Pablo Escobar aneb jak chudý Kolumbijec ke slávě přišel

18.10.2011 - Eduard Straka
Přečteno : 625x
Počet komentářů : 1
Dějiny, historie / Organizovaný zločin

Víte, kdo to byl Kolumbijec Pablo Emilio Escobar Gaviria? Nebyl to ani spisovatel ani fotbalista ani marxistický revolucionář. I když jistou revoluci na svědomí má. Zapříčinil totiž revoluci na drogovém trhu, když v 70. letech minulého století začal ve velkém obchodovat s dosud opomíjenou drogou - s kokainem.

Pablo Escobar je doposud považován za nejúspěšnějšího a nejbohatšího drogového bosse, který kdy žil. Vlastnil nespočet luxusních rezidencí a automobilů, v roce 1986 dokonce nabídl kolumbijské vládě, že uhradí dluh státní pokladny ve výši 10 mld. USD. O rok později ho časopis Forbes zvolil sedmým nejbohatším člověkem planety, jeho majetek se tehdy odhadoval na 25 mld. USD.

Budoucí narkobaron se narodil 1. prosince 1949 ve vesnici Rionegro v departementu Antioquia, v rodině rolníka Abela de Jesuse Escobara a učitelky na základní škole, Hemildy Gavirii, jako třetí dítě ze sedmi. Celá rodina bydlela v ubohém domě z nepálených cihel, bez tekoucí vody, o elektřině ani nemluvě. Jednou byl poslán ze školy domů, protože neměl boty ani peníze na to, aby si je koupil. Přes to všechno se dostal na blízkou univerzitu, kde studoval politické vědy. Jenže se mu znovu nedostávalo peněz, takže nemohl platit školné a proto musel studia zanechat.

Tehdy se vydal na dráhu zločinu. Nejdříve kradl auta, pak k nim údajně přidal i náhrobní kameny, které jeho známý přebrušoval a on je pak znovu prodával. Jeho bratr, Roberto Escobar, tuto historku popírá, tvrdíc, že náhrobky odnášeli majitelé hřbitovů, když jim jejich klienti přestali platit za údržbu hrobů.

Po krádežích se začal mladý Escobar zabývat malými podvody, se svým gangem například prodával na ulicích pašované cigarety a falešné lístky do loterie. Počátkem 70. let se mu pomocí únosu a následného výkupného za medellínského úředníka podařilo rychle vydělat svých prvních 100 000 USD. Později začal šikovný zloděj a podvodník pracovat pro multimilionáře, pašeráka cigaret a alkoholu, Alvara Prieta. Díky svému nadšení pro "práci" a lstivosti se stal už ve dvaadvaceti letech milionářem.

V polovině 70. let začal Escobar obchodovat s kokainem, většinou jeho letadla létala mezi Kolumbií a Panamou, odkud se pak kokain vozil ukryt mezi nákladem v nákladních vozech do Spojených států. Do obchodu s kokainem se pustil s takovou vervou, protože si uvědomil, že na jednom kamionu s kokainem vydělá rychleji a více než na 40 kamionech s cigaretami a alkoholem. Měl podstatnou výhodu v tom, že tehdy v Kolumbii neexistoval žádný drogový kartel, který by se distribucí kokainu zabýval. Těch pár drogových baronů, kteří v Kolumbii "podnikali", se věnovali pouze pašování alkoholu, cigaret a marihuany.

Aby se na trhu s drogami rychle etabloval, používal Escobar brutální prostředky a jemu nepohodlné lidi často sám likvidoval. Například v roce 1975, v samých začátcích Medellínského kartelu, veřejně zavraždil Fabia Restrepa, známého medellínského dealera, poté co si od něj koupil 14 kg kokainu. Pak Restrepovým mužům vzkázal, že nyní pracují pro něj.

Nový drogový boss během několika let vytvořil obrovské drogové impérium, jež v době svého vrcholu, v 80. letech minulého století, vydělávalo až 1 milion USD denně. Podle některých odhadů dodával Escobarův Medellínský kartel každý měsíc do USA 70-80 tun kokainu. Takže "díky" tomuto tempu bylo v roce 1982 ve Spojených státech již 10,4 milionu uživatelů kokainu.

Mezi svými obchodními partnery byl Escobar znám jako klidný a citlivý vyjednávač, jenž při řešení problémů dává přednost penězům před zbraněmi. Podle Roberta zastával jeho bratr názor, že peníze zajistí loajalitu snadněji a účinněji než násilí a strach. Aby neměl při svém podnikání žádné problémy, podplácel mnoho státních úředníků, soudců a politiků. Řídil se přitom španělským příslovím "Plata o Plomo" (Stříbro nebo olovo), dotyčný si tedy mohl vybrat. Buď se nechá zkorumpovat stříbrem nebo zemře olověnou kulkou. V roce 1982 byl dokonce zvolen poslancem parlamentu za kolumbijské liberály.

Vystupoval jako seriózní obchodník vyvážející do Ameriky květiny a choval se jako filantrop. Nechal v Medellínu postavit mnoho nemocnic, škol, domů, kostelů, stadion pro svůj oblíbený fotbalový klub a byl také štědrým mecenášem medellínských dětských fotbalových týmů. Není tedy divu, že byl - hlavně chudými lidmi - doslova milován. Vybudoval si image Robina Hooda, který se zastává chudých a pomáhá jim proti bohaté a bezohledné vládě. Lidé mu proto dobrovolně sloužili jako hlídky a informátoři, kryli ho před úřady a byli ochotní udělat cokoliv, jen aby ho ochránili.

