Nedávno jsem si na internetu přečetl článek s titulkem: „Žiju na černé listině mafie“ a při té příležitosti jsem se rozhodl vám, čtenářům Info-koktejlu trošku přiblížit pozadí komplikovaného světa italské mafie, jelikož tato organizace byla odjakživa zahalena oparem tajemství.

V článku se píše o velmi složitém životě italských novinářů, kteří za svobodu slova mnohdy platí svým životem. Takovým posledním cílem číslo jedna, jež musí být neustále doprovázen policejní ochrankou je reportér Lirio Abbate, který se svojí letos vydanou knihou „Komplicové“ stal nepohodlným pro tamní gangsterskou honoraci.
Popisuje totiž vazby mezi politiky a capem di tutti capi (bossem všech bossů) Bernardem Provenzanem, který byl po 43 letech na útěku loni konečně zatčen. Je známým faktem, že mafie se všech nepohodlných osob zbavuje, aby si jednak odlehčila od svých starostí a zároveň aby rozsela mezi lidi strach, což má posléze takový efekt, že jim jdou všichni raději takříkajíc „na ruku“. Najdou se ale i tak stateční jedinci, jako je právě Abbate, kteří i přes reálné ohrožení vlastního života odmítnou vycestovat ze země, aby tak dodali odvahu ostatním odvážlivcům v boji proti této zdánlivě nezdolné mašinérii.

Pokud bychom se zabývali samotným slůvkem Mafie, tak je nutno nejdříve vysvětlit genezi jeho vzniku. Kolem vytvoření tohoto slova se traduje několik teorií a my si tady některé přiblížíme:
Mafii jako takovou encyklopedie a naučné slovníky definují jako tajnou organizaci uspořádanou na principu klientelismu. Mafie vznikla na Sicílii a v jižní Itálii za napoleonských válek původně k udržení místního pořádku; zprvu ji vláda tolerovala, později se marně snažila její vliv zlomit. V důsledku italského přistěhovalectví se rozšířila i v USA. Mafie je rovněž název mezinárodních zločineckých organizací, konkrétně italské (Cosa Nostra ze Sicílie, Ndrangheta z Kalábrie, Sacra Corona Unita a Camorra), italsko-americké (asi 25 rodin), kolumbijské (Medellínský kartel a kartel Cali), mexické (šest velkých kartelů), ruské (asi 100 organizací se 700 vedoucími a 20 000 členy – významnou roli hrají kavkazské organizace), turecké (asi desítka kurdských klanů), japonské (Yakuza s asi 3 500 klany – největší Jamaguči Gumi, Inagava Kai a Sumijoši Kai), čínské (šest velkých triád, na Taiwanu Spojený bambus a Skupina čtyř moří, v Číně Velký kruh – největší zločinecké organizace na světě s asi 100 000 tzv. zasvěcenců). Předmětem zájmu těchto skupin organizovaného zločinu je zejména obchod s drogami, prostituce, pornografie, obchod se ženami, vydírání poplatků za tzv. ochranu, obchod se zbraněmi, krádeže aut a podobně.

