Atentát na Heydricha - co přinesl a co vzal?

Dvojice Jozef Gabčík – Jan Kubiš. Čechoslováci, kteří se vzepřeli režimu, Čechoslováci, kteří riskovali pro národ, Čechoslováci, kteří chtěli ukončit trápení, Čechoslováci, kteří za to vše zaplatili. Čechoslováci, kteří spáchali atentát na Heydricha.

Příběh se začíná odehrávat 27.září 1941, kdy je Reinhard Heydrich jmenován říšským protektorem v Čechách a na Moravě. Nahrazuje tak Konstantina von Neuratha, který se vzdává funkce kvůli svému zdravotnímu stavu. Hitlerovi jeho odchod hraje do karet, protože Heydrich je co do přístupu daleko tvrdší než jeho předchůdce. Zároveň však nesmíme opomenout fakt, že Heydrich vládne metodou cukru a biče – kdo se režimu podřídí, nemusí z něj mít strach, ti, co odmítnou, poznají jeho sílu. Neurath totiž sice vládl mírně, toho však zneužívala policie, která zasahovala neřízeně tak, jak sama uznala za vhodné.

 Hned den po zvolení, tedy 28.září 1941, na den sv.Václava, vyhlásil Heydrich stanné právo. To je však pouze začátek jeho tvrdých metod. Pravé jméno a stinnou tvář Heydricha mají čeští lidé poznat skrz nesčetné rozsudky smrti, střílení, popravy, poněmčování a hitlerovský kult.  I přes tvrdý režim vznikají partyzánské oddíly, ilegální komunistická hnutí i nekomunistické odbojové organizace. Jedna z nich nesla název Tři králové – jejími členy byl Václav Morávek, Josef Balabán a Josef Mašín. A v srpnu 1941 je to právě Morávek, který se obrací na Londýn se žádostí o posily odboje - parašutisty. Pro londýnské vedení to není žádným překvapením, vysazení parašutistů na území protektorátu samo několik měsíců plánovalo a existuje už dokonce i seznam adeptů. Na podzim téhož roku vzniká plán operace Anthropoid. Jejím úkolem byla likvidace vysoce postaveného funkcionáře, v té době však nebylo jasné, zda půjde o atentát na Heydricha, K.H. Franka či Emanuela Moravce. Edvard Beneš se k celé operaci staví dost zdrženlivě, snad i odmítavě. Uvědomuje si totiž možné a velmi pravděpodobné následky atentátu – odvetu okupantů. Jeho požadavek o souhlas domácího odboje s touto operací je smeten ze stolu, protože by hrozilo ze strachu nejen její odmítnutí, ale i prozrazení.  A úspěch celé operace byl založen právě na dokonalém utajení.

Výcviku ve Skotsku se účastní Jozef Gabčík a Karel Svoboda. Svobodovo zranění při cvičném seskoku mu však neumožňuje v akci pokračovat, a je tedy nahrazen Janem Kubišem. Oběma parašutistům je několikrát řečeno, že z operace Anthropoid pravděpodobně nevyváznou živí. Po šestitýdenním výcviku se vrací ke svým jednotkám a čekají na vydání rozkazu. Jako cíl útoku je britskou SOE, Oddělením pro zvláštní operace, definitivně vybrán Reinhard Heydrich. Nad účelem operace bychom se dnes vzhledem k následkům dlouze pozastavili, i když atentát a jeho vykonání se dnes setkává spíše s pozitivním ohlasem. Cílem operace totiž bylo dokázat, že Československo se Německu nechce podřídit, a mělo tak získat pozornost a podporu Spojenců.

Zahájení celé akce je stanoveno na 28.prosince 1941. Společně se skupinou Anthropoid letí ještě další dvě – skupina Silver A s Alfrédem Bartošem,  Josefem Valčíkem a Jiří Potůčkem, skupina Silver B se Zemkem a Škachou. Gabčík s Kubišem přistávají u Nehvizd v blízkosti Prahy a po příchodu do hlavního města je čeká za pomoci vlastenců téměř půlroční skrývání a přemísťování. Konečně přichází zpráva s přesným datem atentátu. Je stanoveno na 27.května 1942.

Ráno osudného dne Heydrich tráví v poklidu na svém sídle v Panenských Břežanech, odkud má později odjet do Prahy a poté odletět za Hitlerem do Berlína. Mezitím se Gabčík s Kubišem přepravují na jízdních kolech z Žižkova do Holešovic, kde na ně čeká Valčík. Jeho účast na akci je nutná kvůli nepřehlednosti zvoleného místa atentátu. I když bylo původním záměrem zaútočit na Heydrichovo vozidlo v blízkosti Břežan, po zvážení všech rizik je místo změněno na křižovatku Kirchmayerovy třídy a ulice V Holešovičkách. Zde cesta do svahu ostře zatáčela a bylo nevyhnutelné vozidlo zpomalit. Poté, co Gabčík sestavil samopal, se na připravených pozicích čekalo jen na signál Valčíka k zahájení akce. Před půl jedenáctou přichází znamení v podobě zrcátkem odraženého slunce. Heydrich si ve svém kabrioletu Mercedes, aniž by tušil, co se v několika dalších minutách odehraje, vychutnává slunečný květnový den. Dnes ho nedoprovází ani eskorta SS.

