Kolumbie 80.let - Escobar, korupce, vraždy a všemocná armáda

Zhruba o rok později se v kolumbijském televizním vysílání objevila videonahrávka, v níž bývalá televizní moderátorka Virginia Vallejo, Escobarova exmilenka, jež s ním od roku 1983 strávila čtyři roky, uvedla v podstatě totéž – popsala schůzku dřívějšího ministra spravedlnosti s Escobarem, jíž byla přítomna a na níž Santofimio naváděl narkobarona k tomu, aby Luise Carlose Galána zabil.

V říjnu 2007 byl Alberto Santofimio shledán vinným a odsouzen ke 24 letům vězení. Proti rozsudku se odvolal k Nejvyššímu soudu, jenž ho po roce propustil, poukazujíc na nedostatek přímých důkazů proti němu. Dále soud dodal, že důvěryhodnost Escobarova zabijákaje značně pochybná, vzhledem k faktu, že odpřísáhl Santofimiovu neúčast na vraždě prezidentského kandidáta a najednou - po 17 letech - svá slova odvolal.

V srpnu 2011 však Nejvyšší soud svůj osvobozující rozsudek zrušil a v plném rozsahu obnovil původní - exsenátor putoval na 24 let za mříže. Rok před tímto verdiktem vydala kolumbijská prokuratura zatykač za podíl na stejném skutku na exředitele kolumbijského odboru bezpečnosti, generála ve výslužbě Miguela Alfreda Maza Márqueze. Žalobci tvrdí, že 18. srpna 1989 zmenšil počet Galánových strážců, aby ho Escobarova jednotka zabijáků mohla snadněji zavraždit.  O zhruba čtyři měsíce později se Márqueze pokusili Escobarovi zabijáci – možná ti stejní, kteří měli na svědomí život Luise Galána – bombovým atentátem sprovodit ze světa.

V srpnu 2009 vypovídala k případu Galánovy smrti i Virginia Vallejo. Obvinila několik kolumbijských politiků včetně bývalého prezidenta Ernesta Samper Pizana (ve funkci 1994 – 1998) z napojení na drogové kartely. Podle kolumbijské ústavy ale může prezidenta soudit pouze Kongres a ten všechna obvinění proti Samperovi smetl ze stolu.

V roce 2006 nechala americká protidrogová centrála DEA (Drug Enforcement Administration) pro Escobarovu bývalou milenku vypravit "z bezpečnostních důvodů" speciální let. Podle americké ambasády v Bogotě je její spolupráce totiž velmi zapotřebí při vyšetřování závažných kriminálních případů. V roce 2010 jí byl v USA udělen politický azyl, protože byla pronásledována jak za svůj politický názor, tak za to, že ve své knize „Amando a Pablo, odiando a Escobar“ (Miluji Pabla, nenávidím Escobara) zveřejnila fakta o korupci v kolumbijské politice a armádě.

Escobarovy obavy z americké justice stály i v pozadí přepadení Justičního paláce v Bogotě, uskutečněné 6. listopadu 1985 levicovou guerillou M-19. Podle pozdějšího vyšetřování dal narkobaron lidem z M-19 za úkol zničit všechny dokumenty, jež by ho spojovaly s obchodem s narkotiky a jež by mohly zapříčinit jeho vydání do USA. Oficiálně však partyzáni budovu soudu přepadli „…ve jménu míru a sociální spravedlnosti“. Požadovali, aby se do budovy dostavil tehdejší kolumbijský prezident Belisario Betancurt, aby ho mohli soudit. Prezident jejich požadavek odmítl a svolal mimořádné zasedání, na němž se rozhodlo o nasazení armády, která měla za úkol dostat z rukou povstalců jak budovu, tak rukojmí.