Právě jsme si specifikovali, co vlastně mafie je a jak se mafie dělí a nyní si povíme něco málo o samotném fungování toto zločinného uskupení. V každé zemi je zpravidla několik mafiánských konkurenčních rodů, které mezi sebou zápasí o moc a vliv. V čele celé rodiny je don, tedy jakýsi boss, který celou mafiánskou organizaci vede, udílí pokyny, určuje cíle a má vždy rozhodující slovo. V oné pomyslné „mocenské“ pyramidě stojí těsně pod ním tzv. consigliori, což je jakási donova pravá ruka a rádce. Consigliori se zpravidla stará o finance a účetnictví organizace, je nápomocen donovi v důležitých záležitostech jako rádce a zároveň se mnohdy stará o právní stánku celé „věci“ („naše věc“ je terminus technikus italskoamerické mafie, jelikož toto pojmenování přejala významná americká mafie Cosa Nostra-v italském překladu právě „naše věc“). O patro níže stojí tzv. caporegime, což jsou v podstatě kapitáni donovy legie, kteří mají pod sebou pěšáky a ty pak přidělují na různé úkoly. Ten nejnižší, nicméně nejpočetnější segment celého spolku je teda ta živá síla a hnací motor v podobě mafiánských pěšáků. Ti jsou zpravidla velmi dobře placeni, ale na druhou stranu musejí být připraveni kohokoliv bez okolků zabít. Být pěšákem mafie je velmi nejistý podnik, protože na jedné straně se po dobře odvedené práci topíte v penězích, ale na druhou stranu, pokud se zjistí, že je uvnitř organizace krysa, tak jsou to zpravidla pěšáci, koho „mlýnské kameny“ semelou jako první…
Tradičním přístupem mafie ke všem věcem je takový, že to co nejde podplatit jde jistojistě zabít. Pokud se tedy mine účinkem snaha uplatit některého vládního úředníka nebo soudce, tak přijde na řadu jeho eliminace a v těchto případech není mafie nikterak vybíravá. Buďto se tyto věci řeší bombou pod autem a nebo nějakou jinou lstí.
Každopádně pravidla jsou taková, že pokud někdo poruší onen svatý zákon Omerty (zákon mlčenlivosti), tak jde po něm mafie až do úplného konce, takže rozhodně není dobré s ní přijít do křížku, protože kvůli husté síti informátorů vám mnohdy nepomůže ani plastická operace, jako se už ostatně přesvědčilo mnoho nepohodlných osob.
Zlaté časy především americké části mafie odstartoval rok 1920, který se nesl v USA nesl v duchu tzv. prohibice, čili zákazu výroby, distribuce a prodeje alkoholických nápojů. V praxi to tedy vypadalo asi tak, že zpočátku bylo téměř nemožné jakýkoliv alkohol získal a za to málo, co se dalo sehnat se platily opravdu horentní sumy. No a právě v tomto podniku mafie neomylně vycítila svoji šanci, kterou chytla a už nepustila, takže do roku 1933, kdy byl oficiálně „odpískán“ konec prohibice si přišla na skutečně obrovské peníze.

Fotografie z období americké prohibice
Pokud se někteří z vás ptají, proč vlastně doopravdy vznikla mafie a co byl její skutečný důvod vzniku, tak bych k tomu řekl asi tolik, že účelem vzniku byl nesouhlas s aktuálním vedením, či systémem. Skupina mocných občanů zkrátka odmítla uposlechnout mnohdy nepružné a zkostnatělé zákony, které stanoví společnost a vytvořila si vlastní. Tyto činy ale měly zpočátku svůj logický důvod, protože donem se zpočátku stávali lidé, kteří měli skutečný respekt a vliv, takže se běžně dělo to, že když vám někdo zmrzačil syna, nebo zneuctil dceru a stát to vyhodnotil jako neopodstatněný důvod k trestu, nebo rozhodl jinak nepřijatelným způsobem, tak bylo vaší jedinou možností obrátit se na někoho, kdo má dostatečný vliv a prostředky na to, aby srovnal pořádek a právo. Takováto odplata se zpočátku děla ve stylu Chamurabiho zákoníku podle pravidla „oko za oko, zub za zub“, ale později musely být i v rámci ochrany vlastních zájmů stanoveny daleko drsnější podmínky, které nezřídka předpovídaly provinilci smrt.
Pokud bych to měl celé nějak shrnout, tak si myslím, že původní koncepce mafie (a teď mluvím o té původní italské) byla sice kontroverzní, ale mnohdy posloužila dobrému účelu, když se běžný člověk nedomohl spravedlnosti, ale postupem času byla tato myšlenka zneužita a uchopena úplně jiným způsobem, než by bylo potřeba, což se v lidské historii stalo už mnohokrát, protože ne všechny myšlenkové koncepce, které lidé posléze odsoudili byly zpočátku špatné…
![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
|
| Průměrná známka : 8.25 |
| Hodnotilo 4 uživatelů |
| Johny (188 komentářů) | (johny[at]info-...) 03.03.2008 21:48:36 | |
Děkuji za zájem, momentálně uvažuji o jakémsi volném pokračování, takže uvidíme, jak to časové možnosti dovolí=) |
||
| Tes (188 komentářů) | (johny[at]info-...) 28.02.2008 19:29:51 | |
alespoň jsem se něco dozvěděla,myslím že to je dobrý článek,přesně to co jsem hledala. |
||