Pražské Klementinum - nejen obyčejná knihovna

19.10.2010 - Nikol Šenkyříková
Přečteno : 1866x
Počet komentářů : 1
Dějiny, historie / České dějiny

Areál Klementina, Národní knihovny České republiky, patří mezi nejvýznamnější pražské památky. Rozlohou je druhým největším stavebním celkem v Praze. První zmínky o něm máme od roku 1227, avšak jeho opravdové počátky jsou spjaty až s příchodem jezuitů roku 1556.

Nejdříve na místě Klementina stával Dominikánský klášter. Nezaujímal ještě takovou rozlohu, jako současná knihovna. Měl pravděpodobně klasický čtvercový půdorys s nádvořím uprostřed. Hlavní řádové prostory se rozkládaly v místech dnešního vchodu do areálu, ale při úpravách Klementina v 18. století definitivně zanikly.

Až od roku 1348 se Klementinum založením Karlovy univerzity stalo Univerzitní knihovnou. Univerzita měla čtyři fakulty a vlastnila několik učebních prostor, kolejí, které vznikaly ve 14. až 16. století. K nejvýznamnějším patří Karlova kolej v domě žida Lazara, Kolej Všech svatých či Kolej krále Václava. Zakládat je mohli pouze panovníci a jejich příbuzní, či bohatí pražští patricijové. Z této doby však ještě nemáme žádnézprávy o tom, jestli se knihy již uchovávaly v organizovaných knihovnách, či se soustřeďovaly pouze u mistrů neorganizovaně. První informace o knihách a knihovně máme spojené s Karlovou kolejí, kdy roku 1370 Karel IV. poskytl knihovně první dar. Tím vzniklo historické jádro dnešní Národní knihovny. Některé tisky z této doby nalezneme v trezorech i dnes. Knihovnu netvořily jen zmíněné čtyři fakulty s kolejemi, ale také Studium generale, které bylo roku 1383 ke knihovně volně přičleněno na základě přání dominikánského řádu.

V době husitství byl dominikánský klášter, sídlo inkvizice, zničen právě Husity roku 1420. V následujících letech byly některé části kláštera postupně rozprodávány soukromým kupcům. K pokusu o obnovení kláštera došlo za vlády Vladislava II. na konci 15. století, avšak obnovit všechny stavby nebylo v jeho silách.

Roku 1534 byl založen Jezuitský řád. Měl čelit hluboké krizi katolictví v důsledku reformace a měl obnovit moc církve. Jezuité se naplno věnovali školství a rozvíjeli jej, avšak vedle něj bylo důležité i založení knihovny. Jejím základem se stal roku 1556 fond darovaný Ferdinandem I. ze zrušeného hornolužického kláštera celestinů v Ojvíně, v Německu. Přebírání knih trvalo více než čtyři roky. Knihovna se však také rozrůstala o různé dary a nákupy. V sedmdesátých letech zde byla všechna díla, která byla potřebná k vyučování. Dále byly zbudovány lékárny, tiskárny, hvězdárny, církevní budovy, konvikty. Už od 16. století nesly tyto stavby označení Klementinum.

Uvádí se, že první úpravy bývalého kláštera Dominikánů prováděl královský stavitel Bonifác Wohlmut v polovině 16. století. Jezuité skupovali nebo dostávali darem domy a pozemky v blízkosti kláštera a díky rozšiřování Klementina bylo zbouráno přes třicet budov, sedm dvorů a dvě velké zahrady. Půdorys staré zástavby nakreslil roku 1710 rektor Jan Miller.

V 18. století se svou rozlohou stal právě druhým nejrozsáhlejším komplexem v Praze. Po celé 18. a 19. století však nedošlo k žádným významným stavebním zásahům.

Až v letech 1924 - 1929 architekt Ladislav Machoň provedl novodobé úpravy knihovny. V současnosti působí knihovna pod názvem Národní knihovna a má ve svém fondu přes 6 milionů knih. V roce 1997 se zde začaly automatizovat informace o fondu.