a Crassus.

Caesar se stal prokonzulem v několika provinciích, mimojiné také v Galii, kde se mu podařilo s pomocí svých legií tamní keltské obyvatelstvo, mnohé kmeny a jejich náčelníky. Své vzpomínky na tuto periodu Caesar vtiskl do knihy Zápisky o válce galské a mimoto se s jeho postavou v galském prostředí můžeme setkat, v poněkud karikované podobě, ve známém a oblíbeném komixu o Asterixovi a Obelixovi.¨

Během jeho prokonzulátu se další dva triumvirové v Římě stali konzuly. Crassus však později padl v bitvě a mezi Pompeiem a Caesarem dochází k prvním rozbrojům, které se stále vyostřovaly. V lednu roku 49 př. Kr. překročil Caesar se svým vojskem řeku Rubikon se slavným výrokem "Alea Iacta Est" (Kostky jsou vrženy) a pokračoval směrem na Řím vstříc Pompeiovi a jeho senátorům a tím i občanské válce.

Pompeius poté před Caesarem uprchl směrem na východ a dále do Řecka. Nakonec se však oba politici utkali v bitvě u Farsálu roku 48 př. Kr. Po prohrané bitvě Pompeius hledal útočiště v Egyptě, kde byl ale z popudu tamních Ptolemaiovců zavražděn. Caesar navzdory sporům uctil jeho památku a dal jej slavnostně pohřbít.

V Egyptě pomohl Caesar zvítězit královně Kleopatře v bojích o trůn. Z panovníků se stala jedna z nejznámějších mileneckých dvojic v dějinách. Jejich vztah vyústil dokonce v narození syna. Caesara však musel po čase Egypt ze státnických důvodů opustit, čekaly ho důležité úkoly a bitvy zejména v Malé Asii a severní Africe. Kromě toho také porazil Pompeiovy syny a republikány, takže došlo ke konci Říma jakožto republiky. V roce 45 př. Kr. se vrátil do Říma, kde byl oslavován, na jeho počest se konaly mnohé slavnosti a hry. Caesar byl zvolen doživotním diktátorem, byly mu vztyčovány sochy a razily se mince s jeho profilem.

Caesar zjednodušil přístup k získání římského občanství a zakládal nové kolonie pro obyvatele přelidněného Říma a okolí. Sestavil některé reformní zákony, stavěl silnice pro lepší dostupnost. Také nechal zavést nový, takzvaný juliánský kalendář s 365 dny. Jeden z měsíců byl dokonce pojmenován na jeho počest - Julius.

Caesar měl jistě ještě mnoho dalších plánů, jakým způsobem zvelebovat římskou říši, jeho život však v roce 44 př. Kr. ukončilo známých 23 bodných ran v římském Senátu. Caesarovy odpůrce popuzovala jeho stále rostoucí moc a obávali se, že by se mohl prohlásit králem. Bylo tedy zosnováno spiknutí, přičemž v den provedení byli Caesarovi společníci či ochránci z různých důvodů odlákáni z jeho blízkosti. Toho dne, konkrétně 15. března, měla mimojiné i Caesarova manželka neblahé tušení, Caesar se však přesto vydal do Senátu. Tam se na něj krátce po příchodu vrhli jeho nepřátelé a ubodali jej k smrti. Proslavenou se stala Caesarova poslední chvilka, Shakespearem ve stejnojmenném dramatu zformulovaná do lakonického: "I ty, Brute?"

Zdroj: wikipedia.cz

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také