Netrvalo ale dlouho a Escobar o svou image spořádaného občana a obchodníka přišel, v parlamentu ho dokonce jeden z poslanců přímo obvinil z podnikání s narkotiky. Drogový boss propadl panice a začal likvidovat veřejně činné osoby, kolumbijská vláda tehdy totiž začala se Spojenými státy projednávat smlouvu o extradici (vydávání stíhaných osob jinému státu).

Panuje názor, že z tohoto důvodu Escobar zorganizoval ozbrojené přepadení Nejvyššího kolumbijského soudu, jež 6. listopadu 1985 uskutečnila skupina levicových guerillových bojovníků, později známých jako M-19, kteří měli zničit všechny dokumenty, týkající se "Los Extradibles" - lidí zapletených do obchodu s kokainem a zajmout všechny soudce. Jenže akce nedopadla podle plánu, protože M-19 polovinu soudců postřílela... Narkobaron prý stál i za vraždami tří prezidentských kandidátů při volbách v roce 1989. Jemu osobně je kladena za vinu smrt jednoho z nich, novináře a senátora Luise Carlose Galána, který se vehementně zasazoval o přijetí smlouvy o extradici.

K další akci, bombovému útoku z 6. prosince 1989 v Bogotě, měl dát rozkaz rovněž Pablo Escobar. Cílem bylo ústřední sídlo kolumbijských bezpečnostních složek, šlo o pokus zlikvidovat šéfa bezpečnosti, Miguela Mazu Márqueze. Exploze půl tuny dynamitu umístěného v nákladním automobilu zabila 52 lidí, zhruba tisícovku jich zranila a srovnala se zemí několik domovních bloků, Márquez však unikl nezraněn. Drogový boss měl prý na svědomí i výbuch letadla Avianca let 203, k němuž došlo o měsíc dříve. Celkový počet mrtvých, za jejichž smrtí stál, činí téměř 4 000 osob. Toto skóre bylo mimo jiné způsobeno i tím, že svým zabijákům vyplácel odměnu za každého zabitého policistu. Důsledkem této taktiky bylo přes 600 zavražděných policistů.

Kolumbijská vláda, ve spolupráci s americkou protidrogovou agenturou DEA, speciálními jednotkami FBI a posléze i vojenským komandem Delta Force, mu šlapala čím dál více na paty, takže útoky na vládní představitele se stupňovaly přímou úměrou s rostoucími Escobarovými obavami z vydání do USA, kde by byl zcela určitě odsouzen na několik set let za mříže. V roce 1991, po dvou letech plných vražd a násilí, navrhl vládě dohodu. Pokud ho nevydá Spojeným státům, dobrovolně stráví pět let ve vězení. Vláda dohodu přijala.

Escobar se tedy ocitl v kriminále, kde měl pokoj jak od kolumbijské a americké policie, tak od svých rivalů. Ve věznici jménem "La Catedral" (Katedrála) však nijak nestrádal. Byla totiž postavena na jeho objednávku, takže připomínala spíše luxusní rezidenci. Navíc strážní i personál byli jeho lidé, díky čemuž měl značnou volnost a často byl vidět v Medellínu na nákupech. Idylka ale trvala jen do doby, kdy se v místním tisku objevily fotografie jeho "fešáckého kriminálu". A když navíc vyšlo najevo, že nechal zabít několik obchodníků, kteří ho přijeli navštívit, vláda se ho rozhodla přemístit do vlastního vězení. Akce se měla uskutečnit 22. června 1992, jenže Escobar díky svému vlivu o ní věděl, takže včas a beze spěchu z vězení odešel. A začal se skrývat.

Měl k tomu dost důvodů - šly po něm americké a kolumbijské speciální jednotky, ale také "Los Pepes" (Los Perseguidos por Pablo Escobar - Perzekuovaní Pablem Escobarem), nepřátelé, které si za svou "kariéru" nadělal. Tato skupina lidí financovaná Escobarovými rivaly a bývalými společníky se mstila na jeho příbuzných a přívržencích, jichž zabili jich kolem tří stovek a zničili také mnoho jeho majetku.

Hon na drogového krále skončil 2. prosince roku 1993, kdy se Escobar a jeho ochránce Alvaro de Jesús Agudelo alias "El Limón" snažili před pronásledovateli utéci po střechách. Došlo k přestřelce, při níž byl zasažen do zad a do nohy, avšak smrtelná byla až kulka, jež ho trefila do hlavy za uchem. Výstřel údajně vyšel od kolumbijského ostřelovače, brzy se ale vyrojily teorie o tom, že narkobaron spáchal sebevraždu. Často prohlašoval, že kdyby se dostal do slepé uličky, tak se raději sám zastřelí přímo za ucho, protože kolumbijský hrob je lepší než americké vězení.

Na jeho pohřeb přišly zástupy Kolumbijců, protože i když byl Pablo Escobar prakticky pro celý svět jen bezohledným obchodníkem s bílou smrtí, pro mnohé Kolumbijce zůstane navždy přítelem a ochráncem chudých, bojovníkem, jenž jim pomáhal ze všech sil. Své aktivity sice financoval obchodem s kokainem, ale to jen proto, že "gringos", za něj vždy byli ochotni štědře zaplatit.

O největším z narkobaronů se dodnes točí filmy, píší knihy a jeho hrob je doslova poutním místem. V podstatě se dá říct, že Pablo Escobar je stále naživu. A bude žít nejspíš tak dlouho, dokud budou lidé moci bydlet v domech, učit se ve školách, hrát si na hřištích a modlit se v kostelech, které pro chudé nechal slavný narkobaron postavit...