Globální terorismus

V září uplynulo 9 let ode dne, kdy si svět plně uvědomil rizika globálního terorismu. Smutné výročí spojené s pocitem staženého žaludku, titěrnosti a zranitelnosti... Slovo "terorismus" je odvozeno z latinského termínu "terrere" - šířit strach.

Z dnešního pohledu je tedy srozumitelné, proč hovoříme o terorismu celosvětovém, globálním. Leč nebylo tomu tak vždycky, dříve se jednalo spíše o odboj v rámci národa či určité politické skupiny. Nicméně jako způsob vedení války byl terorismus definován již v 70. letech 20. století. Poprvé v historii se teroristé  formují z několika miliónových mas, které jsou ochotny přimout jejich stylizaci do role ochránců utlačovaných.

V každé epoše lidských dějin se vyskytovala určitá forma politického násilí, zřejmě součást lidské přirozenosti. Chvilková iluze po konci studené války pominula, nové konflikty se vynořily téměř okamžitě, byť zpočátku spojené zejména s geopolitickou situací na Balkánu, v Rusku či Asii. Nešťastné 11. září 2001 krutě stvrdilo, že existují dosud bolestivé křivdy způsobené léty kolonialismu a územními rozpory. Útok na civilní obyvatelstvo jsou v dnešním světovém uspořádání nejefektivnější možností, jak ohrozit ekonomicky a vojensky silnější státy. Ty se ocitají v roli pasivních objektů, na které teroristé vyvíjí nátlak s pomocí veřejného mínění a médií.

Mezinárodní terorismus si klade za cíl změnit zahraniční politiku určitých států, na globální úrovni se však jedná o zásah do celkového mezinárodního uspořádání. Teroristé chtějí ochromit společnost, znemožnit vládě její fungování, přitáhnout pozornost médií. V podstatě narušují státní strukturu a principy jejího uspořádání. Demokratická společnost je v boji proti terorismu oslabována zejména svými principy. Nová bezpečnostní opatření na letištích jsou denodenně vystavěny kritice ze strany médií i jednotlivců, kteří se odvolávají na lidská práva a svobodu. Ještě větší pobouření vyvolaly praktiky na věznici Quantanámo - přestože výslechy měly odhalit viníky teroristických útoků, občanská společnost odsoudila porušení lidských práv, ač za mimořádných okolností. Bránit bezpečnost svých občanů pro demokratické státy není lehké, nezabrání-li však vláda útokům, padají hlavy...

Na rozdíl od guerily, která je v jistém smyslu považována za legální formu odboje, teroristé volí nepřímou strategii boje, nestřetávají se s ozbrojenými složkami, ale útočí na civilní cíle. Cílem však nejsou pouze občané, byť jako oběti sehrávají nenahraditelnou úlohu v médiích. Teroristé se zaměřují také na infrastrukturu či součásti průmyslu (např. ropovody, železnice), na politické činitele či úřední aparát. Útoky na ozbrojené cíle, s výjimkou vojenských sil působících pod mandátem OSN, nejsou zpravidla považovány za teroristický útok.

Média teroristům napomají k vyhrocení paniky, za vše mluví smršť článků reagujících na útoky v Madridu (2004) a Londýně (2005). V britské metropoli zahynulo 52 lidí a téměř 700 jich bylo zraněno a situace si žádala okamžité řešení. Na londýnskou policii se snesl příval kritiky, neboť v rámci vyšetřování zahynul i jeden nevinný brazilský občan. Španělské vládě atentáty v Madridu podkoply stoličku: konzervativní premiér J. M. Aznar, příznivce politiky Velké Británie v Iráku, mylně označil za původce atentátu baskickou ETU, což způsobilo jeho premiérově porážku v následujících volbách. Kromě dvou evropských měst Al Káida od 11. září provedla útoky v mnoha dalších městech. Samozřejmě jejich publicita nedosáhla takové úrovně - byly mimo náš eurocentrický obzor, přestože celkový počet obětí v Mombase, Rijádu, Casablance, Ammánu či Alžíru atd. dosáhl několika stovek

Nejznámější teroristickou organizací globálního rozměru je Al Káida, jejíž členská základna podle odhadů dosahuje 50 000 lidí rozmístěných ve více než 60 zemích světa. Teroristické organizace spolu nezřídka spolupracují, a to jak na mezinárodní či lokální úrovni. Příkladem jsou teroristé v Čečně spolupracující s Al Káidou, která součást Ruska používá jako cvičné bojiště pro své členy.
Dalším krutým znakem globálního terorismu jsou sebevražedné atentáty. Ač jsou považovány za fenomén muslimských radikálů, objevují se i na území Indie, Pákistánu a Kašmíru a Srí Lanky, kde byly Tamilskými tygry zřejmě použity poprvé. Do šíršího podvědomí se však sebevražedné atentáty dostaly společně s hnutím Hizballáh, které chtělo v 80. letech obrátit veřejné mínění proti přítomnosti Izraele v Libanonu. Z médií je často jako motiv sebevražedného atentátníka zmiňována příslušnost k islámu, podle sociologů se však jedná spíše o následky kulturní deprivace a pocitu vykořenění, či bezmocnosti. Silným argumentem, kterým se odborníci ohánějí, je fakt, že většina atentátníků pochází ze středních, vzdělaných vrstev.

Boj proti terorismu se formoval v průběhu 20. století v souvislosti s konrétními útoky. Významným mezníkem byl incident během olympiády v Mnichově, který dal vzniknout mnoha národnostním protiteroristickým jednotkám, mj. ruským Specnaz, československé URNA či izraelské Sajarat Matkal. Globální rozměr si však vyžádal nové přístupy. Odvetná reakce amerických neokonzervativců spočívá na preventivních zásazích proti globálním i lokálním teroristickým organizacím.USA v souvislosti s 11. zářím a válkou v Iráku zformovaly novou strategii, označenou jako Global Posture Review, v jejímž rámci stát snižuje počet vojenských základen po světě, na místo toho však zlepšuje svou schopnost rychlého zásahu. Nejedná se však o vhodné řešení - vzhledem k tomu, že teroristé oficiálně nezastupují zájmy jiného státu a nebojují v přímém boji, vede strategie americké armády k tomu, že do konfliktu zapojuje přímo jednotlivé státy a jejich občany.

Větší část evropských států a americké levice preferují strategii preventivních řešení, které mají potírat základní příčiny vzniku terorismu. Přístup je méně kontroverzní,  na druhou stranu vyžaduje rozsáhlé investice a nejistou návratnost. Přestože se v rámci tohoto přístup státy snaží vyvarovat přímých střetů s teroristy, nevylučují vojenské zásahy, spíše je považují za krajní řešení.

Globální válka proti terorismu se samozřejmě neodehrává pouze na bojové frontě. Angažující se státy se snaží zmrazit konta teroristických organizací a odstřihnout je od prostředků. Na druhé straně stojí vlády poskytující organizacím materiální či finanční podporu, nicméně situace na mezinárodní scéně není zrovna přehledná. Na seznamy států podporujících terorismus, kde jsou uvedeny např. Severní Korea, Libye či Írán, se nelze stoprocentně spolehnout.

Přestože globální terorismus je považován za nejvážnější formu ohrožení bezpečnosti států, statistiky pro země EU dlouhodobě ukazují, že téměř polovinu teroristických útoků, ať již zmařených či zdařilých, mají na svědomí nacionalističtí separatisté. Jedná se zejména o Basky z organizace ETA působící na území Španělska a Francie; roste také počet teroristů působících v  pravicových extrémistických organizací, zejména v Maďarsku. 

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také