Nacismus aneb národní socialismus v praxi

Národní socialismus neboli nacismus je ideologie, která vznikla v Německu ve dvacátých letech 20. století. Nacismus prakticky vymyslel Adolf Hitler a jeho koncepci představil ve své knize Mein Kampf. Tuto ideologii pak následně prosadil v Národně socialistické německé dělnické straně – NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei), které kniha sloužila jako politický program.

Nacismus je sloučen ze dvou základních doktrín. Tou první je fašistické pojetí státu, který je řízen vůdcem, kdy má vůdce absolutní moc a je představitelem národní vůle. Druhou doktrínou je rasistické přesvědčení o nadřazenosti árijské rasy a nadřazenosti německého národa nad všemi ostatními. V tomto směru se nacismus velmi silně opíral o nacionalismus a také antisemitismus. Důvodem byla první světová válka, respektive konec první světové války. Mnoho lidí a zejména vojáci (Adolf Hitler se aktivně zúčastnil bojů na Západní frontě, byl mimo jiné zraněn u města Yper) viděli příčinu porážky v „dýce vražené do zad“. Podle nich mohli za prohru demokraté, marxisté a zejména Židé. Toto přesvědčení podporovala řada revolucí proti státu, které v Německu na konci první světové války probíhaly a které byly vedeny marxisty či Židy. Příkladem je vzpoura námořníků z flotily v Kielu, kteří se vzbouřili a jejichž vzpoura rychle zachvátila další německá města. Navíc se spolu se Spartakovci, bolševickým hnutím, snažili nastolit v Německu diktaturu. Nutno dodat, že ve vedení Spartakovců byli Židé.

Byli to například Karl Liebknecht, Rosa Luxemburgová, Klara Zetkinová, Paul Singer a další. Stejně tak Kurt Eisner, který 8. listopadu 1918 vyhlásil Bavorskou sociálně demokratickou republiku, byl Žid. Všechny revoluce byly nakonec zničeny, ovšem vedlo to ke spojení antisemitismu a antibolševismu, o který se později nacisté v čele s Adolfem Hitlerem odráželi. Hitler vinil židy za prohru v první světové válce, poukazoval na jejich bohatství v kontrastu na chudobu dělníků, obviňoval je ze špionáže ve prospěch jiných států a pokládal je za nečisté elementy a nepřátele německé rasy.

Nacismus je tak vlastně jakousi hybridní ideologií, která čerpá z řady jiných, často protichůdných ideologických směrů. Socialismu, který měl dělníkům zaručit lepší zacházení, antikomunismus pro zaměstnavatele, nacionalismus pro konzervativce a antisemitismus pro všechny, kteří hledali viníka po porážce v první světové válce.

Tato ideologie však vznikla z tolika různých směrů jenom proto, aby Hitlerovi přinesla obdiv u všech a vedla k jeho zvolení. Na jedné straně měl národní socialismus vést ke stabilnímu státu, ovšem na druhou stranu vybízel k permanentní revoluci. Sliboval znárodnění, i ochranu soukromého vlastnictví. Industrializaci v zemědělství, přednost rolnictva, ale i radikální a konzervativní rozhodnutí. Jak už bylo řečeno, živnou půdou pro nacismus byl výsledek první světové války. Vyčerpané Německo bylo v krizi, kterou ještě prohloubily výsledky Versailské smlouvy. V tomto prostředí se Hitlerův národní socialismus jevil jako možnost cesty z této situace. V květnu roku 1924 také NSDAP získala 6,6% hlasů což jí přineslo 32 mandátů v parlamentních volbách.

Následné čtyři roky to však s NSDAP a tedy i s národním socialismem vypadalo zle. Díky Dawesovu plánu ekonomika v Německu výrazně, doslova zázračně, ožila. Toto ekonomické oživení se ihned odrazilo na výsledcích ve volbách, kdy Hitlerova strana začala ztrácet. Ovšem celosvětová krize v roce 1929, která vrhla Německo zpátky do doby po první světové válce, připravila půdu pro Hitlera a jeho nacismus.

Hitler se svým socialistickým programem získával čím dál tím větší podporu veřejnosti. Když v březnu 1933 drtivým způsobem jeho strana vyhrála volby (NSDAP získala 43,9% a 368 mandátů), bylo již jedno, že ze svého předvolebního programu vyškrtával jednu sociální položku za druhou. V tu chvíli byl již führerem Německé říše a nic ho nemohlo zastavit.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také