Vůz vjíždí do zatáčky. Gabčík bez váhání přiběhne k vozu a pokouší se střílet. Jeho samopal Sten je však k jeho přáním hluchý – nevydá jediný výstřel. Přesto atentátníci získali výhodu momentu překvapení, a tak řidič nepokračuje v jízdě, ale stojí s vozidlem v nešťastné ulici. Teď přichází chvíle pro Kubiše, který drží v ruce granát. I když Heydrichův Mercedes minul, výbuch poškodí jeho zadní pneumatiku a střepy ze silné exploze zasáhnou i samotného Kubiše. Heydrich utrpěl zlomeninu žebra, protržení bránice a poškození sleziny. I přesto pronásleduje Kubiše do doby, než zjistí, že má prázdný zásobník, a vrátí se k autu. Ani Gabčíkův utěk z místa atentátu neprobíhá hladce. Vydává se za ním Heydrichův řidič Johaness Klein. Nakonec i on pronásledování vzdá, protože je Gabčíkem postřelen do nohy. 

Mezitím je Heydrichovi přivolána pomoc a je převezen do nemocnice Na Bulovce. Týden na to upadá do kómatu a 4.června 1942 umírá. Podle lékařské zprávy Herwiga Hamperla šlo o celkové selhání organismu. V roce 1970 však sám prohlásí, že se jednalo o anemický šok. Obě prohlášení však mají jisté mezery a nechávají tak velký prostor pochybnostem o příčině Heydrichově smrti.

Následky atentátu na sebe nenechají dlouho čekat. Ještě ten den je vyhlášen zákaz nočního vycházení a na atentátníky vypsána odměna. Říšský protektor v zastoupení, Karel Hermann Frank, oznamuje výjimečný stav nad celým územím a zároveň slibuje zastřelení každému, kdo informace o parašutistech zatají nebo kdo jim poskytne úkryt. Začínají popravy nevinných, kteří jsou s atentátem mylně spojeni. Vystupňovaný nacistický teror pokračuje – 10.června 1942 jsou vypáleny Lidice, dva týdny na to Ležáky. Uvádí se, že kvůli pomstě za atentát bylo zmařeno 15 000 lidských životů. Odpor k režimu a samotný útok na Heydricha přiměly Brity k odstoupení od Mnichovské dohody. Hlavní účel atentátu byl tedy splněn. Otázkou zůstává, za jakou cenu. 

K dopadení parašutistů přispěla zrada Karla Čurdy. Ten byl společně s Adolfem Opálkou a Ivanem Kolaříkem členem skupiny Out Distance, která se účastnila operace stejně jako Silver A, Silver B a Anthropoid. Její seskok však nebyl úspěšný, a tak se její členové rozdělili. I přes zákaz se vydávají ke svým příbuzným, ale je to Čurda, kdo se možná i kvůli naléhání své matky vydává s prohlášením za gestapem v Kolíně. Poskytuje mu seznam jmen spojených nejen s atentátem, ale i s úkrytem hledaných Čechoslováků. Zoufalé a bezvýsledné pátrání je u konce. Jako místo úkrytu parašutistů je označen kostel sv.Cyrila a Metoděje na Resslově ulici v Praze. Brzy ráno 18.června 1942 kostel a jeho okolí obkličuje gestapo. Uvnitř chrámu je v té chvíli sedm parašutistů – kromě Kubiše a Gabčíka jsou to Opálka, Bublík, Švarc, Hrubý a Valčík. Kubiš, Bublík a Opálka zůstávají připraveni se zbraněmi na kůru, ostatní čtyři se mezitím snaží prohloubit jámu do odpadní stoky – jediné možné cestě úniku. Přestřelka mezi gestapem a hrdiny na kůru trvá nekonečné dvě hodiny, ale poté, co Němci začínají útočit granáty, proti sobě Bublík i Opálka obrátí zbraň. Kubiš umírá v sanitce kvůli zraněním způsobených střepy výbuchu. Zbylé čtyři vlastence ukryté v kryptě kostela se snaží Němci zdolat pomocí granátů se slzným plynem. Ty se jim však vrací zpět. Dalším pokusem je snaha kostel vyplavit, a tak jsou přivolány hasičské vozy. Ale i hadice s vodou se parašutistům daří dlouho odrážet. Nakonec si Němci prorazili do kostela jiný vchod a dostali se až ke kryptě. Sedmihodinový boj ukončily čtyři výstřely. Gabčík, Švarc, Hrubý a Valčík spáchali sebevraždu stejně jako před několika hodinami jejich kamarádi.

Tak skončil příběh velkého hrdinství. 

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také