V paláci však došlo k požáru, při němž vzaly za své nejen spisy o Escobarovi, ale celá budova. Při útoku armády zemřelo více než 100 lidí, povstalců bylo zabito všech 35, o život přišla polovina z 24 soudců a ušetřeni nezůstali ani civilní zaměstnanci. Odhaduje se, že těch přišlo o život 43, přičemž těla minimálně 11 z nich, většinou zaměstnanců místní kavárny, nebyla nikdy nalezena.

Po 20 letech ustanovil kolumbijský Nejvyšší soud „Komisi pravdy,“ která případ znovu otevřela. Usoudila, že závěr vyšetřování z roku 1986, že narkomafie nemá s přepadením Justičního paláce nic společného, byl mylný. Kromě propojení podsvětí a M-19, která se několik let po boji o Justiční palác stala regulérní stranou, chtěla "Komise pravdy" objasnit, kdo je zodpovědný za nevyjasněná zmizení civilistů. Soudu se totiž dostaly do rukou videonahrávky, na nichž je patrné, že vojáci vyvádí zaměstnance kavárny, společně s několika dalšími osvobozenými rukojmími, jejichž těla se nikdy nenašla.

Teorii o propojení narkomafie a M-19 potvrdila soudu v roce 2008 i bývalá televizní moderátorka Virginia Vallejo. Ve svém svědectví uvedla, že jí Escobar prozradil, že partyzánům z M-19 zaplatil milion dolarů a vybavil je zbraněmi a výbušninami, aby se zmocnili Justičního paláce a ukradli všechny dokumenty o jeho osobě. Dále vypověděla, že jí byly v roce 1986 anonymně poslány fotografie mrtvých těl, podle ní je narkobaron identifikoval jako zmizelé zaměstnance kavárny a dvě rebelky. Před soudem zazněla i slova svědků, kteří viděli nebo byli přímo účastni mučení lidí, jimž se podařilo z budovy soudu utéct a kteří byli tajně převezeni na vojenské základny, kde „zmizeli.“

Kolumbijsko-irská spisovatelka a filmařka Ana Carrigan, věnující se porušování lidských práv v Latinské Americe, ve své knize z roku 1993 „The Palace of Justice: A Colombian Tragedy (Palác spravedlnosti:kolumbijská tragédie)“ uvádí, že podle některých svědectví byl předseda Nejvyššího soudu Alfonso Reyes během útoku upálen zaživa, když ho někdo polil benzínem a zapálil. V knize se tvrdí, že když vojáci dobyli budovu a osvobodili rukojmí, bylo 28 těl hozeno do hromadného hrobu a polito kyselinou, aby se ztížila jejich identifikace.

V červnu 2010, 25 let po skončení bojů o Justiční události, byl za tato zmizení odsouzen ke 30 letům vězení  plukovník ve výslužbě Luis Alfonso Plazas Vega. Po čtvrtstoletí byl tedy konečně potrestán armádní důstojník, jenž vojenskému zásahu proti partyzánům v roce 1985 velel a tři další čelí podobným žalobám.

Plukovníkovo odsouzení se mnoha lidem nelíbilo. Například tehdejší prezident Álvaro Uribe rozsudek napadl s tím, že o vojenských věcech by neměly rozhodovat civilní soudy. A soudkyně Maria Stella Jara Gutiérez, musela i s rodinou žít po celou dobu soudního přelíčení, kvůli četným výhrůžkám, pod ochranným dozorem. Krátce po vyhlášení rozsudku, kvůli neustálému vyhrožování smrtí, opustila i se synem Kolumbii. Za zmínku stojí fakt, že právník Eduardo Umaña, který rodiny zmizelých rukojmích 13 let zastupoval byl v roce 1998 zavražděn.

Otázek kolem přepadení Justičního paláce zůstává stále dost, takže zbývá jen věřit, že se naplní slova současného prezidenta Juana Manuela Santose, jež pronesl při vzpomínkové akci na tuto událost – „Pravda musí být odhalena, byť by byla jakkoli bolestná.“