Cesta kardinála Richelieu

„Člověk je nesmrtelný a později bude spasen, avšak stát není nesmrtelný. Buď bude spasen nyní, nebo nebude spasen nikdy."

Tento citát  potvrzuje důležitou roli kardinála Richelieu. Jeho smysl a cit pro politiku, společnost, lidské chování a chyby, předvídavost a vzdělanost jsou jen skromným shrnutím osobnosti Richelieuho.

Armand Jean du Plessis se narodil v Paříži 9. září 1585 a i přes to, že jeho rodina pocházela z oblasti Poitou, se stala Paříž osudovým místem jeho života a po 57 letech i místem jeho smrti. Co se týče rodinného prostředí, Richelieu je pátým z šesti dětí a jméno rodiny je čestně uznávané. Není to kvůli bohatství, ale především díky Francois du Plessis, otci, jež na královském dvoře dohlíží na bezpečnost a ochranu krále. Matka, Suzane de La Porte, je pro změnu dcerou slavného soudce. V rodině Suzanne a Francois je pod střechou celkem šest dětí, nerušená idyla však končí roku 1590, kdy hlava rodiny Francois umírá v občanské náboženské válce ještě za vlády Jindřicha IV.

V září roku 1594, když je tedy Jeanovi devět let, je svým strýcem poslán do Paříže na studia filozofie na Collège de Navarre. Tím však studium budoucího kardinála nekončí, pokračuje na vojenské škole. Poté, co jeho bratr odmítá převzít biskupství v Luconu, Jean neváhá a pouští se do studia teologie. Hlavní příčinou je ovšem fakt, že správa biskupství přináší rodině Plessis nezbytný příjem financí. Po vysvěcení na biskupa začíná Jean s církevními reformami, do politického povědomí se však dostává až roku 1614.

Právě tehdy totiž vehementně obhajuje a brání církev na shromáždění stavů, nakonec se stává i jeho mluvčím. V té době budoucí kardinál ani netuší, že je to poslední shromáždění stavů před tím pro Francii osudovým, které se odehraje roku 1789. Ctižádostivost, argumentace a snad i slavné jméno nezůstane na královském dvoře bez povšimnutí, a tak se Jean brzy dostane do služeb Marie Medicejské, zanedlouho zastává i pozici ministra zahraničních věcí. Obrat nastává však už v roce 1617 po zavraždění maršála Conciniho, oblíbence královny. Ludvík XIII. nastupuje na francouzský trůn a Armand Jean je nucen uchýlit se do Blois. Jak už to ovšem ve Francii chodí, situace se mění jako na houpačce, a tak dochází kolem roku 1620 k usmíření mezi Ludvíkem XIII. a jeho matkou. A jak jinak, není to zásluhou nikoho jiného než Jeana du Plessis. Ať už z vděčnosti či zaslouženě, 12. prosince 1622 je jmenován kardinálem. I přesto však Ludvík nemůže po události s Concinim přijít novému kardinálovi na chuť, a proto je Richelieu do státní rady přijat až o dva roky později.

To, co se stalo bodem číslo jedna Richelieuova plánu, bylo hlavně omezení práv protestantů - hugenotů. Po dobytí přístavu v La Rochelle roku 1628 nastala jejich porážka i na jihu Francie. I když Richelieu slaví úspěchy, na intrikami opředeném dvoře se proti němu staví královna Marie Medicejská. Dohnala ji k tomu Jeanova snaha o omezení moci Habsburské říše, a tak Richelieu dokonce zvažuje útěk ze dvora. Situace se však od mládí Ludvíka XIII. výrazně změnila. On sám se za kardinála postavil a je to právě matka, která musí francouzský dvůr opustit. Richelieova přísnost a cílevědomost se zanedlouho začne podobat teroru, se zemí srovná množství zámků a hradů, které neslouží k obraně země, zasažen smrtí svého bratra nechává popravit několik šlechticů. Mimo jiné se stále musí potýkat se svými nepřáteli, a to nejen Marií Medicejskou, ale i královým bratrem Gastonem.

Situace se neuklidňuje, protože v Evropě navíc zuří třicetiletá válka. Francie podporuje protestantské Nizozemí a Švédsko, které se postavily proti Habsburkům. Nešťastným krokem je vyhlášení války Španělsku.  Francouzi jsou roku 1636 poraženi na Sommě a hrozí útok na perlu Francie - Paříž. Richelieu tyto události těžce snáší, zato Ludvík sebere síly a zahájí tvrdou obranu města. Nakonec však válka nekončí fiaskem, Richelieu zvyšuje poplatky a sestavuje trvalou armádu a daří se mu zasáhnout slabé místo Španělska - Katalánsko. To se odtrhne od Španělska roku 1640, následuje ho i Portugalsko. Francouzská vojska navíc dokáží připojit ke království Alsasko a Rousillon.

I když se může zdát, že Richelieu se svou přísností nepřinesl nic jiného než války a mstu, opak je pravdou. Dodnes je považován za zakladatele Académie Francaise, která se stará o francouzský jazyk, za jeho působení se rozmohly francouzské kolonie a tedy i francouzské loďstvo. Uměl správně hospodařit s penězi, což se bohužel tradicí na francouzském dvoře nestalo na dlouho. Když 14. prosince 1642 umírá, stihne ještě jmenovat svého nástupce - Mazarina. Francouzský lid však v té době ještě Richelieovu tvrdou politiku a úsilí nedokazál ocenit, radostí z jeho úmrtí rozžínají ohně. My však naštěstí už jeho myšlenky a jejich sílu chápeme velmi dobře.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také