František Ferdinand d´Este - život plný náhod

Osoba následníka trůnu - Františka Ferdinanda d´Este - je nejen pro milovníky historie lákavým tématem. Jaký byl tedy život muže, díky jehož smrti se svět dostal na práh první světové války?

"Tak nám zabili Ferdinanda," prohlásila jedna z postav z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka. Samozřejmě, že je řeč o smrti Františka Ferdinanda d´Este, synovce známého mocnáře Františka Josefa I. Následník trůnu měl velikou smůlu, která spočívala v tom, že se proslavil až díky tomu, že byl zavražděn. A přitom jeho život byl velmi zajímavý už od počátku a každý by si v jeho příběhu našel to své. Romantické dívky by ocenily Ferdinandovu lásku k chudé hraběnce, politicky zainteresované by jistě zaujala myšlenka rakouské federace a ty ostatní by snad upoutala následníkova až maniakální záliba v lovu. A když se k tomu všemu přidá velkolepá dramatická smrt, čímž sarajevský atentát určitě byl, je z toho příběh na celý román!

Jak to všechno začalo

František Ferdinand se narodil jako nejstarší syn roku 1863 Karlu Ludvíkovi a Marii Annunciatě. Jeho otec byl mladším bratrem tehdejšího císaře Františka Josefa I., přesto se však dlouho nepředpokládalo, že by kdy mohl František Ferdinand nastoupit na trůn, vždyť v pořadí tu byli ještě císařův syn Rudolf a mexický císař Maxmilián. Ale historii občas píší náhody, po násilné smrti bezdětného mexického císaře v roce 1867 a po sebevraždě prince Rudolfa v roce 1889 se šestadvacetiletý František Ferdinand se stává dědicem císařského titulu. To jsem ale přeskočila důležitou část Ferdinandova života, a to dětství. Dostalo se mu tradiční výchovy, o kterou se však nestarala jeho matka, která předčasně zemřela na tuberkulózu, ale macecha Marie Tereza Portugalská, ke které si její nevlastní syn velmi brzy vytvořil silné pouto.

V mládí dostal, stejně jako jeho mladší bratr Otto, nabídku získat titul d´Este spojený s nemalým majetkem. Podmínkou však bylo naučit se plynně italsky, což Otto striktně odmítl. Ferdinandovi tedy do klína spadlo nečekané bohatství, i když italštinu z duše nesnášel. Co si však Ferdinand oblíbil, byl nejen lov (Pro přiblížení - "lov" znamenal, že myslivci nahnali zvířata na určitá místa a Ferdinand je pak jenom z jednoho všechny postřílel, takže pryč s představami o středověkém lovu, kdy jezdci na koních uštvou maximálně jelena.), ale také cestování, během svých mladých let procestoval nejen celou Evropu, ale také blízký východ a o několik let později dokonce podnikl vysněnou cestu kolem světa.

Rodinný život na Konopišti

Od následníka trůnu se očekávalo, že se ožení s majetnou dívkou z některé z vládnoucích dynastií. Jenže jaké překvapení způsobil František Ferdinand svému strýci císaři, když mu oznámil, že se chce oženit s českou hraběnkou Žofií Chotkovou. Do teď vlažné vztahy s císařem se ocitly na bodu mrazu. Po pětiletém vztahu a mnoha nesnázích (vždyť proti nerovnoměrnému sňatku byla celá následníkova rodina) se nakonec roku 1900 dvojice vzala na zámku v Zákupech, uzavřeli však morganatický sňatek, který Žofii i jejím budoucím dětem zabraňoval v následnictví. Jediný z císařské rodiny, kdo se svatby zúčastnil, byla Ferdinandova nevlastní matka a její dcery. Ferdinand s Žofií žili spokojeně na několika sídlech, mimo jiné i na zámku Konopiště, které po přestavbě platilo za jednu z nemodernějších staveb své doby.

Páru se v průběhu několika let narodilo několik potomků, roku 1901 dcera Žofie, roku 1902 syn Maxmilián, o dva roky později další syn Ernest a roku 1908 syn, který zemřel při porodu. I když si oba přeživší synové později prošli koncentračním táborem, všechny tři děti nakonec přežily druhou světovou válku. A i když byli všichni tři počati v morganatickém sňatku, mohli si však za jméno přidat titul Von Hohenberg, stejně jako jejich matka, která při sňatku povýšila na kněžnu z Hohenbergu. Manželka Františka Ferdinanda Žofie však byla stále ve velmi nízkém postavení, nesměla ho doprovázet na zahraničních cestách a při ceremoniálech byla na horší společenské pozici než většina přítomných. První cesta, kterou se svým manželem podnikla, byla právě ona osudná cesta do Sarajeva.

Sarejevský atentát

Jak už bylo řečeno, první oficiální vystoupení na veřejnosti měla být pro Žofii cesta do Sarajeva. Samotnému atentátu však předcházelo několik nešťastných náhod, které jakoby předznamenávaly následnou katastrofu. Z vlaku musel pár vystoupit kvůli technickým potížím, v dalším voze nefungovalo elektrické osvícení. A tím to všechno nekončí, následník byl informován o možném útoku, a proto dal instrukce svému synovci Karlovi (budoucímu císaři), co má dělat v případě jeho násilné smrti. Jak prozřetelné!  Nicméně první pokus se atentátníkům nezdařil, zasáhli jiný vůz. Následnický pár, v mylné představě, že o druhý pokus se nikdo nepokusí, pokračoval v cestě. 28. 6. 1914 po návštěvě radnice dostal řidič hlášení o změně směru, krátkého zastavený využil Gavrilo Princip, člen organizace Černá ruka. Několikrát náhodně vystřelil, ale cíl neminul.

 Následník i jeho žena byli mrtví. Kdo ale byli ti atentátníci? Odpověď je více méně jednoduchá. V 19. století dostalo Rakousko-Uhersko pod svou správu území Bosny a Hercegoviny a později, konkrétně v roce 1908, byla Bosna anektována, s čímž však nesouhlasili Srbové, na jejichž území probíhaly neustálé boje. Za balkánské války mezi lety 1912 až 1913 dobyli Srbové velké územní plochy a jejich moc postupně narůstala. Okolní mocnosti jen tiše čekaly, co se bude dít, v případnou válku doufala většina z nich, nikdo však nechtěl udělat první tah. Srbská organizace Černá ruka, v Bosně velmi podporovaná, vyjádřila nesouhlas se situací dost jasně. Přesně měsíc po atentátu vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, což se považuje za počátek první světové války.

Muž nenáviděný všemi - Maďary pro svůj záporný postoj k politickému dualismu a myšlenku vytvoření federace, císařem pro svůj nerovný sňatek, pro Balkánce byl zosobněním zla a obyčejní lidé ho viděli jako mrzutého podivína. Jen díky několika náhodám se stal následníkem trůnu a jen díky jedné malé náhodě změnil dějiny své doby.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také